Možnostmi, které poskytuje agrolesnictví, se minulý týden zabýval seminář, který proběhl v sídle Akademie věd ČR. Akci uspořádal Český spolek pro agrolesnictví a vystoupila na ní řada zahraničních hostů.
Agrolesnictví je pojem, který se používá pro pěstování stromů v kombinaci s plodinou. Může jít například o ovocné stromy nebo o stromy pro kombinované využití – ořešáky na dřevo a ořechy, třešně na plody a dřevo a podobně. V meziřadí se pak provozuje obvyklá zemědělská produkce, pěstování plodin, případně pastva zvířat. Z přednášek vyplynulo, že pěstitel musí počítat s mírným poklesem produkce hlavní plodiny, v průměru zhruba 5 %, hodnota se mění s tím, jak stromy mohutní. To je ale více než kompenzováno ziskem z prodeje dřeva, byť k němu dojde až za několik desítek let. Kombinace stromů a polní produkce je tak podle přednášejících efektivnější, než kdyby obě skupiny rostly v oddělených blocích, protože dokážou efektivněji využít dopadající sluneční záření. Stromy kromě dřeva a plodů poskytují přiměřený stín, regulují mikroklima, zachycují unikající živiny, zvyšují biodiverzitu a ukládají uhlík. Pěstitel ale musí počítat také s migrací plevelů z prostoru pod stromy, vyšší pracností a určitými obtížemi při využití mechanizace. Na výsadbu stromů se využije asi 5 % plochy honu. Zkušenosti ale také ukazují, že v suchém a horkém roce jsou výnosy plodiny v agrolesnickém systému vyšší než na nezastíněné ploše. Přednášející zdůraznili, že agrolesnictví není nic nového, používali ho již naši předci a využívá se v jiných oblastech světa. Další možností, která funguje na obdobném principu, je využití fotovoltaických panelů, které jednak poskytují stín, jednak zisk z produkce elektrické energie.
Mezi zahraniční přednášející patřil například prezident Evropské agrolesnické federace (EURAF) Patrick Worms nebo Christian Dupraz z francouzského Národního ústavu pro agronomický výzkum (INRA) či Fabien Balaguer z Francouzské agrolesnické asociace (AFAF).
„Pokud se agrolesnictví podaří do českého zemědělství zavést, bude naše zemědělská krajina pestřejší, estetičtější, ale hlavně trvale udržitelná. Očekáváme, že v brzké době se agrolesnictví stane jedním ze zásadních nástrojů adaptace krajiny na klimatickou změnu a cestou ke zlepšení jejího stavu i po stránce ochrany půdy, biodiverzity i rozložení produkčních a ekonomických rizik,“ uvedl předseda Komise pro životní prostředí AV ČR.*
