Mezi významné agrotechnické zásahy v pěstební technologii slunečnice roční řadíme hnojení založené na racionálním používání hnojiv. Jedním z důležitých makrobiogenních prvků, nepostradatelných ve výživě olejnin, tedy i slunečnice, je síra.
Síru řadíme mezi živiny, jejichž optimální obsah pozitivně ovlivňuje zdravotní stav rostlin. Souvislost mezi množstvím rostlinou přijaté síry a její obranyschopností proti biotickým a abiotickým vlivům byla prokázána počátkem devadesátých let 20. století. V té době byla v rámci agrosystému významnou měrou snížena dotace zejména atmosférické síry, v důsledku čehož poklesla i zásoba její přístupné formy v půdě. Úbytek atmosférické depozice síry zapříčinil na mnoha lokalitách redukci výnosu a kvality pěstovaných plodin doprovázené sníženou odolností rostlin k napadení některými chorobami. Pozitivní efekt síry na zdravotní stav rostlin je definován jako takzvaná sírou indukovaná rezistence. Ta je založena na produkci již zmíněného cysteinu, aminokyseliny obsahující thiolovou skupinu-SH, která tvoří významný prekurzor látek jako glutathion, glukosinoláty, H2S a další. Tyto jsou přímo uvolňovány rostlinou a následně zapojeny do boje s patogeny z řad plísní a hub.
Síru je tedy nezbytné rostlinám s vyššími nároky na tuto živinu dodávat hnojivy. Požadavek slunečnice se pohybuje na úrovni přibližně 15 kg S na jednu tunu nažek. Tuto poměrně značnou potřebu je vhodné rostlinám zabezpečit aplikací do půdy. Mezi nejpoužívanější hnojiva určená pro půdní aplikaci řadíme síran amonný (24 % S), který preferujeme pro svou fyziologickou kyselost zejména na půdách s nižší hodnotou pH, dále hnojiva DASA (13 % S), YaraBela SULFAN (6 % S), Lovosan (4 % S), SAM (přibližně 60–100 kg S/m3) a další. V roce 2017 bylo ve slunečnici aplikováno v průměru 23,5 kg S na hektar, a to především v síranu amonném.*
Více informací naleznete v článku doc. Ing. Petra Škarpy, Ph.D., a kol. z Mendelovy univerzity v Brně v ÚRODĚ č. 8 na str. 51.
