Využití fytomasy z polí za účelem získávání energie se v okolních zemích rychle rozvíjí. U nás je zatím spíše omezené. Jaké možnosti se zemědělcům nabízejí bylo jedním z témat mezinárodního vědeckého setkání Ekotrend, které proběhlo na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.
V současnosti se pracuje na lihovém programu, který již ovšem nabral značné zpoždění. „Formulace kritérií kvality obilovin teprve probíhá, jsou však velmi obecná a většina pšenice by je splnila,“ připomněla doc. Ing. Ivana Capouchová, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze. Soudí, že navrhovaný 60% obsah škrobu v sušině je nízký, za minimální vhodnou hodnotu považuje 65 %. Vysoké hodnoty se v pokusech prokázaly například u starších odrůd Contra, Estica, Versailles či Siria, u novějších jsou to například Meritto, Corsaire či Clarus Důležitou roli hraje i výnosnost odrůdy, a tedy celkový výnos škrobu z hektaru. Samotný obsah této látky ovlivňuje především ročník, odrůda a lokalita.
Jeden ze znaků, ke kterému by bylo vhodné přihlédnout, je kvalita škrobu, který se u obilovin dělí podle velikosti do skupin A a B. Frakce B je drobnější a déle odolává štěpení amylázami, žádoucí by proto byl vyšší podíl frakce A. Jejich podíl je daný především odrůdou.
Možná vhodnější je pro produkci bioetanolu podle Ing. Capouchové tritikale. Jeho přednosti spočívají ve vysokém produkčním potenciálu, a to i v méně příznivých podmínkách, stabilitě výnosu, dobrém zdravotním stavu a vysokém obsahu škrobu (stabilně v rozmezí 66 – 69 %). Další výhodou je vyšší amylolytická aktivita než u pšenice
Spalování – další alternativa
Krmný šťovík je jedna z plodin, která se u nás začíná prosazovat jako rostlina cíleně pěstovaná pro spalování. Nespornou výhodou je její vytrvalost, odpadají tedy náklady na každoroční setí. Z pohledu spalování má přednost v tom, že se popel ze šťovíku nespéká v kotli, což je rozdíl proti slámě obilnin a travin, jak uvedla Ing. Vlasta Petříková, DrSc., ze sdružení CZ Biom. Zároveň doporučila některé nové kroky v agrotechnice, jako je například podzimní setí. Je výhodnější kvůli dostatku půdní vláhy a nižšímu tlaku plevelů. Při obvyklém setí na jaře se první seč používá jako odplevelovací a nechá se na poli ležet jako mulč. Ing. Petříková zároveň zdůraznila, že kořenový systém rostliny potřebuje vzduch, proto je po seči vhodné lehké diskování, po kterém porost lépe obrůstá.
Jednou z dalších zkoušených možností byly například čiroky, o kterých hovořil Ing. Zdeněk Strašil CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby Praha-Ruzyně. Tato plodina může z hektaru poskytnout objem fytomasy v rozmezí pět až 27 tun, lepší výsledky dává v teplejších oblastech. Nicméně hmota obsahuje velký podíl vody, při sklizni na podzim 66 %, na jaře 42 %, před spalováním tedy vyžaduje energeticky náročné dosoušení. Proto se nejeví využití čiroku ekonomicky příznivé. Vhodnější by byl spíše k produkci bioplynu.
V letošním roce se u nás začíná prosazovat pěstování konopí, mimo jiné také proto, že jeho dosavadní plochy jsou velmi nízké a dováží se surovina, která odpovídá produkci z pěti až jedenácti tisíc hektarů. Jak připomněl Ing. Václav Sladký, CSc., z Výzkumného ústavu zemědělské techniky, plodinu lze pěstovat ve stejných oblastech jako kukuřici. V suché hmotě by měla poskytnout výnos 10 t/ha a pěstování by mělo probíhat v blízkém okolí zpracovatelského podniku. Náklady mohou podle Ing. Sladkého dosahovat až 20 tisíc korun z hektaru, velkou roli hraje především cena osiva.
Dlouhodobě známou možností produkce biomasy je pěstování rychle rostoucích dřevin. Jak uvedla Ing. Kamila Havlíčková z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, na ceně štěpky se výrazně projevuje cena nafty. V současné době se za štěpku při spoluspalování nabízí mírně přes 1000 Kč/t, časem se předpokládá nárůst až k 3000 Kč/t.
Obecně cenu energie z obnovitelných zdrojů určuje trh, který ale zatím není rozvinut. Větší změny se očekávají v roce 2006 jako reakce na schválený zákon o obnovitelných zdrojích.
Z biomasy více bioplynu
Samotná kejda, která se nabízí k produkci bioplynu, není pro tento účel nejvhodnějším materiálem. Má totiž nízký obsah sušiny, a proto z ní lze získat jen menší množství energie než z biomasy. Jak uvedli rakouští účastnící Ekotrendu, někteří zemědělci v jejich domovině dokonce ukončují chov dobytka a uvolněné plochy využívají na pěstování plodin vhodných na produkci bioplynu.
Jak uvedl Haral Bala z firmy Agrar Plus GmbH, v roce 2002 měli v Horním Rakousku patnáct bioplynových stanic, které zpracovávaly především kejdu, za jednu kilowatthodinu elektrické energie se platilo 13,5 centu. Poté, co vešel v platnost zákon, garantující na třináct let tarify za energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů (cena stoupla na 16,5 centu), narostl počet stanic na 75 a do odvětví se investovalo 90 mil. eur.
Pro výrobu bioplynu využívají rakouští zemědělci především kukuřičnou siláž, směsku žita s vojtěškou, ale také kejdu a chlévskou mrvu.
Jednou z možností produkce bioplynu je kofermentace, tedy současná fermentace několika druhů substrátu, která poskytuje větší efektivnost. K základnímu substrátu (kejdě) je možné přidávat například tuky, odpady z veřejného stravování, zelenou hmotu a jiné. Jak uvedl prof. Ing. Ján Gaduš, PhD., ze Slovenské poľnohospodárske univerzity v Nitre, velmi dobré výsledky poskytlo přidávání kukuřičné siláže. Zkoušel se například poměr 60 % kejdy a 40 % siláže. Při navýšení podílu siláže na 60 % došlo až k 70% navýšení produkce bioplynu. Naopak nejhůře se osvědčila čerstvá tráva, která proces fermentace téměř zastavila, lepší výsledky ukázala konzervovaná tráva. Kuchyňské odpadky naopak zvýšily obsah metanu.
