Nový typ půdy vytvořený inženýry z Univerzity z texaského Austinu nepotřebuje závlahu, protože dokáže vytáhnout vodu ze vzduchu a distribuovat ji rostlinám. Tato technologie by mohla rozšířit mapu zemědělské půdy i na dříve nehostinných místech celého světa, navíc by se snížila spotřeba vody v zemědělství v době rostoucího sucha.
Tajemství samozavlažovací půdy spočívá ve speciálním hydrogelu, který ze vzduchu váže molekuly vody a je schopen je zadržet. Každý gram půdy, která obsahuje tento gel, může ze vzduchu absorbovat přibližně 3–4 gramy vody. K zavlažení jednoho metru čtvrečného zemědělské půdy potom v závislosti na plodinách, které jsou v ní zasazené, stačí 0,1–1 kg půdy s tímto gelem. Když se půda zahřeje na určitou teplotu, gely uvolní vodu a zpřístupní ji rostlinám. Gel nasává vodu během noci, kdy je vzduch chladnější a vlhčí. Teplo během dne gel aktivuje a ten vodu vypustí do půdy, kde je k dispozici rostlinám. Voda se částečně vypaří, čímž se zvýší vlhkost a celý cyklus tak může nadále pokračovat.
V praxi by tato technologie mohla být řešením pro úspěšné farmaření i na místech, kde to dosud nebylo kvůli nedostatku srážek a suchu možné. „Naším cílem je umožnit zemědělství v oblastech, kde bylo doposud třeba budovat složitý zavlažovací systém. To všechno je náročné na zdroje, kterých rychle ubývá,“ říká profesor Guihua Yu, který tým vedl. Se svým výzkumným týmem prováděl profesor Yu několik experimentů na střeše budovy univerzity v Austinu, v nichž srovnával půdu obohacenou o speciální hydrogel s půdou písčitou, běžnou v suchých oblastech. Pro pěstování rostlin bylo potřeba mnohem méně vody. Během měsíčního experimentu, kdy bylo do obou typů půdy nalito stejné množství vody, byla půda obsahující gel schopna zadržet asi 40 % vody. Naproti tomu písčitá půda obsahovala už týden po začátku experimentu jen 20 % vody.
V dalším experimentu byly do obou druhů půdy zasazeny ředkvičky. V půdě s hydrogelem přežily všechny, a to pouze s jednou počáteční zálivkou. V písčité půdě musely být ředkvičky zavlažovány několikrát během prvních čtyř dnů experimentu a ani jedna nepřežila bez zalévání více než dva dny .
To dává výzkumnému týmu naději, že je po dvou letech výzkumné práce na hydrogelu na dobré cestě. „Rostliny se dají pěstovat ve většině půdy. Hlavním limitem je vždy voda. To je důvod proč jsme jsme chtěli vyvinout technologii, která půdě pomůže, aby si vodu ze vzduchu sama získala,“ uzavírá Fei Zhao, který se na výzkumu podílel.
Hydrogel je tvořen speciálním hybridním gelovým materiálem, který funguje jako super houba a je schopen nasát velké množství vody z okolního vzduchu, čistí ji a rychle uvolňuje pomocí sluneční energie.*
