S moderními technologiemi a biotechnologiemi se setkáváme prakticky denně a takřka na každém kroku. I v poměrně konzervativním zemědělství se už vcelku dobře zabydlely nejrůznější techniky, které přispívají nejen k vyšší a stabilnější produkci, ale i k redukci nákladů a k menší zátěži pro životní prostředí. A to nejenom v živočišné výrobě, ale i v té rostlinné.
Nejen chovatelé hospodářských zvířat se musí stále častěji potýkat s nepřízní ze strany měnících se podmínek klimatu, ale také ze strany aktivistů, bojujících za práva zvířat či za omezení produkce skleníkových plynů. Také v rostlinné výrobě se každým rokem objeví něco nového, co mnohdy dovede pořádně znepříjemnit práci. Když pomineme počasí, které vypadá, že si definitivně přestalo nechat poroučet a dělá si naprosto, co chce a kdy chce, a to téměř bez ohledu na roční období, tak je to jednou nařízení regulující co se kde může pěstovat, příště detailní sledování organického hnojení a další omezení spotřeby průmyslových hnojiv a pesticidů… agronomové by ten výčet jiště mohli doplnit ještě o mnoho dalších položek, ale tolik prostoru na tento text není k dispozici. Zároveň se všemi regulacemi stále více rostou požadavky na produkci, ať už potravin nebo krmiv, či energetických plodin. A samozřejmě na co nejmenší výměře a za co nejnižší cenu.
Ač je to mnohdy k nevíře, tak navzdory měnícímu se klimatu, všemožným omezením ze strany ochránců životního prostředí a snahám developerů zastavět skoro každé rovné pole (tedy aspoň tady v ČR) se zemědělci každým rokem znovu pouští do práce, aby ve správnou dobu zaseli, a když vše dobře dopadne, tak i sklidili a se ziskem prodali. Vědci z různých končin světa se jim svými výzkumy snaží pomoci k úspěchu.
Klíčovým fyziologickým procesem u rostlin je fotosyntéza a její fungování může do značné míry rozhodnout o úspěchu či neúspěchu celé práce. Proto jí vědci zejména v posledních letech věnují mnoho pozornosti a snaží se najít způsoby, jak ji přimět k co nejefektivnější práci.
