Silážní kukuřice je zcela právem považována za královnu zemědělských plodin, protože bude, ačkoliv si to dnes téměř nikdo nechce připustit, sehrávat velmi důležitou roli v podmínkách klimatické změny. Je to plodina typu C4, která dokáže velmi efektivně využívat vodu. Vedle kukuřice ji využívají také například cukrovka, čirok a víceleté pícniny, z nichž především vojtěška má mimořádně vyvinutý kořenový systém se schopností přijímat vodu i z hlubších vrstev půdy.
Transpirační koeficient kukuřice je podle situace asi 350 l vody na 1 kg sušiny. Pro srovnání literární prameny uvádějí transpirační koeficient u ječmene zhruba 530 l, u cukrovky 440 l, u vojtěšky až 800 l a u čiroku asi 200 l na 1 kg sušiny. Klimatická změna je již prokazatelně součástí našich životů a adaptace celé naší země na ni je naprosto nezbytná. Silážní kukuřice je plodina, která poskytuje v měnících se klimatických podmínkách nejvyšší produkci sušiny z jednotky plochy a nejvyšší výnosy zrna. Kukuřice je schopná přispět k ozelenění krajiny a do konce srpna může zmírnit fenomén hnědé krajiny. Kukuřice na zrno pak řeší účinně vnos čím dál více potřebně primární organické hmoty do půdy.
Kukuřičná siláž se tak stala v našich klimatických podmínkách dominantním objemným krmivem ve směsných krmných dávkách (TMR) skotu a často zaujímá až 50% podíl krmné dávky. Kukuřičné siláže patří svým obsahem a kvalitou škrobu mezi nejvýznamnější zdroje energie z objemných krmiv pro přežvýkavce, zejména dojnice. V 1 kg sušiny obsahuje v rozmezí 28 až 30 % škrobu a 9,0 až 10,5 % dusíkatých látek. Koncentrace energie NEL se pohybuje v rozmezí 6,2 až 6,8 MJ/kg sušiny. Tato relativně velká variabilita ve výživné hodnotě, v koncentraci energie zejména, je ovlivněna nejen volbou odrůd, respektive zastoupením zrna na sušině celé rostliny, vegetačním stadiem sklizně, habitem rostliny, klimatickými podmínkami (celkové množství a rozdělení srážek, teplotní průběh – tzv. vliv ročníku), ale také hustotou výsevu a dalšími agrotechnickými faktory, například úrovní výživy a hnojením.
S přihlédnutím k tendencím využívání hmoty kukuřice při silážování s vyšším obsahem sušiny řezanky (i přes 40 %) v souvislosti s povětrnostními podmínkami, může docházet při konzervaci, skladování a následném zkrmování k určitým technologicko-výživářským problémům. Tyto problémy nesouvisí jen s délkou a kvalitou řezanky, s technologicko-technickými problémy spojenými s obtížným udusáním, ale zejména se zhoršenou aerobní stabilitou a hygienickou kvalitou výsledných siláží. Při konzervaci silážní kukuřice s vyšším obsahem sušiny dochází k určitému omezenému průběhu fermentačního procesu a nižší tvorbě fermentačních produktů, včetně konzervující kyseliny mléčné. Tato tendence je dále úzce spojena s rizikem tepelného mikrobiálního poškození včetně snížení výživné hodnoty.
Tyto a další podrobné informace naleznete v týdeníku Zemědělec (34/2025) v článku kolektivu autorů v čele s Ing. Janem Pazderou, Ph.D.
Úvodní fotografie: Přeschlá kukuřice určená k silážování (2022) Foto Jan Pazdera