V dnešní době lze škody působené zvěří chápat jako komplexní problematiku, která je složitým vztahem člověka ke zvěři a jejím životním potřebám, s mnoha úhly pohledu v mnoha zájmových skupinách (zemědělci, vlastníci pozemků, uživatelé honiteb, ochranářské organizace, turisté i ostatní skupiny obyvatelstva využívající životní prostředí zvěře).
Tématem se zabývají v Úrodě č. 9/2020 Ing. Jan Štrobach, Ph.D., a doc. Ing. Jan Mikulka, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Připomínají, že všichni, kteří využívají přírodu a krajinu ke své činnosti bezpochyby ovlivňují potřeby a chování zvěře, a tím i působené škody zvěří (omezení migrace vlivem lidských zásahů do krajiny – liniové stavby, těžební prostor, urbanizace, stres vyvolaný opakovaným vyrušováním aj.). V důsledku toho mohou být škody způsobené zvěří rozsáhlé i při minimálních stavech zvěře. Stejně tak je zvěř a škody jí působené ovlivňována biotickými i abiotickými faktory, z nichž můžeme jmenovat průběh počasí, potravu, konkurence jiných druhů, populační hustotu aj.
Kromě objektivních důvodů vzniku škod existují škody působené zvěří, jejíž stavy jsou vysoké (přemnožená zvěř), které jsou ovlivněny špatným mysliveckým hospodařením, např. nevhodný poměr pohlaví, nevhodná populační hustota nebo nevhodná věková struktura zvěře v důsledku nedostatečného nebo neodborného odlovu aj. Tento stav nenastává všude a nemusí se pravidelně opakovat. Ale existují lokality, kde škody působené zvěří jsou skutečným problémem, který se může stát hlavním limitujícím faktorem zemědělského hospodaření, upozorňují autoři.
Podle dotazníkového šetření, které probíhalo v honitbách v letech 2016–2017 bylo zjištěno, že u největšího počtu dotazovaných (61 %), byla poškozována zvěří kukuřice, která i ve světě patří k nejvíce postiženým plodinám. S nárůstem ploch kukuřice pěstované pro energetické účely narůstá i plocha poškozených porostů. Obdobně jako škody způsobené na kukuřici jsou významným problémem (v 54 % honiteb) obilniny, dodávají v textu dále.*
