Larvy hrbáče osenního (Zabrus tenebrioides) mohou způsobovat podobná poškození porostů ozimů jako hraboš polní. Ploch s poškozením tímto minoritním škůdcem rok od roku přibývá. Přednostně napadá pšenici a ječmen, méně žito, trávy, vzácně i oves – ozimy trpí více než jařiny. Má jen jednu generaci v roce. Intenzita výskytu hrbáče osenního v jednotlivých letech kolísá, zejména v závislosti na průběhu počasí koncem léta. Kladení vajíček a vývoj larev v populaci je rozvleklé, přezimují tedy larvy různého stáří v chodbičkách v půdě. Jestliže je sucho v srpnu a září, klade hrbáč málo vajíček, a také vývoj larev je zpomalen. V důsledku toho jsou vzcházející rostliny ozimů napadány poměrně málo škodlivými larvami prvního vývojového stupně. Navíc přirozená úmrtnost larev je značná. Naopak, jestliže je v srpnu a v září vlhko, larvy se líhnou dříve, před vzejitím ozimů.
Hrbáč se nejprve živí výdrolem obilí a pýrem. Vzcházející ozimy jsou napadány larvami druhého a třetího vývojového stupně, které již způsobují závažnější škody.
Na ozimech škodí od října až do zámrazu. Larvy v žíru pokračují v březnu a dubnu. Kuklí se v květnu v chodbičkách v půdě. Škodlivé výskyty jsou časté při pěstování obilniny po obilnině, zvláště ozimu po ozimu nebo na pozemcích v sousedství travních porostů. Jeho výskyt je také významně podporován technologiemi zanechávajícími vyšší podíl nerozložené organické hmoty na povrchu půdy.
Zatím nejsou na hrbáče povoleny žádné přípravky. Mohly by účinkovat některé pyretroidy povolené na kohoutky. Nepřímou ochranou je střídat obilniny s luskovinami a řepou. Důsledně odstraňovat výdrol obilí a pýr.
Chybně realizovaná opatření všeobecně zvyšují škodlivost škůdců vázaných na půdní prostředí, včetně drátovců a například i chroustů. Do budoucna je tedy velmi pravděpodobné, že se budou zemědělci setkávat s poškozením těmito škůdci častěji, obzvláště tam, kde se nepodpoří rozklad organické hmoty po sklizni.
