Stéblolam, jak informuje ve svém článku v časopise Úroda (4/2022) Mgr. Jana Palicová, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně, napadá pšenici, ječmen, oves, žito a tritikale. Jeho dvěma původci jsou Oculimacula yallundae a Oculimacula acuformis. Oba druhy se liší nejen morfologicky, ale také virulencí k jednotlivým hostitelům a citlivostí k účinným látkám fungicidů, což komplikuje chemickou ochranu.
Patogeny mohou přežívat v půdě více než tři roky. Tvorba konidií je nejintenzivnější na podzim a v předjaří (optimum 10 °C). Spory napadají mladé rostliny, první příznaky se však objevují v závislosti na průběhu počasí, někdy až po třech měsících (koncem odnožování až počátkem sloupkování). Primárními symptomy jsou hnědé protáhlé skvrny na pochvách spodních listů těsně nad povrchem půdy, skvrny jsou často patrné až po sloupnutí vrchních vrstev listové pochvy. Typické podlouhlé skvrny na bázích stébel ve tvaru oka se objevují v pozdějších fázích sloupkování a metání. Uprostřed skvrn je pletivo drsné s hnědavými sklerociálními buňkami, tím se liší od skvrn způsobených kořenomorkou. Fuzariózy na stéblech se na rozdíl od stéblolamu a kořenomorky projevují jako hnědé skvrny v oblasti kolének, informuje autorka článku.
Pro zachování zdravého porostu je podle ní možné použít moderní prognostické modely, které pomohou včas varovat před rizikem výskytu stéblolamu v dané pěstební oblasti. Diagnostické laboratoře v ČR jsou připraveny detekovat původce chorob pat stébel a na pěstiteli pak zbývá rozhodnutí o metodách ochrany a případné volbě fungicidního přípravku. Výběrem odrůd rezistentních ke stéblolamu nesoucích gen rezistence Pch1 je zajištěna přirozená odolnost rostlin, tedy i značná finanční úspora za přípravky chemické ochrany, dodává Mgr. Palicová.*
Více informací přináší článek zveřejněný v dubnovém vydání časopisu Úroda (4/2022).
