Vysoká kvalita siláží je klíčovým faktorem pro dosažení vysoké užitkovosti zvířat při současně ekonomicky únosných nákladech na produkci a pro zdraví zvířat. Vzhledem ke skutečnosti, že většinu sušiny krmných dávek skotu tvoří siláže, má zvýšení jejich krmné hodnoty, včetně zlepšení kvality kvasného procesu a dietetické hodnoty, klíčový význam.
Nezastupitelnou úlohu mají zejména bílkovinné siláže, které tvoří hlavní zdroj rostlinných proteinů a vitaminů. Kvalitní glycidové siláže s dostatečnou koncentrací energie nahrazují a šetří nákladově dražší jadrná krmiva. Výroba kvalitních siláží musí být předmětem zvýšeného zájmu každého zemědělského podniku, či farmáře a to nejen z ekonomického hlediska, ale i z nutričně-dietetického pohledu. Přesto se však v praxi ukazuje, že kvalitě objemných krmiv, tedy i kvalitě siláží, se v řadě zemědělských podniků nevěnuje patřičná pozornost, resp. se význam kvality siláží podceňuje. Význam zvýšení kvality siláží je a musí být motivován nejen z nutričně dietetického pohledu (kvalita proteinu, rozsah a úroveň bachorové degradace škrobu a dusíkatých látek, koncentrace energie a vlákniny, struktura krmiv, ale také obsah, resp. poměr jednotlivých dieteticky významných fermentačních charakteristik), ale také z pohledu nákladů a produkce živočišných produktů. Je všeobecně již známo, že snaha o zlepšení kvality siláží představuje nelehký biotechnologický proces, který předpokládá vzájemnou spolupráci pícninářsko—agrotechnické a technologicko-zooveterinární služby.
Charakteristika a specifikace kvasného procesu a požadavky na krmivo
Vlastní proces silážování představuje velmi složitý biochemicko-mikrobiální proces, poznamenaný celou řadou vzájemně se ovlivňujících interakcí. Při vlastním kvasném procesu dochází k uvolnění cukernatého buněčného obsahu, který slouží jako zdroj výživy pro bakterie mléčného kvašení (BMK). BMK se mohou za předpokladu dostatečného obsahu cukrů rychle pomnožovat v anaerobním prostředí při teplotě pod 300 C. Proces rychlého okyselení předpokládá proto dostatečný obsah lehce rozpustných cukrů, z nichž BMK biochemickou přeměnou vytváří kyselinu mléčnou (LA), která má hlavní konzervační účinky. Proces okyselování silážované hmoty musí být velmi rychlý, aby přítomné nežádoucí skupiny konkurenčních mikroorganismů, které jsou ve srovnání s BMK v početní převaze, neměly příliš mnoho času na štěpení živin a produkci nežádoucích metabolitů. Platí známá souvislost:
Dostupný rostlinný cukr + BMK kys. mléčná + CO2 snížení hodnoty pH
Z řady studií vyplývá, že vlastní kvasný proces silážované hmoty je velmi intenzivní již v prvních hodinách po zakrytí a první fáze trvá 3 až 5 dnů. V průběhu dalších fází se stává zasilážovaná hmota stabilnější, zpravidla po 3 až 4 týdnech. Rychlým a účinným okyselením (snížením hodnoty pH na 3,5 - 4,5) se zabrání pomnožení většiny mikroorganismů. Zvláště bakterie máselné (clostridie) a hnilobné bakterie již nemohou vykazovat žádnou aktivitu při pH 4,2. Důležitým požadavkem je důkladné zabránění přístupu vzduchu k zasilážované hmotě, aby vlastní proces mohl probíhat v anaerobních podmínkách. V opačném případě, pokud nedojde k rychlé acidifikaci, nebo pokud se nesplní požadavek na zabránění přístupu kyslíku k silážím, BMK se nemohou pomnožit, cukry jsou využity nežádoucími mikroorganismy, u kterých hrozí nebezpečí přemnožení a následně dojde ke zvratu fermentačního procesu, tedy ke znehodnocení siláže. Takovéto siláže jsou nejen nestabilní, ale především nevyhovují z mikrobiologického a dietetického hlediska.
Pro výrobu siláží vysoké kvality je nezbytné respektovat a splnit následující požadavky:
sklizeň pícnin ve správném vegetačním období,
silážovat jen zdravé, nezaplevelené, čisté pícniny,
krátkým a rychlým zavadáním zvýšit jistotu při kvašení,
správné pořezání a rozmělnění,
aplikace vhodného silážního aditiva,
silážovanou hmotu důkladně a co nejlépe udusat,
zabránit nežádoucímu meziskladování,
vzduchotěsné uzavření silážního sila,
dostatečný a správný odběr siláže.
V příspěvku jsme se pokusili zaměřit na zhodnocení konzervačního efektu biologických aditiv u bílkovinných a glycidových krmiv.
Očekávání a požadavky na silážní aditiva
Aplikací silážních aditiv se sleduje nejen usměrnění fermentačního procesu, zlepšení krmné hodnoty, ale také má pomoci ke snížení výskytu tzv. „rizikových“ siláží, tedy siláží s nižším obsahem sušiny, hůře silážovatelných, s nízkým obsahem cukrů, vysokým obsahem proteinu a dalších bazických látek. Přídavkem vhodného konzervačního aditiva se snažíme dosáhnout lepší koncentrace živin, snížení ztrát kvasným procesem, lepší stravitelnosti a zlepšení následného příjmu. Je třeba upozornit, že neexistuje žádný univerzální konzervační přípravek pro všechny druhy krmiv, že je třeba při volbě aditiva přihlížet také ke složení silážované hmoty, složení a principu účinku aditiva.
Vhodné silážní aditivum musí:
redukovat ztráty živin při kvašení,
zlepšit průběh kvasného procesu (usměrněná tvorba kvasných produktů),
zlepšit aerobní stabilitu siláží,
redukovat uvolňování silážních šťáv,
redukovat nežádoucí faktory a tím zlepšit hygienickou kvalitu siláží,
zlepšit příjem a kvalitu konzervovaných krmiv.
Faktor dávkování a způsobu aplikace aditiva
Při používání silážních aditiv, musí být v zájmu uživatele dosáhnout dobrého účinku, což předpokládá mimo jiné také rovnoměrnou distribuci aditiva v krmivu. Záleží také na celkovém množství přídavku, neboť čím menší je doporučená dávka, tím obtížnější je zabezpečit optimální distribuci do silážovaného materiálu. Je třeba zdůraznit, že ruční dávkování, nebo aplikace konzervantu v silážním žlabu, nesplňuje předpoklady pro homogenní distribuci a přináší mnoho problémů s rovnoměrným dávkováním. Předností biologických aditiv před chemickými je skutečnost, že nejsou korozivní a nevyžadují tím vyšší nároky na aplikační zařízení. Velmi důležitým hlediskem je stanovení a dodržení optimální koncentrace aditiva s ohledem k druhu a složení píce a také k obsahu sušiny, která může zesílit v určitém rozmezí konzervační efekt. Je třeba si současně ale uvědomit, že poddávkování pod optimální koncentraci nemůže přinést, či zajistit očekávaný úspěch ve výsledné kvalitě siláže. Dávka aditiva vychází jednak z technologického doporučení výrobce, ale současně je závislé na druhu píce, obsahu sušiny a lehce rozpustných cukrů. Náklady spojené s přídavkem aditiv k silážovaným krmivům lze racionálně regulovat vhodným stupněm zavadnutí, které umožní buď snížit potřebnou dávku aditiva, nebo u bílkovinných pícnin použít místo cenově dražších bakteriálně-enzymatických aditiv, pouze bakteriální, která jsou zpravidla cenově výrazně levnější. Důležitým předpokladem úspěchu je také často opomíjený požadavek, aby aditiva byla před použitím správně skladována, aby nebyla s prošlou lhůtou použitelnosti, jak uvádí výrobce a aby se právně postupovalo i při přípravě ředících roztoků.
Silážní adítiva jsou dnes distribuována jak v tekuté, tak v sypké-granulované formě. I když literární prameny neuvádějí velké rozdíly v účinnosti mezi oběma formami aditiv, je třeba z praktického hlediska a zkušeností poznamenat, že tekuté přípravky více vyhovují požadavkům homogenní distribuce, než granulované. Granulovaná aditiva by neměla být používána z důvodu větších ztrát při aplikaci při silážování píce do obalovaných balíků.
Pro rovnoměrnou distribuci aditiv se používají různé typy aplikátorů, které jsou vhodným doplňkem sběracích vozů, sběracích řezaček a lisů. Aplikátory umožňují aplikaci přípravků často ve velmi širokém rozmezí.
Druhy silážních aditiv
Silážní aditiva jsou celosvětově rozdělována podle různých hledisek do několika skupin:
- silážní přísady obsahují zdroj cukru,
- přísady na bázi kyselin a jejich solí,
- biologické přísady:
- mikrobiální preparáty (probiotické),
-mikrobiálně-enzymatické preparáty.
Tyto inokulační kultury se podílejí na výrazném zvýšení BMK zejména v důležité první fázi, čímž se podílejí na snížení fermentačních ztrát a zvýšení podílu vyprodukované kyseliny mléčné. Jejich výsledkem je rychlé snížení hodnoty pH prostřednictvím vyprodukované kys. mléčné. Obecně pro probiotické preparáty bez enzymatické složky platí jistá technologická doporučení, za kterých lze očekávat přesvědčivě kladné výsledky:
- u lehce silážovatelných krmiv (např. silážní kukuřice, GPS), s obsahem více než 3 % lehce rozpustných cukrů a sušinou nad 25 %,
- u zavadlých trav s obsahem sušiny nad 30 %,
- u bílkovinných či polobílkovinných pícnin rychle a dobře zavadlých na obsah sušiny nad 35 %, podle obsahu N-látek,
- u čistých a nenarušených krmiv,
- za předpokladu důkladného udusání a zakrytí siláží.
Inokulanty bez enzymů nejsou vhodné pro silážování:
- trav s obsahem sušiny do 25 %
- jetelovin s obsahem sušiny do 25 až 30 %
- krmiv s menším obsahem cukrů než 1,5 až 3 % ve hmotě.
Směsné mikrobiálně-enzymatické preparáty jsou technologicky jistější, neboť dávají větší jistotu konzervačního úspěchu při silážování při nižším obsahu sušiny, či obsahu cukrů, než je nezbytné pro samotné inokulanty. Tato aditiva se podle složení enzymatické složky mohou používat jak při silážování částečně zavadlých bílkovinných pícnin (jeteloviny, trávy), tak silážní kukuřice, či produktů dělené sklizně kukuřice. Určující bude jednak skladba enzymů a jejich specifická aktivita, které garantují uvolnění dostupné energie z rostlinných složek (celulóza, hemicelulóza, škrob, pektiny, lipidy aj.), které za normálních podmínek nejsou bakteriemi mléčného kvašení využívány. Podle dosavadních výsledků a zkušeností se díky správné volbě enzymové složky a její aktivitě může dosáhnout v silážích dostatečné množství kyseliny mléčné, které by jinak s ohledem k obsahu sušiny a cukrů nikdy nemohlo být dosaženo. Rychlé zakonzervování silážované hmoty pomocí těchto aditiv současně blokuje aktivitu clostridií a tím i tvorbu kyseliny máselné a amoniaku. Technologickou předností je zároveň skutečnost, že pomocí těchto směsných biologických aditiv lze silážovat pícniny již částečně zavadlé (30 - 35 %), které by jinak nebyly s úspěchem konzervovatelné.
Předmětem tohoto příspěvku je vyhodnocení konzervačního efektu bakteriálního a bakteriálně-enzymatického aditiva tuzemské provenience v podmínkách modelového a provozního sledování.
Sledovaný polyvalentní preparát Microsil obsahující speciálně vyselektované kmeny BMK (L. plantarum, L. casei, E. faecium M 74, P. spp.). Z bakteriálně enzymatických aditiv byly sledovány BACTOZYM (bakteriální složka stejná jako u Microsilu) a z enzymů obsaženy celuláza, hemiceluláza a glukózaoxidáza), umožňující uvolnění cukrů z polysacharidů buněčných stěn.
GOLDZYM má obdobné složení jako Bactozym, ovšem s nižší koncentrací enzymatické složky.
Jak je patrné výsledků modelového pokusu (tabulka 1) přídavek MICROSILU k silážované kukuřici o různém obsahu sušiny vedl v porovnání s neošetřenou kontrolní variantou nejen k vyšší produkci kyseliny mléčné, vyššímu stupni okyselení a lepšímu poměru kyseliny mléčné k octové. Přesto, že silážní kukuřice je lehce silážovatelnou plodinou, přídavek MICROSILU dokáže výrazně zlepšit průběh vlastního kvasného procesu a tím i stabilitu.
Také ve druhém modelovém pokusu při silážování částečně zavadlého červeného jetele na sušinu okolo 25 % , byl vedle neošetřené kontroly, sledován účinek Bactozymu a kyseliny mravenčí (tab. 2 a grafy 1 až 2). Z výsledků uvedených v tabulce a obou grafech je zřejmý jednoznačně pozitivní konzervační efekt BACTOZYMU ve srovnání s neošetřenou kontrolou. Tento preparát v porovnání s neošetřenou kontrolou výrazně zvýšil produkci kyseliny mléčné v sušině (LA) o 7,55 % (absolutních), což činí rozdíl 62,9 %. Celkové množství kyselin v sušině bylo vyšší o 65,4 %, hodnota pH byla nižší o 1,3 jednotek (o 24 %), výrazně příznivější byl vzájemný poměr kvasných kyselin. Rychlost tvorby LA, resp. rychlost snížení hodnoty pH již v první fázi kvašení je nesmírně důležité, neboť z největší míry ovlivní kvalitu siláží. Je totiž již prokázáno, že efekt pomalého snižování pH např. po 20 až 30. dnu, se na kvalitě siláží již téměř významně neprojevuje. Obsah nežádoucí kyseliny máselné byl u pokusné siláže 0,2 % v sušině, což bylo jen 8,3% obsah z kontrolní siláže. Siláž ošetřená kyselinou mravenčí měla srovnatelnou hodnotu pH, ale kvasný proces byl jinak více redukován, včetně produkce kyseliny mléčné, které bylo pouze 57 % z obsahu siláže ošetřené BACTOZYMEM. Tato siláž obsahovala sice ještě menší podíl kyseliny máselné, ale zastoupení acetátu bylo o 14 % vyšší než u siláže s biologickým aditivem. Je pravda, jak je citováno v řadě literárních pracích, že v silážích konzervovaných chemickými preparáty, tedy i kys. mravenčí se uchovává asi 70% obsah cukrů, redukuje se i hydrolýza bílkovin. Současně je třeba poznamenat, že tyto siláže jsou vlivem většího obsahu redukujících cukrů zpravidla méně stabilní, byť jejich hodnota pH je většinou velmi nízká. Opodstatnění konzervace chemickými aditivy je při špatných povětrnostních podmínkách a tím při nedokonalém stupni zavadnutí, kdy chemické preparáty dávají největší konzervační jistotu.
K posouzení konzervačního efektu biologických aditiv u siláží v praktických podmínkách, byly v zemědělských podnicích odebrány vzorky siláží k jejich vyhodnocení. Z praktických siláží byly hodnoceny vojtěšková a jetelová senáž a kukuřičná siláž. Z výsledků (tabulka 3) vyplývá, že přidaný BACTOZYM při silážování vojtěšky do PE vaku při sušině okolo 36 % velmi významně ovlivnil výslednou, ale i vlastní fermentační kvalitu. Je třeba podotknout, že vojtěška při uvedené sušině by bez přídavku aditiva měla zhoršený průběh fermentace, jak je to patrno u jiné kontrolní siláže. O příznivém průběhu kvasného procesu hovoří nejen fermentační profil, ale především nízký stupeň degradace proteinu (5,42 %), který vyhovuje nejvyšší třídě jakosti. Velmi příznivý je také poměr kyseliny mléčné k ostatním kvasným kyselinám. Z výživářského pohledu je zvláště významná nejen dosažená koncentrace energie (4,91 MJ/kg sušiny), ale také nízký stupeň degradace proteinu, což potvrzuje pozitivní vliv přidaného aditiva na podíl nedegradovaného proteinu (20,46 %), který se dostává přímo k využití do tenkého střeva. Tento podíl neodbouratelného proteinu v bachoru bývá vyšší u sena než u siláží (20 až 25 %), ale u kvalitních siláží s přídavkem aditiv je v rozsahu 10 - 15 %. Výbornou kvalitu jsme zjistili také u jetelové siláže s GOLDZYMEM, u které byly diagnostikovány podobné výsledky kvasného procesu. Jak známo, jetel ve srovnání s vojtěškou obsahuje větší množství vodorozpustných cukrů v sušině (8 – 10 %), menší obsah bílkovin, tedy i snadnější silážovatelnost. Jak je patrné, postačil při dané koncentraci sušiny cenově levnější preparát GOLDZYM, u kterého je enzymová složka zastoupena v nižší koncentraci.
Také u kukuřičné siláže s přídavkem polyvalentního aditiva MICROSIL je patrný příznivý efekt na všechny sledované fermentační charakteristiky. I při sušině 31 % došlo k dokonalé acidifikaci (pH 3,86) s vyváženým obsahem a podílem jednotlivých kvasných kyselin.
Dieteticky významné ukazatele kvality fermentačního procesu a vliv biologických aditiv
Z dietetického pohledu je pro posouzení kvality a úspěšnosti fermentace, resp. vlivu silážního aditiva nutné věnovat trvalou pozornost ve vazbě na výživnou hodnotu siláží zejména těmto ukazatelům:
Kyselina mléčná (LA)
Je to žádoucí kyselina, neboť vzniká fermentací cukrů bakteriemi mléčného kvašení a její obsah ovlivňuje aciditu siláží a tím i její stabilitu. Kvalitní siláže ze zavadlých pícnin o sušině 35 až 40 % dosahují 1,5 - 2 % této kyseliny v původní hmotě (15 - 20 g), kukuřičné siláže zpravidla více než 2 %. Inokulanty a biologická aditiva v silážích obecně zvyšují obsah této kvasné kyseliny, zatímco chemické konzervační prostředky v závislosti na obsahu sušiny působí spíše inhibičně. Důležitý je také procentuální podíl laktátu z celkových kvasných kyselin. U siláží vysoké kvality činí její podíl vždy více než 70%, zpravidla leží v rozmezí 75 – 80 %. Biologická aditiva její zastoupení zvyšují.
Kyselina octová (AA)
Kyselina octová vzniká činností heterofermentativních bakterií a u kvalitních siláží ze zavadlých pícnin se zpravidla pohybuje v rozmezí 0,4 - 0,9 % (4 - 9 g/kg siláže), popř. tvoří 15 až 20% podíl z celkového obsahu kyselin. Vyšší obsah této kvasné kyseliny je nežádoucí, neboť zvyšuje v kombinaci s kyselinou mléčnou celkovou kyselost siláže. Na druhé straně siláže s vyšším obsahem acetátu jsou více aerobně stabilní. Vyšší obsah kyseliny octové vzniká při silážování pícnin s nižším obsahem sušiny (zpravidla pod 25 %, kdy podíl acetátu ze všech kyselin může být až 50%). Zastoupení kyseliny octové z celkového obsahu kyselin snižují konzervační přípravky, včetně biologických.
Kyselina máselná (BA)
Kyselina máselná je nežádoucí produkt fermentačního procesu (má ketogenní charakter), jehož množství je u kvalitních siláží jen ve stopovém množství, méně než 0,1 % v 1 kg siláže. Vyšší nález kyseliny máselné je u siláží z víceletých pícnin připravených při nízkém obsahu sušiny (pod 25 %), a nebo bez přídavku vhodných silážních aditiv. Vysoký obsah této kyseliny (butyrtátu) je také diagnostikováno vlivem zvýšené činnosti clostridií (bakterií máselného kvašení) při silném znečistění (nad 13 % popelovin) a také při nízké koncentraci sušiny. U nekvalitních siláží může tato kyselina tvořit 10 i více procentní zastoupení ze sumy kyselin. Obsah kyseliny máselné lze v silážích úspěšně regulovat regulovat technologicky, krátkodobým zavadnutím na optimální sušinu, nebo aplikací vhodného silážního aditiva.
Celkový obsah kyselin ( kyselin)
Celkový obsah kvasných kyselin je dalším ukazatelem kvality fermentačního procesu siláží a jako předcházejí ukazatele souvisí s obsahem sušiny silážované hmoty a lehce rozpustných cukrů. I zde platí zásada, že s rostoucím obsahem sušiny silážované hmoty klesá množství kvasných kyselin. Přídavek biologických aditiv, tedy i inokulantů zvyšuje nejen produkci kyseliny mléčné, ale tím i celkových kyselin. Minimální obsah kyselin v silážích ze zavadlých pícnin (senážích) by měl být cca 2,5% v 1 kg siláže, u kukuřičných siláží ještě více.
Hodnota pH
Hodnota pH je základní údaj, který určuje zejména u glycidových pícnin, stupeň prokvašení a tím i kvalitu a stabilitu siláží. Hodnota pH je v relaci s obsahem sušiny, neboť platí zásada, že s rostoucí sušinou klesá acidita, tedy zvyšuje se i hodnota pH. U zavadlých pícnin o sušině 35 až 40 % by hodnota pH měla být pod 4,5. Pro siláže ze silně zavadlých pícnin (sušina 45 - 50 %) je normální a typická i pro dobrou kvalitu hodnota pH 5.
Stupeň rozkladu bílkovin
Vychází z celkového obsahu amoniakálního N (NH3–N) z celkového obsahu N. Je důležitým údajem z dietetického pohledu,neboť udává stupeň rozkladu proteinu v silážích. Bílkovinné siláže s vysokou kvalitou kvasného procesu mají ve vazbě na obsah kyseliny máselné a amoniaku nízký stupeň rozkladu bílkovin, zpravidla menší než 10 % (5 - 7%). Naopak nekvalitní siláže mají podíl amoniaku z celkového N více než 15%, resp. 20 %. Takové siláže by neměly být ani zkrmovány, neboť mohou příčinou dysfunkcí bachoru.
Důležitým ukazatelem je také v bachoru nedegradovatelný podíl proteinu, který se dostává k využití až do tenkého střeva. Je důležité, že úroveň degradace, resp. resistence proti bachorové degradaci proteinu je úzce specifická podle krmiva, ale také výrazně souvisí s formou či způsobem či způsobem konzervace. Kvalitní siláže, s kvalitním kvasným procesem vykazují zpravidla 10 až 15 % v bachoru nedegradovatelného proteinu, zatímco nekvalitní siláže s nízkým obsahem sušiny, se špatnými fermentačními charakteristikami (vysoký obsah kys.máselné a octové, amoniaku), mají obsah nedegradovatelných N-látek pod 10 % . Z výživářského pohledu je nutno poznamenat, že při sestavování krmné dávky je nezbytné zohlednit nejen kvalitu siláží, ale i rozdílnou úroveň degradace živin.
Také z dietetického hlediska je důležité dále poznamenat, že siláže s nižším obsahem sušiny, které byly ošetřeny biologickými aditivy (inokulanty), u nichž bude větší pravděpodobnost vyšší koncentrace kvasných kyselin, zejména kys. mléčné, je potřeba zohlednit molární koncentraci kvasných kyselin.
Možný výskyt problémových nekvalitních siláží v praxi
I když je známo, že vysokou užitkovost a zdraví zvířat garantují pouze siláže nejlepší kvality, přesto se v praxi lze setkat s různými formami nedostatků v kvalitě siláží (např. zahřívání siláží, nízká aerobní stabilita siláží, změny ve smyslovém a nutričním hodnocení, nízká hygienická úroveň atd). Při systému celoročního zkrmování krmných dávek na bázi siláží takovýchto kvalit, pak snadno dochází k negativnímu ovlivnění užitkovosti, ale i zdraví. Řada problémů souvisí s nedodržením technologické kázně a postupu.
Problém nízké koncentrace energie a živin v silážích
Především koncentrace energie a proteinu v jednotlivých nekvalitních silážích je v porovnání s velmi dobrými silážemi, poněkud nižší.Příčinou bývá nevhodný termín sklizně (u trav souvisí se sklizní v pozdní vegetační fázi), u silážní kukuřice buď v příliš časném, nebo rovněž v extrémně pozdním termínu, kdy není plně využit genetický potenciál rostlin k maximální produkci živin. Důsledkem této disproporce je vyšší spotřeba jadrných krmiv o 0,5 až 1 kg na kus a den. Navíc při pozdější sklizni dochází současně ke snížení stravitelnosti a tím i k nižšímu příjmu sušiny těchto krmiv. Výrazně se snižuje také produkční účinnost takovýchto siláží. Jestliže v západní Evropě je produkováno ze siláží dobré kvality až 15 kg mléka, tak ze siláží pouze průměrné kvality může být uhrazena potřeba jen pro 8 až 10 kg mléka.
Hygienická kvalita siláží může být kritická
Pro zkrmování siláží je třeba požadovat jen krmiva s nejvyšší hygienickou úrovní, tzn. žádné znečistění zeminou, žádné nahnilé, plesnivé, či zatuchlé siláže. Obsah spor clostridií by neměl být vyšší než 2.104, spor kvasinek by neměl přesahovat rozmezí 105-6, plísní do 104 v 1 g siláže. Siláže, které se po otevření následně zahřívají, nebo jsou plesnivé, působí negativně na zdraví zvířat a následně i na jejich produkci. Silně se zahřívající siláže mají často vysokou koncentraci kvasinek, jsou nestabilní, často znečistěné a technologickým nedostatkem je nedokonalé dusání, špatné zakrytí, či nebyl aplikován vhodný silážní prostředek. K následné nestabilitě a zahřívání dochází rovněž vlivem většího množství reziduálních cukrů v siláži (při vyšším obsahu pH) např. při předčasné sklizni silážní kukuřice, nebo při redukované fermentaci vlivem vyššího obsahu sušiny. K zajištění požadavku na dobrou hygienickou kvalitu siláží je důležité, aby odebrané siláže byly co možná nejrychleji zkrmeny a zamezilo se dalšímu nežádoucímu meziskladování po odběru. Rychlé zkrmení odebraných siláží je velmi příznivým preventivním opatřením před hygienickými problémy. Je nutno podotknout, že nadále zůstává nedoceněný efekt vhodných silážní aditiv na zlepšení hygienické kvality.
Závěr
V ČR je při silážování víceletých pícnin i kukuřice v popředí zájmu řady podniků využít účelně silážních přísad. Z četných pokusů bylo prokázáno,že kvalitu siláže lze technologicky velmi významně ovlivnit pomocí vhodného silážního aditiva. Při této příležitosti je ovšem ale nutné poznamenat, že samotný konzervační přípravek, není všelékem, a že jeho konzervační efekt se může projevit jen tehdy, jsou-li splněny všechny nezbytné technologické požadavky. Při správné strategii aplikace silážního aditiva se musí respektovat rovněž chemické složení silážované biomasy, resp. obsah lehce rozpustných cukrů a také obsah sušiny. Za těchto předpokladů může správně aplikované aditivum udělat z jinak dobrých siláží ještě lepší, popř. více stabilnější, ale nemůžeme od nich očekávat žádný zlepšující efekt u siláží z píce přestárlé, znečistěné, vymoklé, nebo jinak kontaminované. Naše výsledky naznačují, že i v praktických podmínkách lze nejen ze silážní kukuřice, ale i z velmi těžce silážovatelné píce jakou je vojtěška, nebo jetel, připravit s použitím účinného aditiva a za předpokladu dodržení základních technologických požadavků, vysoce kvalitní siláže, s vysokou nutriční a dietetickou hodnotou. Jak je patrné, silážní biologická aditiva mají své opodstatnění při silážování nejen lehce, ale i těžce, popř. obtížně silážovatelných pícnin, pokud se účinným zavadnutím zvýší jejich obsah sušiny na 28 až 35 %. Ukazuje se, že zlepšování silážně-technické úrovně v řadě podniků a zejména neustálý vývoj a nabídka nových silážních přísad, bude mít trend širšího uplatnění v praxi.
Závěrem je však třeba také konstatovat, že použití silážních aditiv, tedy i biologických preparátů ke zlepšení kvality kvasného procesu a výživné hodnoty siláží má praktický význam tehdy, pokud se dosáhnou očekávané výsledky v podobě vyšší koncentrace energie a živin, větší stability, většího příjmu siláže zvířaty, lepší produkční účinnosti a tím úspory jadrných krmiv. Z rozboru námi sledovaných siláží bylo patrné, že testované biologické preparáty očekávané zlepšení splnily.
Práce vznikla za podpory Výzkumného záměru GG MSM 432100001 a grantu QD-0211 Mze ČR
MVDr. Ing. Petr Doležal, Csc., MZLU v Brně,
MVDr. Ing. Jan Dvořáček, S.O.S. Skalice nad Svitavou,s.r.o.,
Prof. Ing. Ladislav Zeman, Csc., MZLU v Brně
