Rostliny ozimé řepky v závislosti na odrůdě, růstovém a vývojovém stavu a stupni otužení snášejí mrazy –15 až –20 °C, pod sněhovou pokrývkou i větší. Většina listové plochy sice odumírá již při nižších teplotách (–7 až –15 °C), ale kořenový systém dobře vyvinutých rostlin, vegetační vrchol a krycí listy vegetačního vrcholu snesou i teploty vzduchu nižší. K holomrazům jsou o –2 až –4 °C citlivější nedostatečně vyvinuté slabé rostliny a porosty přehnojené dusíkem.
Vyhynutí řepky v zimním období je výsledkem působení více faktorů, které vyvolávají v tomto období poškození porostů. Jedná se o extrémně nízké teploty, často holomrazy, působící většinou společně s vysušujícími větry. Odolnost vůči nízkým teplotám získává řepka v podzimním období. Schopnost adaptace je podmíněna geneticky a je jednou ze sledovaných vlastností odrůdy. Největší škody způsobené vyzimováním nevznikají v letech s extrémně nízkými teplotami, ale v letech s častými změnami teplot v zimě, a to zejména v předjaří. Zvláště déletrvající mráz okolo –8 až –10 °C v měsíci únoru a březnu, doprovázený suchým větrem, ničí všechny slabé rostliny.
Tyto a další informace týkající se mimo jiné také podpory regenerace rostlin řepky přináší článek Ing. Josefa Galla, zveřejněný v týdeníku Zemědělec (11/2023).*
