Výživa a ochrana rostlin byly v zemědělské praxi i výzkumu v nedávných letech považovány za samostatné disciplíny. V posledních letech se však začínají významně prolínat. Přispívají k tomu nejen kroky vedoucí k omezení některých pesticidů, zejména z důvodu ochrany životního prostředí, lepší kvality produkce (např. potravin), ale také nové vědecké poznatky vlivu živin na obranné mechanismy rostlin. Nelze však zcela tvrdit, že se jedná o úplně nové poznatky, neboť vliv mnoha živin na zdravotní stav rostlin je známý již mnoho let. V současné době, zejména s využitím nových výzkumných postupů, jsou však upřesňovány principy působení. Uvádí to v článku zveřejněném v tématu týdne týdeníku Zemědělec (11/2021) kolektiv autorů z České zemědělské univerzity v Praze. Ve svém příspěvku přináší základní informace o působení živin na zdravotní stav rostlin.
Jak informují, u některých chemických prvků bylo prokázáno příznivé působení na zdravotní stav rostlin ještě předtím, než byly zařazeny do skupiny rostlinných živin. Příkladem může být síra, měď, zinek. Tyto prvky byly (nebo ještě jsou) součástí některých pesticidů. Byl však známý především jejich účinek na přímé omezení rozvoje chorob nebo potlačení vlivu škůdců. To často vedlo k většímu užívání těchto pesticidů a časté kumulaci prvků v půdě a životním prostředí. S ohledem na dávky, a především způsob působení na škodlivé organismy byly tyto pesticidy postupně nahrazovány jinými skupinami účinných látek. Tak se ochrana a výživa rostlin od sebe na určité období oddělily. V posledních letech se však k sobě v určitých oblastech opět přibližují, neboť jsou zkoumány vztahy mezi rostlinnými živinami a jejich vlivem na zdravotní stav rostlin.
Ze zjištěných poznatků je podle autorů zřejmé, že působení živin na zdravotní stav rostlin může být dvojím směrem a nelze vždy údaje zobecňovat. Některé rostlinné živiny mohou na jednu stranu zvyšovat náchylnost k chorobám. To může nastat za podmínek jejich intenzivního příjmu, kdy dochází k metabolickým změnám rostlin, čímž se vytvářejí příznivější podmínky pro napadení a vývoj poškození. To je již dlouhodobě známé například u dusíku (přerůstání porostů, „vodnatost pletiv“, praskání apod.). Nemusí se však vždy jednat o „přehnojování dusíkem“, jak je v těchto souvislostech často uváděno, ale vliv má také nevyvážená výživa, nebo podmínky průběhu počasí či půdy, které omezují příjem jiných živin. V případě dusíku také odlišně působí jeho jednotlivé formy (amonná a nitrátová), nebo působí jinak na jednotlivé původce chorob. Například „optimální“ obsah dusíku v pletivech zvyšuje odolnost rostlin proti většině bakteriálních chorob. Větší rozsah poškození byl zjištěn u rostlin s nižším obsahem dusíku nebo například na fyziologicky odumírajících listech, ze kterých je dusík během vegetace translokován do generativních orgánů. Výsledky však nejsou vždy zcela jednoznačné, neboť z těchto pletiv je již také uvolňován draslík, jehož vliv na odolnost rostlin je značný.
Více informací přináší článek Ing. Jindřicha Černého, Ph.D., a kolektivu z České zemědělské univerzity v Praze v článku zveřejněném v týdeníku Zemědělec (11/2021).*
