V České republice je povoleno asi 280 hybridů kukuřice, v Evropské unii přes 3000 a každý rok přibývají další. Výzkum a vývoj nových technologií zkoumající vlastnosti na úrovni genů a dávající základ pro šlechtitelské postupy haploidního šlechtění, využívání GMO i další technologie, stejně jako na tyto metody navazující vlastní šlechtitelský proces a registrační i kontrolní postupy stojí značné finanční prostředky. Ty v konečné fázi zaplatí pěstitel v ceně osiva, i když na tomto výzkumu technologií, nikoliv nevýznamně, participuje stát finanční podporou.
Co by se asi stalo, kdyby se všichni šlechtitelé kukuřice dohodli a vzali si několik let dovolenou? „Vůbec nic,“ řekl nám překvapivě RNDr. Jaroslav Poruba, CSc., hlavní šlechtitel společnosti CEZEA Čejč, „pouze by se ušetřilo velké množství peněz. Hovořím teď z pohledu evropských či světových výdajů. Jsem přesvědčen o tom, že tato situace by pro populaci lidí vůbec nic neznamenala. Pěstovaly by se po nějakou dobu současné odrůdy, výnosy by zůstaly na dnešní vysoké úrovni a tedy lidská populace jako celek by po jistý čas neutrpěla žádnou újmu.“ Odpověď doktora Poruby nám tak trochu vyrazila dech. Kdyby to řekl kdokoliv jiný, dalo by se to očekávat. Ale že zrovna hlavní šlechtitel? „Sám sebe se někdy ptám, za jakou cenu se dělá pokrok, za nímž se neustále všichni ženeme,“ přemýšlí nahlas Dr. Poruba. „Jestli není relativně malý pokrok vykoupen příliš velkou cenou či nepřiměřenými náklady, které se navíc mnohdy financují z dluhů a na úkor příštích generací. Vždyť rozdíly ve výnosech u nově registrovaných hybridů oproti těm registrovaným před dvěma, třemi léty jsou v řádu několika málo procent, což se v běžných praktických podmínkách v daném roce často ani neprojeví.
S dalšími názory RNDr. Jaroslava Poruby se můžete seznámit v Zemědělci č. 5.
