Rostliny jsou pravidelně vystavovány působení různých patogenů, kterým se musí bránit pomocí svého imunitního systému. Ten můžeme rozdělit na dvě složky – pasivní systém zajištěný kutikulou a buněčnou stěnou, které zabraňují vstupu patogenů do buněk, a aktivní systém zahrnující produkci reaktivních forem kyslíku, sekundárních metabolitů s antimikrobiálním účinkem, či aktivní ukládání ligninu do buněčné stěny. Ke spuštění aktivní obrany musí být patogen nejprve rozpoznán, obvykle pomocí specifických membránových a vnitrobuněčných receptorů. A právě tyto receptory se ocitly pod hledáčkem vědců ze Sainsbury Laboratory, vysvětluje aktualita spolku.
Konkrétně se jedná o NLR receptory (z angl. nucleotie-binding leucin rich repeat), což jsou komplexní, sekvenčně i strukturně rozmanité, vnitrobuněčné proteiny, které rozpoznávají tzv. efektory patogenů. Ty mají za úkol potlačit imunitu rostlin a zároveň usnadnit získávání živin nezbytných k dalšímu množení. Rozpoznání efektorů NLR receptory může být jak přímé, tedy založené na fyzickém kontaktu receptoru s efektorem, tak nepřímé, kdy NLR monitorují specifické proteiny rostlin a v případě jejich modifikace spouštějí aktivní imunitní reakci. Několik takovýchto receptorů je v ječmeni kódováno na lokusu Mla, který zajišťuje rezistenci ječmene vůči specializovanému padlí (Blumeria graminis forma specialis hordei).
Nový výzkum publikovaný v Nature Communications však ukázal, že součástí lokusu je také gen rps7, který je spolu s geny rps6 a rps8 zodpovědný za rezistenci ječmene vůči formě rzi plevové, která napadá především pšenici (Puccinia striiformis forma specialis tritici). Jeden lokus tak zodpovídá za rezistenci minimálně ke dvěma různým patogenům. Toto nově popsané genetické propojení rezistence je nutné brát v potaz především při zavádění genetických modifikací, aby nedošlo k nechtěnému vyřazení genů chránících rostliny proti nespecializovaným patogenům.
Tyto informace zveřejnil BIOTRIN, z. s., na svých internetových stránkách, kde leze dohledat také zdroje článku.
