Efektivní zemědělství je základem fungující společnosti. Jeho nedílnou součástí je ochrana rostlin, a to jak chemická, tak nechemická. Rostlinolékařství, obor který se jí věnuje, má hluboké kořeny. A stejně jako zemědělství, také on prochází trvalými změnami.
Státní rostlinolékařská správa (SRS), která pro ochranu rostlin v České republice vytváří administrativní rámec, letos slaví desetileté jubileum. Spolu s Českou společností rostlinolékařskou, která sdružuje osoby zabývající péčí o zdraví rostlin, uspořádala při této příležitosti seminář, na kterém se hovořilo jak o minulosti, tak o budoucnosti tohoto oboru.
Změnám se nevyhneme
S velmi komplexní přednáškou vystoupil prof. Dr. Georg F. Backhaus ze Spolkového ústavu pro zemědělství a lesnictví (BBA) v Braunschweigu. Jak uvedl, před sto padesáti lety bylo potřeba vynakládat 60 % příjmů na výživu (nyní je to v Německu 12 až 14 %, v ČR zhruba 20 %), a docházelo k problémům se zásobením obyvatelstva. Ztráty způsobené chorobami a škůdci byly enormní a prostředky ochrany nedostatečné, mnohdy toxické jak pro spotřebitele, tak pro životní prostředí. V padesátých letech 20. století se začaly používat účinné syntetické pesticidy, což ale také přineslo ústup od nechemických metod ochrany rostlin a některé nepříznivé vedlejší účinky. Další výzkum a testování pesticidů vedlo k cílenému užívání těchto látek, od roku 1985 se snížil jejich počet z 1800 na dnešních zhruba 700 a zpřísnily se podmínky aplikace.
„Budoucnost rostlinolékařství záleží na vývoji zemědělství, které se neustále výrazně mění. Počet zemědělských podniků se v Německu snížil z 1,6 milionu v roce 1950 na dnešních 395 tisíc. Kolem roku 800 živilo patnáct osob sebe a jednoho člověka navíc, v roce 1950 živil jeden zemědělec deset lidí z jiných odvětví a dnes je to až 140 dalších,“ shrnul Dr. Backhaus. Jak dodal, v budoucnu dojde k dalšímu snížení počtu zemědělských podniků a jejich plocha naroste. Pěstitelé se více zaměří na produkci surovin pro výrobu energie a obnovitelných zdrojů, očekává se využití nových plodin, ale také nástup nových škůdců. Projeví se také změny klimatu. Mění se ale také společnost, je více jednočlenných domácností, starých lidí, spotřebitelé se snaží šetřit, řetězce tlačí na cenu a vyžadují vysokou kvalitu, přičemž využívají volného trhu k nákupu surovin. Světový trh s potravinami výrazně ovlivní rostoucí ekonomiky Číny a Indie. „Zemědělci se dostávají mezi nůžky problému s ochranou rostlin, ekonomickými otázkami, předpisy a schopností konkurence,“ konstatoval Dr. Backhaus.
Pro zemědělce i rostlinolékaře to do budoucna znamená potřebu intenzivní produkce, ochranu proti zavlečení škodlivých organismů, vývoj lepších přípravků na ochranu rostlin, nových technologií a diagnostických metod.
Zmiňovaný ústup od nechemických metod ochrany se projevil výrazně například při produkci osiva, jako o tom hovořil Ing. Jiří Beran z Českomoravské šlechtitelské a semenářská asociace. „Kvůli levným a účinným mořidlům na základě rtuti nebylo potřeba šlechtit odrůdy na rezistenci vůči chorobám přenosným osivem. Nezaměřoval se na něj ani evropský výzkum,“ shrnul. Problémy nastaly po zákazu těchto látek, v České republice se nyní projevují například větším rozšířením snětí. Podle Ing. Berana je v boji proti těmto chorobám klíčová komplexní produkce osiva, tedy do procesu moření musí jít co nejzdravější semena. Mimo kvalitní uznávací řízení a setí certifikovaného osiva je třeba se zaměřit na šlechtění na odolnost, a to jak vyhledáváním nových genetických zdrojů, tak například použitím metod zemědělského inženýrství.
Starost o zdraví je trvalá
Rostlinolékařství má dlouhou historii, lidé vždy sledovali, co ohrožuje dostatek jejich potravy. Na významu ale získalo po rozvoji zemědělství následkem silné industrializace a urbanizace, ke které došlo v Anglii počátkem 19. století, uvedl ředitel Státní rostlinolékařské správy Ing. Vladimír Kupec. Bylo třeba uspokojovat poptávku po potravinách, proto se hledaly nové cesty ke zvyšování produkce (lepší odrůdy, hnojiva, způsoby pěstování), které s sebou ale také nesly zvyšující se náchylnost rostlin na plevele, choroby a škůdce.
Také proto byla v Německu v Möckenu u Lipska založena v roce 1851 první zemědělská pokusná stanice a tato myšlenka se poté rozšířila i do dalších zemí. V Předlitavsku (západní části Rakouska-Uherska) bylo na přelomu 19. a 20. století celkem 22 výzkumných stanic, z toho pět v Čechách a na Moravě.
Za zakladatele moderního rostlinolékařství se považuje německý vědec prof. Julius Kühn, který v roce 1858 vydal knihu Choroby, jejich příčiny a uvarování se jich. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku lze jako první organizaci, která se začala věnovat rostlinolékařství, uvést Společnost pro fysiokracii v Čechách. Existovala v rámci vlastenecko-hospodářských organizací, založených v roce 1770. Po osamostatnění se rostlinolékařství začalo rozvíjet především po vytvoření zemědělského odboru při České vysoké škole technické v Praze, ke kterému došlo v roce 1906, dodal Ing. Kupec.
V budoucnu více práce
„Rostlinolékařské správy jsou jedinečné v tom, že kontrolují obchod, dovoz i vývoz. Pokud z důvodů ochrany nařídí nějaká omezení, musejí být transparentní a opodstatněná,“ upozornil Dr. Nicolas van Opstal, ředitel Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin. Dodal, že jejich rozhodnutí mohou mít velké ekonomicko-politické důsledky, zvláště pro velké podniky. Důraz kladený na dozorovou činnost SRS přitom v budoucnu dále posílí, a to v souvislosti se systémem cross compliance, uvedla Ing. Eva Divišová z Ministerstva zemědělství ČR. Dodržování příslušných opatření zemědělcem bude mít totiž vliv na platby ze státní pokladny. Zprostředkovaně lze také očekávat změny v souvislosti se změnou dotačního systému od roku 2007, dodal prof. Ing. Václav Kůdela, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v Praze-Ruzyni. Upozornil, že v důsledku politiky stanovená Evropským fondem pro rozvoj venkova lze počítat především se snahami o snížení nadprodukce a přesunu k podpoře zaměstnanosti na venkově a péče o životní prostředí a krajinu. V každém případě bude třeba více informací a kvalitní poradenství, stejně tak jako dobře definovaná správná rostlinolékařská praxe, zdůraznil Ing. Vladimír Řehák, CSc., předseda České společnosti rostlinolékařské.
Mnozí účastníci konference, a to i ze zahraničí, se do budoucna obávají nedostatku odborníků v této oblasti. Vratislav Bušek, vedoucí oblastního odboru SRS v Plzni, soudí, že je za dva až tři roky čekají generační problémy. „Staří pracovníci odcházejí do důchodů, nových se nedostává,“ tvrdí. Rostlinolékařské vzdělání poskytují v ČR tři univerzity, které ročně opustí zhruba padesát absolventů tohoto oboru, vyplynulo z příspěvku doc. Ing. Pavla Ryšánka, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze. Státní rostlinolékařská správa přitom ze zákona požaduje pracovníky s vysokoškolským rostlinolékařským vzděláním, pokud ho nemají, musejí si ho doplnit.
