Vysoká energetická hodnota, obsah škrobu, výnosový potenciál sušiny kukuřice a výborná silážovatelnost dělá z této plodiny neodmyslitelnou součást krmných dávek pro skot. Nesmíme zapomenout ani na bioplynové stanice, pro které je tato plodina rovněž nepostradatelná.
Silážováním se v Úrodě č. 9/2018 zabývá Ing. Yvona Tyrolová z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i. Upozorňuje, že pro vytvoření kvalitní siláže je jedním z nejzásadnějších činitelů určení správné zralosti pro sklizeň. Na termínu sklizně se podílí několik faktorů. Hlavní je použitý hybrid, který byl zvolen s ohledem na nadmořskou výšku, půdní typ a klimatické podmínky v dané oblasti. Není výjimkou, že stejný hybrid v rámci jednoho podniku, ale na rozdílných pozemcích nedozraje stejně, ale v časovém rozpětí několika dní, upozorňuje Ing. Tyrolová. Důvodem jsou různorodé půdní podmínky. Tam, kde je kamenitý pozemek či písčitá půda, bude kukuřice dozrávat dříve, neboť se zde voda neudrží a rostliny zde mohou v období sucha trpět i přísuškem. Naopak tam, kde jsou vhodné podmínky pro udržení vláhy, bude mít kukuřice o nějaký ten den vegetaci delší. Je tedy nutné sledovat dozrávání téhož hybridu na všech polích a podle aktuální situace začít se sklizní.
V článku se také zabývá fermentačním procesem, bojem s nevhodnými mikroorganismy a problémům, které mohou nastat při příliš vysoké, nebo nízké sušině. Popisuje také výsledky pokusu s řezankou kukuřice, která měla sušinu 34 %. Tuto hmotu zasilážovali bez přípravku, s biologickým přípravkem ve složení: Lactobacillus plantarum, Lactobacillus paracasei, a Pediococcus pentosaceus a s chemickým přípravkem, který obsahoval kyselinu mravenčí, kyselinu propionovou, mravenčan amonný a kyselinu benzoovou. Potvrdilo se, že přidání přípravků je efektivnější než spoléhání se na přirozenou fermentaci.*
