Úbytek organické hmoty v půdě a nadměrné zatěžování půdy zemědělskou mechanizací vede k degradaci půdní struktury a následně i k narušení vodního režimu v půdě. Nízká retence vody v krajině je v současnosti považována za jeden z hlavních problémů a je skutečností, že retenční schopnost půdy je významně ovlivněna obsahem organické hmoty.
Zapravení organické hmoty do půdy navíc vytváří podmínky pro rozvoj mikroorganismů a zároveň pozitivně ovlivňuje fyzikální vlastnosti půdy. Úbytek statkových hnojiv nabízí možnost efektivního využití vyráběných kompostů, aplikovaných do ohrožených půd v potřebných dávkách. Pro aplikaci organických hnojiv platí několik zásad vyplývajících především z nároků půdy na výživu, ale také z ekologických aspektů.
Prvotní informaci představuje stanovení vhodné dávky hnojiva, nejčastěji na základě půdního rozboru a obsahu čistých živin v hnojivu. Při aplikaci kompostu s cílem rekultivace, revitalizace půdního horizontu popř. s cílem zvýšení retenční schopnosti půdy, se často volí i vyšší dávky (nad 50 t/ha), zohledňují se ale také technicko-ekonomické možnosti pěstitele. Aplikace vyšších dávek organických hnojiv v současné době vykazuje po technické stránce několik problémů. Organická hnojiva – hnůj a kompost, aplikovaná ve větších dávkách vyžadují poměrně vysokou spotřebu pracovního času nasazovaných souprav. Ta je ovlivněna především nosností rozmetadel. Standardně se využívají traktorová rozmetadla s nosností 5–10 t, pro vyšší nosnost (15–20 t) je třeba sledovat vliv podvozku na vyšší půdní zhutnění, zejména v kolejových stopách. Vliv na výkonnost a spotřebu pracovního času má i dopravní vzdálenost, která při dělené aplikaci, kdy se hnojivo (kompost) dopravuje z okraje pozemku, roste s jeho výměrou.
Další okruh problémů představuje volba vhodného způsobu zapravení, při aplikaci kompostu je zpravidla dosahováno lepšího zapravení než u chlévského hnoje. Základním požadavkem na zapravení je spolehlivé uložení organické hmoty do půdního horizontu, dobré promísení částic půdy a kompostu a homogenní rozmístění částic v půdním profilu. V oblasti výzkumu jsou v současnosti ověřovány také metody plošné povrchové aplikace kompostu bez zapravení. Kompost je v těchto případech aplikován s cílem vytvoření povrchové krycí vrstvy sloužící k ochraně půdního povrchu, k omezení růstu plevelných rostlin, snížení půdní eroze, zachování vlhkosti půdy i regulaci teploty. Při tomto způsobu aplikace se vrstva kompostového mulče postupně rozpadá a obohacuje půdu o živiny a organickou hmotu, což může dokonce pomoci při znovuobnovení půdního horizontu. Plošná povrchová aplikace může navíc přinášet další pozitivní efekt z hlediska eliminace nákladů na samotné zapravení. Úspory nákladů v tomto případě mohou činit rozdíl ve výši 20–30%.
Traktorová rozmetadla jsou konstrukčně řešena jako návěsná, méně často jako nesená nebo přívěsná. Standardní rozmetadlo je tvořeno jednonápravovým, pro vyšší nosnost dvounápravovým podvozkem. Na něm je umístěna korba tvořící ložný prostor, která nese podávací a rozmetací ústrojí s pohony a ovládáním. Objem ložného prostoru je dán požadavky na užitečnou nosnost (běžně 5–15 t) a dosahuje 5–20 m3, menší objem mají rozmetadla pro hnojení meziřadí trvalých porostů. U nesených rozmetadel pro aplikaci jemných kompostů nebo granulátů se používají zásobníky o objemu 1–3 m3. Velikost aplikační dávky se nastavuje vhodnou kombinací pojezdové rychlosti a rychlosti podávacího dopravníku. U současných traktorových rozmetadel je rozsah dávkování 10–150 t/ha. Rozmetadla jsou nejčastěji vybavena bubnovým rozmetacím ústrojím se 2–4 válcovými bubny opatřenými prsty nebo lopatkami. Při plošné aplikaci kompostů je dosahováno kvalitnějšího rozhozu při kombinaci bubnového a talířového rozmetacího ústrojí.
Pro aplikaci jemných kompostů nebo granulátů směřují trendy v konstrukci rozmetadel pro plošnou aplikaci k vývoji talířových rozmetacích ústrojí. Návěsná i nesená traktorová rozmetadla jsou vyvíjena s ložnou korbou o objemu 2–6 m3 vyprazdňovanou vyhrnovacím šnekem, pohyblivým dnem nebo jiným mechanismem, který přivádí hnojivo na talířové rozmetací ústrojí.
Prof. Ing. Patrik Burg, Ph.D.,1 prof. Ing. Pavel Zemánek, Ph.D.,1 Ing. Jiří Souček, Ph.D.,2 Ing. Barbora Badalíková,3
1Ústav zahradnické techniky, ZF MENDELU, Lednice, 2VÚZT, v. v. i., Praha, 3Zemědělský výzkum, spol. s r.o., Troubsko
Celý článek naleznete v časopisu Farmář č. 11/2023.
