Houba Ustilago avenae (Pers.) Rostr. je původcem choroby zvané prašná snětivost ovsa. Jejím nejvýznamnějším hostitelem je oves. Choroba napadá pluchatý oves setý (Avena sativa) i bezpluchý oves nahý (Avena nuda). Napadat může i ječmen (Hordeum vulgare) a některé trávy (Poaceae), například rodu Arrhenatherum, Dasypyrum, Haynaldia a Holcus.

Choroba způsobuje destrukci klasů ovsa a s tím spojené ztráty výnosu. Bez zavedení ošetření osiva mohou ztráty výnosu dosáhnout až 20 %. Hlavní riziko představuje prašná snětivost ovsa pro množitelské porosty. Její výskyt může být důvodem k zamítnutí porostu. V příloze č. 1 k vyhlášce č. 129/2012 Sb. je v požadavcích na množitelské porosty povolen výskyt maximálně jedné napadené rostliny na 100 m2 porostu. Informuje o tom ve svém článku v časopise Úroda (1/2022) RNDr. Veronika Dumalasová, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně.

Ochrana proti prašné snětivosti ovsa spočívá podle autorky článku v používání zdravého, certifikovaného osiva, moření osiva a pěstování odolných odrůd.

Na pracovišti Výzkumného ústavu rostlinné výroby probíhá testování reakce odrůd na prašnou snětivost ovsa od roku 2017. Jak uvádí RNDr. Dumalasová, pro hodnocení odolnosti k napadení bylo vybráno 39 komerčních odrůd ovsa. Testovaný soubor zahrnoval deset odrůd ovsa nahého a 29 odrůd ovsa setého jarního. Odrůdy ovsa byly uměle infikovány prašnou snětí ovesnou s využitím dvou různých metod. K inokulaci pluchatých ovsů byla použita vodní suspenze spor v částečném vakuu, zatímco u nahých ovsů byly k inokulaci využity suché spory. V pokusech s umělou infekcí může být u některých odrůd zasaženo i více než 70 % klasů. Odrůdy ovsa setého Azur, Celeste, Florian, Gregor, Oberon, Remus a Rozmar a odrůdy ovsa nahého Hynek a Patrik prokázaly v testech velmi nízkou úroveň napadení prašnou snětí ovesnou, nepřesahující 3 %. Tyto odrůdy mohou podle autorky článku sloužit jako zdroj rezistence pro šlechtění. Údaje o odolnosti odrůd ovsa mohou být také užitečné pro pěstitele.

Více informací se dočtete v lednovém vydání časopisu Úroda (1/2022).*

Oves setý je oproti jiným obilninám mladšího původu a jako kulturní plodina je znám teprve v posledních dvou až třech tisíciletích. V počátcích byl pouze zaplevelující rostlinou, až později se začal cíleně pěstovat. Využíván byl především pro krmení hospodářských zvířat, ale též pro lidskou potřebu v rámci zdravé výživy, kdy z něho byly vařeny velmi chutné kaše.

Oves setý pochází z oblasti západní Asie (Turkestán, oblast Kaspického a Černého moře) a Anatólie. Z těchto oblastí se dostal proti proudu Volhy a Dunaje až k nám do střední Evropy. Je pozoruhodné, že původně oves rostl mezi ječmenem jako plevel, stejně jako řada dalších plodin (žito, laskavec, fazol, tykev a dokonce i kukuřice). O začátcích pěstování samotného ovsa máme velmi málo dokladů. S jistotou můžeme říci, že vznikl později než pšenice a ječmen. Nejstarší (zemědělské) kultury, jako egyptsko-semitská, starý Řím či další v zemích "úrodného půlměsíce", pěstování kulturního ovsa dlouhou dobu neznaly. Ve starém Řecku byl znám pouze byzantský oves, který byl uváděn jako obtížný plevel. Domníváme se, že se pravděpodobně jedná o plodinu nejstarších Slovanů na jejich původním území. Lze předpokládat, že od nich jej dále převzali Keltové a Germáni. Dokládá to mimo jiné fakt, že římský spisovatel Plinius již v 1. století n. l. uváděl, že germánské kmeny se živí ovesnou kaší. Válečníci tohoto germánského národa pak nazývali ovesnou kaši pokrmem bohů a vařili si ji před každým bojovým tažením. Není bez zajímavosti, že v této době Soranus doporučoval mezi prvními potravinami pro malé děti mimo jiné i ovesnou kaši.

Jako jinde ve světě i u nás má oves hlubokou a bohatou historii. Nejstarším archeologickým nálezem, potvrzujícím výskyt ovsa na území bývalého Československa, je z Červeníku u Hlohovce (Trnavský kraj). Podařilo se určit, že pochází ze starší doby železné (v české archeologii od 800–400 př. n. l.). Dále pak v Jiříkovicích (okres Brno-venkov) již z doby římské (přibližně 50 př. n. l. – 380 n. l.).

Některé historické prameny zmiňují, že se nejdříve využíval jako léčivá rostlina a teprve následně jako krmivo především pro koně a k lidské výživě. I proto ve středověku zaujímal až čtvrtinu pěstované plochy. Avšak jeho pěstování jako jedné z hlavních obilnin ukončila průmyslová revoluce, která postupně nahradila koňskou sílu parními a spalovacími motory. Nicméně v současnosti dochází k postupnému oživení zájmu využití ovsa pro lidskou výživu, a to pro jeho dietetické vlastnosti. Velmi ceněna je též ovesná vláknina pro svůj preventivní účinek mnoha nemocí, a to kardiovaskulárních a dokonce i rakoviny.

Tyto a mnohé další zajímavé informace spojené s historií ovsa přináší článek Bc. Antonína Mušky v únorovém vydání časopisu Úroda (2/2021).*

Oves patří mezi tradiční plodiny našeho zemědělství. V minulosti zaujímal významné místo mezi pěstovanými plodinami, například před druhou světovou válkou měl pěstební plochu 700–800 tisíc hektarů. Později došlo k významnému útlumu jeho produkce v souvislosti se změnami v živočišné výrobě, mechanizaci a ekonomice jeho pěstování. Tato situace se však v současné době mění, oceňují se zejména dietetické vlastnosti ovsa. Má i řadu agronomických předností, mezi něž patří poměrně dobrý zdravotní stav.

To ukazuje i hodnocení Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (Seznam doporučených odrůd, 2016). U doporučených odrůd ovsa má v hodnocení odolnosti ke rzivosti ovsa (rzi ovesné) rozpětí 7–8, kdežto například doporučené odrůdy jarní pšenice mají rozpětí u odolnosti k hnědé rzivosti pšenice (rez pšeničná) 5,5–8 a rozpětí jarního ječmene u odolnosti ke hnědé rzivosti ječmene (rez ječná) je 3,6–7,1. U doporučených odrůd ozimé pšenice se hodnocení odolnosti k hnědé rzivosti pšenice (rez pšeničná) pohybuje mezi 4–8, kromě odrůdy Tobak (až 1), která z tohoto rozpětí vybočuje.

Vysoké hodnocení odolnosti odrůd ovsa a malé rozpětí v bodování v pokusech ÚKZÚZ není dáno jen genetickou odolností odrůd, ale odráží i všeobecně nízký výskyt chorob na ovsu. Podle zkušeností pracovníků Šlechtitelské stanice Selgen v Krukanicích bývají v letech silnějšího výskytu jednotlivých chorob rozdíly mezi odrůdami větší.

Z listových chorob jsou u ovsa významné zejména rzivost ovsa (rez ovesná) Puccinia coronata, listové skvrnitosti mající více původců, padlí ovsa Blumeria graminis f. sp. avenae a řidčeji černá rzivost trav (rez travní), Puccinia graminis f. sp. avenae. S výjimkou rzi travní sleduje odolnost k těmto chorobám ÚKZÚZ. Výsledky (Seznam doporučených odrůd, 2016) a údaje o rzivosti ovsa ze skleníkových pokusů Výzkumného ústavu rostlinné výroby shrnuje článek Mgr. Aleny Hanzalové, Ph.D., a Ing. Pavla Bartoše, DrSc., z Výzkumného ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně, v srpnovém vydání časopisu Úroda.*

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down