Ozimá řepka je napadána celou řadou škůdců, a to prakticky od vzejití až do konce kvetení a tvorby šešulí. Každé opatření, které jí od tohoto soustavného tlaku uleví, má smysl a je vítané.
Z tohoto důvodu se již před mnoha lety začaly zkoušet tzv. ochranné obsevy, jejichž podstatou byly dva až tři záběry sečky po obvodu pole, kterými se zasela v porovnání s vnitřní částí honu výrazně ranější odrůda řepky či řepice. Cílem bylo nalákat škůdce, zejména blýskáčka řepkového, do tohoto obvodového pásu, a tam ho zničit cíleným chemickým postřikem. Atraktivní na tomto konceptu byla úspora finančních nákladů, protože se insekticidně nemuselo ošetřovat celé pole, ale pouze jeho obvodová partie.
Teoreticky to bylo dobře vymyšlené, prakticky se však vyskytly menší i větší komplikace. Největší rozdíly v počátku kvetení existují obecně mezi řepkou a řepicí. Proto se do obsevů zpočátku vybíraly rané odrůdy řepic. Některé z nich však neměly dvounulovou kvalitu, čímž poněkud zhoršovaly kvalitativní parametry sklizeného řepkového semene.
To bylo důvodem, proč se přešlo na velmi rané odrůdy řepky. Ty však nebyly o tolik ranější, jako zmiňovaná řepice, proto plnily ochrannou úlohu o něco hůře. Zpravidla byly také méně výnosné, a protože dříve nejen kvetly, ale i dozrávaly, část přezrálých semen ze šešulí vypadala na zem, snižovala výnos a zaplevelovala pozemek pro následné plodiny.
Zajímavou alternativou se zdála být liniová odrůda ozimé řepky Witt, která kvete smetanově bílou barvou. Pro lidské oči je to velký rozdíl v porovnání s typicky žlutou barvou běžných odrůd řepky, ovšem hmyz vidí barevná spektra jinak. Existují studie, podle nichž pro něj rozdíl mezi žlutou a bílou barvou není tak velký jako pro oči naše.
Kromě toho se na více než 90 % výměry řepky v České republice v současné době pěstují hybridní odrůdy, jež mívají vyšší výnosy než odrůdy liniové.
V mnoha regionech se navíc škodlivost blýskáčka významně snížila a daleko větší problémy způsobují krytonosci, které odlišným termínem či barvou kvetení těžko ovlivníme. Jsou známy i takové případy, kdy se v jinak kvetoucím ochranném pásu namnožila bejlomorka a v následné generaci významně poškodila celý pozemek.
Měřítkem úspěšnosti veškerých teorií je obvykle praxe. Z tohoto pohledu nezbývá než konstatovat, že s ochrannými obsevy se v ČR více méně přestalo.*
