Brzy po založení Ústředního výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni v roce 1951 začal doc. Vladimír Segeťa, CSc., budovat oddělení fyziologie rostlin, včetně jejího zaměření. Hned od počátku rozvíjel studium fyziologických základů odolnosti zemědělských plodin vůči nízkým teplotám a vyzimování. Vyšel z metodik užívaných v Charkově na Ukrajině Vasilem Jakovlevičem Jurjevem a v Německu Karl Hoeserem a vypracoval tzv. provokační bedýnkovou metodu, kde byl schopen v přirozených podmínkách hodnotit odolnost obilnin proti celé řadě stresových faktorů zimy (mrazu, zimnímu zaplavení, mrazové desikaci, vertikálním zdvihům půdy a dalších).
Metoda je založena na pěstování rostlin od podzimních výsevů až do jejich jarní regenerace v dřevěných bedýnkách naplněných zeminou a umístěných během zimy ve dvou výškách nad zemí. Bedýnky umístěné na vyvýšeném parapetu minimálně 50 cm nad zemí rychleji a více promrzají i v teplejších zimách, naproti tomu bedýnky na zemi mohou být kryté sněhem, nebo naopak zakryté přenosnými stříškami a vystaveny holomrazům. První výsledky byly získány již v roce 1954 a od roku 1960 je tato metoda každoročně používána ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v. v. i., v Praze-Ruzyni (od roku 2025 CARC) pro hodnocení zimovzdornosti obilnin registrovaných ÚKZÚZ pro pěstování v ČR (dříve ČSSR) a nových vzorků získaných z celého světa od Genobank a šlechtitelů.
Hodnocení zimovzdornosti obilnin pomocí provokačního bedýnkového testu probíhá od roku 1954/1955 každoročně, poslední v letošní zimě 2024/2025. Jedná se tedy o nepřetržité 70 let trvající používání a rozvoje této metody. I přes některé zimy, kdy v důsledku oteplení nedošlo k velkému rozlišení všech vzorků, získali odborníci hodnocení pro více než 3000 vzorků obilnin (od ječmenů, přes různé druhy pšenice až po tritikale a žita).
Jak vypadá současné studium mrazuvzdornosti a dalších abiotických stresů? U samotné bedýnkové metody se projevil posun k vyššímu procentu přežívání vzorků obilnin po teplých zimách, a proto se do popředí dostává druhá metoda založená na přímém vystavení jednotlivých vzorků obilnin v mrazničkách. Jedná se o laboratorní metodu, kdy jsou vzorky obilnin předpěstované v polních nebo regulovaných podmínkách vystaveny odstupňovaným intenzitám mrazu v laboratorních mrazničkách. Umožňuje stanovit jak aktuální odolnost k mrazu, tak můžeme sledovat vývoj mrazuvzdornosti rostlin po celou zimu.
V důsledku teplých zim můžeme pozorovat urychlený růst a vývoj polních i zahradních plodin již během zim. Na jaře tyto rostliny dříve dosahují fáze spojené s vývojem květních orgánů, které jsou citlivější k mrazům. V posledním období tak můžeme sledovat nejen vysoké poškození květů ovocných dřevin, ale i daleko častější mrazové poškození vyvíjejících se květenství u řepky, ozimých obilnin a dalších plodin. Jedná se o problematiku, která rovněž souvisí s druhovým a odrůdovým složením našich porostů.
Více informací naleznete v časopise Úroda (7/2025) v článku odborníků z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i., (RNDr. Ilja T. Prášil, CSc., Ing. Jana Musilová, Ing. Marie Coufová, RNDr. Klára Kosová, Ph.D., Ing. Miroslav Klíma, Ph.D., a Mgr. Pavel Vítámvás, Ph.D.).*
Úvodní mapa: Mapa Evropy s barevně vyznačenými regiony podle průměrné zimovzdornosti odrůd ozimé pšenice: od 9 = nejvyšší až k 1 = nejnižší (podle Prášila et al. 2025)
