Odpověď na tuto otázku je vcelku jednoduchá, protože certifikovaná sadba dává záruky určitého a předpisy vymezeného zdravotního, biologického a fyzikálního stavu sadbových hlíz dané odrůdy, který je předpokladem dosažení vysokého výnosu a kvality sklizně. Vytváří tedy základní potenciál pro úspěšné pěstování dané plodiny. Zároveň je však třeba s tímto materiálem náležitě zacházet.
Naopak u necertifikované sadby je mnoho neznámých, zejména u karanténních chorob a také u virů a bakterií, kde je infekce v latentní podobě. Nižší náklady na pořízení sadby se tedy rozhodně nevyplácí, a pokud se jedná o karanténní činitele, mohou být důsledky pro pěstitele dlouhodobé v podobě karanténních opatření, uvádí Ing. Ervín Hausvater, CSc., a Ing. Petr Doležal, Ph.D., z Výzkumného ústavu bramborářského Havlíčkův Brod, s. r. o., v říjnovém vydání časopisu Úroda.
Aby však byl potenciál certifikované sadby plně využit, musí být následně zajištěny optimální podmínky pro výsadbu a růst rostlin správnou agrotechnikou a ochranou proti škodlivým činitelům. Samozřejmým předpokladem jsou vhodné půdní a povětrnostní podmínky v dané sezóně, které ale může pěstitel korigovat jen částečně. Jinak řečeno, certifikovaná sadba vyžaduje také odpovídající péči, aby se náklady do ní vložené zúročily v množství a kvalitě výsledného produktu. U brambor je to o to složitější, že sadbový materiál má velký objem a je velice citlivý na skladování a manipulaci. Je tedy poměrně mnoho prostoru pro jeho znehodnocení již mezi jeho certifikací a výsadbou. K tomu může dojít jak u dodavatele sadby, tak u odběratele. Pokud není zcela zřejmé a průkazné, kde a kdy se staly chyby, dochází pak k nepříjemným a často obtížně řešitelným sporům o náhradu způsobených ztrát.
Článek autorů Ing. Ervína Hausvatera, CSc., a Ing. Petra Doležala, Ph.D., z Výzkumného ústavu bramborářského Havlíčkův Brod, s. r. o., v říjnovém vydání časopisu Úroda přináší pohled na hlavní škodlivé činitele a faktory eliminované certifikovanou sadbou.*
