Ze současných českých bramborářských šlechtitelských stanic má nejkratší tradici VESA Velhartice, a. s. Jde o poměrně mladou firmu v tomto oboru, vždyť teprve v roce 2007 slavila svoje padesátiny. Přestože nemá stoletou tradici jako jiné stanice, patří dnes k nejlepším. Rok co rok registruje nové odrůdy, rozšiřuje jejich množitelské a pěstitelské plochy a výrazně navyšuje export sadby do zahraničí.
Vedoucím šlechtitelem a zároveň ředitelem akciové společnosti VESA Velhartice je Ing. Viktor Kopačka, který se šlechtěním brambor zabývá už třicet let. Na konci února si našel čas i na naše otázky.
Vraťme se na skok do historie. Kdy nastal zlom a z regionální stanice se stal vyhlášený šlechtitel brambor?
Šlechtitelská stanice ve Velharticích se až do roku 1990 zabývala především experimentálním šlechtěním, hlavně vytvářením výchozích šlechtitelských materiálů rezistentních vůči virům, háďátkům, rakovině, či mechanickému poškození a udržovacím šlechtěním řady významných českých odrůd. K obratu došlo po roce 1990, kdy jsme přešli na vlastní komerční šlechtění, při němž využíváme zejména výchozí materiály s kvalitním tvarem hlízy a dalšími špičkovými vlastnostmi, které požaduje současný trh. Jde o odrůdy velmi rané až polopozdní, vhodné pro přímý konzum, zpracování na konzumní výrobky a k výrobě škrobu. Šlechtit jsme samozřejmě uměli, ale vše ostatní jsem se museli teprve učit. Do roku 1990 jsme totiž patřili pod Osevu, která naši sadbu prodávala. Do té doby jsme neznali žádné další odběratele, zemědělce ani agronomy a neuměli jsme vůbec obchodovat. Postupně jsme se to učili, což v devadesátých letech, kdy se na českém trhu etablovaly snad všechny významné zahraniční bramborářské firmy, které si zde zřizovaly vlastní zastoupení, nebylo vůbec jednoduché. Konkurenční prostředí bylo u nás velice tvrdé: jestliže do roku 1990 zde byly registrovány přibližně tři až čtyři odrůdy brambor v roce, tak kolem roku 1995 jsem zaznamenal až třicet nově registrovaných zahraničních odrůd. Ty byly většinou propracovanější, pokud jde o vzhled hlíz a vnější kvalitu, takže měly u českého spotřebitele větší úspěch než domácí. Stejně na tom byly i průmyslové brambory. Proto si nesmírně cením toho, že jsme i v této silné konkurenci vydrželi a začali produkovat srovnatelné odrůdy.
Jaký je zájem o odrůdy z Velhratic?
Vzhledem k tomu, že vyšlechtit novou odrůdu trvá v průměru jedenáct až dvanáct let, byly naše nejúspěšnější odrůdy konzumních a průmyslových brambor registrovány až po roce 2000. Do dnešního dne jsme vyšlechtili více než dvacet odrůd, přitom jen v posledních čtyřech letech jich bylo jedenáct. Nejznámější je velmi raná konzumní Magda a škrobárenský Westamyl, o něž je mezi pěstiteli brambor velký zájem, bramboráři přicházejí na chuť také novým konzumním odrůdám Red Anna, Jitka, Nancy či Monika. Úspěšné jsou i škrobárenské odrůdy Rebel, Orbit, Verne či David. Vyšlechtit odrůdu je jedna věc a uplatnit ji na trhu věc druhá. Odrůda brambor má ten handicap, že v roce registrace není k dispozici sadba pro pěstitele na běžné plochy a na množitelské plochy pouze velmi omezené množství. Například u odrůdy David, která má velmi dobré jméno v Polsku a je tam o ní obrovský zájem, nemáme dostatek sadby a nejsme ji schopni v současné době ani v požadovaném množství namnožit. Dnes se odrůdy udržují prostřednictví tkáňových kultur, klasické udržovací šlechtění se již využívá jen velmi omezeně. Od meristemu v síťovníku se přes další stupně množení – polní izolát, SE 1, SE 2, Elitu a C1 - dostane sadba k běžným plochám až za sedm let, což je poměrně dlouhá doba.
Se kterými odrůdami jste udělali díru do světa?
Přestože jsme dnes na druhém místě co do výměry množitelských ploch vlastních odrůd v České republice, tak v porovnání se zahraničními šlechtiteli jsme firmou malou. Těžko můžeme mít v zahraničí vlastní zastoupení, neboť obchodovaný objem sadby brambor je menší a dobrého vlastního obchodníka bychom v zahraničí nezaplatili. Obtížná je i spolupráce s velkými zahraničními šlechtiteli, kteří mají široké spektrum vlastních odrůd. Přesto jsme zhruba před pěti lety začali spolupracovat se zeměmi na západ od našich hranic, neboť na východě obchodujeme s naší sadbou už dlouho. Od roku 2004 vyvážíme sadbu zejména do Německa a Rakouska a v roce 2006 jsme začali hodně spolupracovat i s Polskem. Exportujeme přibližně dvacet procent veškeré sadby a tento podíl se bude určitě zvětšovat. V Německu je v současnosti největší zájem o Magdu a Westamyl. Již jsem ani nevěřil, že se Magda ještě někdy takto uplatní v zahraničí. Její množitelská plocha se ale rozrostla z třiceti na více než sto hektarů a produkovaná sadba stále nestačí. Magda je příkladem odrůdy, kterou je potřeba umět pěstovat a pak dá vynikající výsledky. Jde o velmi ranou odrůdu citlivější na plíseň a pokud se její porosty včas neošetří, bývají často touto chorobou zdecimovány. Naopak při správné péči se ranobramborářům velice vyplácí. Aby se tedy odrůda osvědčila v praxi, musí být nejen kvalitní, ale musí si najít i svého pěstitele.
Mění se časem u vyšlechtěných odrůd jejich vlastnosti?
Vlastnosti odrůdy, které hodnotíme, jsou interakcí genotypu a prostředí, přitom někdy nedokážeme přesně určit, co je věcí genotypu a co prostředí. Uvedu příklad. U odrůdy Karin, jedné z nejúspěšnějších českých salátových odrůd, se postupem času zjistil vyšší obsah sušiny, a tím i rozvářivost, což je u konzumních brambor negativní vlastnost. Je to tím, že při množení přes meristemy došlo k nějaké odchylce, nebo tím, že se změnilo prostředí, kdy je během vegetace vyšší průměrná teplota a odrůda vytváří větší obsah sušiny? Příčinou může být první i druhá možnost. Při množení neustále kontrolujeme, zda meriklony souhlasí s původní odrůdou a snažíme se hledat odchylky. Zatím jsme žádné výrazné odchylky u našich odrůd nenašli. Někteří šlechtitelé ale říkají, že našli meriklony, které se od původní odrůdy lišily a vyloučili je. Proto je nutné se touto kontrolou neustále zabývat. Z dosavadních poznatků usuzuji, že stáří odrůdy by nemělo mít vliv na její zdravotní stav, nevylučuji však vliv na výnosové vlastnosti, či stolní nebo kuchyňskou hodnotu.
Jaký je vůbec současný zdravotní stav brambor?
V posledních několika letech se výrazně zvýšil výskyt virových chorob, a to nejen v České republice. Máme zprávy z Německa, Nizozemí i dalších evropských států, že u některých odrůd bude výrazný nedostatek zdravé sadby. Poslední zimy byly mírné, snáze přezimovaly mšice a také hlízy, které zůstaly na pozemcích nesklizené. U virů se rozšiřují nové agresivnější kmeny, konkrétně u Y viru. Ty se často v porostu neprojevují svými typickými příznaky, přitom mají zvýšenou virulenci. Před deseti lety jsme říkali, že se začíná objevovat Y virus, označený jako nekrotický (Y-NTN). Dnes, když se podíváme do Polabí, kde se virózy šíří ještě intenzivněji, jsou díky nekrózám hlízy některých odrůd téměř neprodejné.
Neměly by právě šlechtitelské stanice klást větší důraz na zdravotní stav odrůd?
Dříve se u nás hodně šlechtilo na odolnost vůči virózám a žádná odrůda, která by nebyla vůči virům dostatečně odolná, nemohla být registrována. Pak se ale od toho kritéria částečně ustoupilo. Šlechtění na rezistenci je jednak velice složité a dost často chybějí i vhodné zdroje rezistence, například u svinutky, viru S či viru M. Spolu se zvýšenou rezistencím vůči virům se také často přenášejí i méně vhodné hospodářské vlastnosti. A je tady i další důvod. Extrémní rezistence snižuje potřebnou obměnu sadby. Jako příklad mohu uvést odrůdu Santé s extrémní rezistencí vůči Y viru, která se v osmdesátých letech pěstovala téměř v celém východním bloku. V řadě států si ji pěstitelé začali sami přemnožovat a vlastník tam neprodal ani kilogram sadby. I to bylo v některých zemích příčinou stažení této odrůdy z trhu. I když v současné době používáme ve větší míře zahraniční zdroje, u nichž je zpravidla nižší odolnost vůči virovým chorobám, nemají u nás šanci projít šlechtitelským cyklem vysoce náchylní kříženci.U registrovaných odrůd vycházíme z virů prostého výchozího materiálu a systémem rychlého množení se pak snažíme tento materiál v co nejlepší kvalitě dostat až na produkční plochu. Dokážeme to zvládnout: máme síťovníky, využíváme polní izoláty a velkým přínosem je i možnost využití insekticidního mořidla, které chrání mladou rostlinku proti přenašečům viróz.
Řešením by určitě byly i genetické manipulace ...
Souhlasím, toto téma mě velmi zajímá. Jsme členy výzkumného centra při Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. V jeho rámci spolupracujeme při testování transgenů, jež obsahují gen, který způsobuje snížení obsahu redukujících cukrů v hlízách, což by bylo důležité pro produkci smažených výrobků z brambor. V letošním roce budeme mít v polním pokusu i materiály, jejichž genetická modifikace by měla zvyšovat odolnost proti houbovým chorobám a podobně se začíná řešit i odolnost vůči virům. Záleží však na tom, jak se ke GMO postaví Evropská unie a především spotřebitelé. Výhody genetických manipulací jsou nesporné, ale lidé musejí být přesvědčeni a musí se to i prokázat, že nejsou škodlivé pro člověka ani pro životní prostředí. Podívejte se, kolikrát se zemědělské plodiny ošetřují chemickými přípravky a je otázkou, zda jejich rezidua nejsou škodlivější než odrůdy modifikované, které by toto ošetření nepotřebovaly. A naopak, pokud se plodiny neošetřují a nemají rezistenci, zda zbytky plísní a dalších chorob neohrožují naše zdraví ještě víc. Je však třeba zdůraznit, že genetické manipulace zcela šlechtitelskou práci nenahradí. Jako výchozí materiál pro genetické manipulace budou stále potřeba kvalitní odrůdy s vysokým výnosem a ostatními špičkovými parametry, do nichž se vnese nějaká další vlastnost. Ať už odolnost proti chorobám, barva dužiny či vyšší obsah vitamínů nebo bílkovin.
Liší se v něčem české odrůdy od zahraničních?
Odrůdy vyšlechtěné v místních podmínkách jsou zpravidla odolnější vůči virovým chorobám, přitom jejich stolní hodnota je velmi vysoká. Vybíráme především takové odrůdy, které chutnají českému spotřebiteli. V roce 2007 jsme registrovali tři nové odrůdy, v loni čtyři a letos bude, s největší pravděpodobností, registrována nová konzumní, poloraná odrůda Vlasta. Dovolím si tvrdit, že řada českých odrůd je již na evropské úrovni, přitom vycházejí z určitých místních zvyklostí, kdy se požaduje žlutá, pevnější dužnina, která se při přípravě nerozváří. Takové odrůdy dnes u nás šlechtíme a dodáváme na trh. Je jen věcí spotřebitele, aby si je dokázal vybrat a zaměřil se na ně.
Klíčové informace
VESA Velhartice, a. s., rok co rok registruje nové odrůdy, rozšiřuje jejich množitelské a pěstitelské plochy a výrazně navyšuje export sadby do zahraničí.
Nejznámějšími velhartickými odrůdami jsou nejen raná konzumní Magda a škrobárenský Westamyl, ale i konzumní odrůdy Red Anna, Jitka, Nancy či Monika či škrobárenské odrůdy Rebel, Orbit, Verne či David.
Odrůdy vyšlechtěné v místních podmínkách jsou zpravidla odolnější vůči virovým chorobám, přitom jejich stolní hodnota je velmi vysoká.
