Invazní plevele představují (nejen) pro zemědělství řadu potenciálních i reálných rizik. Vzhledem ke svým biologickým vlastnostem (mnohdy značně odlišným od druhů stávajícího plevelného spektra) silně komplikují regulaci zaplevelení – osvědčené postupy regulace plevelů v plodinových systémech se ukazují jako nedostatečné, ochrana porostů plodin se pěstitelům komplikuje a v důsledku nutnosti používat větší počet často také nákladnějších herbicidů se zvyšuje finanční náročnost produkce. Uvádí to ve svém článku zveřejněném v časopise Úroda Ing. Josef Holec, Ph.D., a kolektiv z České zemědělské univerzity v Praze.
Následkem silného, i když často jen ohniskového výskytu těchto obvykle vzrůstných, konkurenčně silných druhů dochází k poklesu výnosu, snižování kvality produktů a ke komplikacím v průběhu mechanizované sklizně. Vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu lidské populace není bez významu ani fakt, že některé druhy jsou silně alergenní, informují autoři článku.
O úspěšnosti invazních druhů svědčí podle nich následující údaje. Na území ČR se můžeme setkat s více než 3500 druhy a poddruhy vyšších rostlin. Z tohoto celkového počtu je více než jedna třetina taxonů (téměř 1500) nepůvodních, adventivních. Z těchto druhů pak pouze 24 % tvoří archeofyty (druhy rozšířené již v počátcích zemědělství) a plných 76 % připadá na neofyty. I když naprostá většina nově zavlečených druhů není schopna vytvořit na území našeho státu sekundární areál (nejčastěji z důvodů nevyhovujícího klimatu), stále zůstává určitý počet druhů, které se zde uchytí (dojde tedy k úspěšné kolonizaci) a šíří se do nových oblastí. Podíváme-li se na plevelné spektrum, pak původních je přibližně 30 % druhů polních plevelů, archeofytů 60 % a neofytů jen 10 %.
Mezi úspěšné druhy invazních plevelů, které se v České republice v současnosti intenzivně šíří v polních podmínkách a na mnoha místech způsobují pěstitelům značné obtíže, patří především mračňák Theophrastův, ambrózie peřenolistá, lilek leskloplodý, laskavec zelenoklasý, ostrožka východní, kokotice ladní, plevelná řepa, plevelné proso seté, plevelná slunečnice a další.*
Další informace přináší článek autorů Ing. Josefa Holce, Ph.D., doc. Ing. Miroslava Jursíka, Ph.D., Ing. Pavla Hamouze, Ph.D., a prof. Ing. Josefa Soukupa, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze zveřejněný v časopise Úroda (4/2021).
