Tak tu máme greening! Chtělo by se říci, že jsme na konci vyjednávání. Toho bouřlivého, které se vedlo v Bruselu, skutečně ano. Původní návrh Evropské komise byl podroben důkladné revizi ze strany zástupců zemědělců od Středozemního až po Baltické moře. Všichni důkladně zkoumali, jak na ně návrhy dopadnou a snažili se požadavky na zemědělce co nejvíce snížit. Na původní návrhy se začaly kupit výjimky, až vznikl systém poměrně benevolentní.
Myslím, že to však nemohlo dopadnout jinak a také se to tak předpokládalo. Systém vyplácení přímých plateb farmářům je před laickou veřejností velmi těžko obhajitelný, proto vznikají systémy jako greening. Evropský politik potřebuje odpověď na otázku občana, který se ptá, za co jsou sedlákovi vypláceny přímé platby. Odpověď měla dosud jen dvě části: „Je to důchodová podpora pro podporu odvětví, které přináší různé veřejné služby a také nástroj pro udržení sociálního smíru – nástroj pro snižování cen potravin“. Vždy bylo jasné, že je potřeba přidat část třetí, a to: „Je to platba za ochranu životního prostředí – vod, biodiverzity, půdního fondu a podobně“. V této oblasti bude docházet i nadále k utahování šroubů, ale jak víme, v Evropské unii velmi, velmi pomalu a po krůčcích. Jedním z těchto malých krůčků je zavedení poměrně benevolentního zárodku greeningu tak, aby na něm Evropský politik mohl v roce 2020 postavit půl patra budoucího domu.
Mne osobně mrzí, že pro tyto účely vzniká systém nový. Už tu máme kontroly podmíněnosti, které obsahují flexibilní systém požadavků. Splnění požadavků je povinné a při porušení následuje větší či menší sankce. Vedle toho máme nějak vyvinutý systém agroenvi požadavku, který je systémem dobrovolným. Za splnění určitých nadstandardů následuje nějaká odměna (správně kompenzace újmy).
A do třetice vznikl greening? Greening, který má zajistit podíl travních porostů (dnes součást kontrol podmíněnosti), střídání minimálně tří plodin (v České republice takřka nejsou podniky, které tak nečiní) a udržet podíl ekologicky stabilní ploch (jediné zatím problémové opatření, které se ale mohlo objevit jinde). Z mého pohledu jde o matení farmářů a činění systému stále složitějším. Složitý systém má ovšem jednu neoddiskutovatelnou výhodu – nikdo mu nerozumí víc než jeho tvůrce. Při jednání o Evropských penězích je tak tvůrce systému vždy o krok před ostatními partnery. To není malou výhodou.
No a zpět na začátek. Po bitvě v Bruselu nás čeká ještě ta česká. Jak si předmětné požadavky vyložíme a jak je budeme kontrolovat. Bude úlevou pro zemědělce, že se zákaz zornění přesune z kontrol podmíněnosti do greeningu? Jak budeme dokládat, že střídáme plodiny? Čeká nás další administrativa? Co když nám vymrzne ozim a my ho přesejeme? Je různou plodinou ozimá a jarní odrůda ječmene setého?
Asi největší boj nás čeká u ekologicky stabilních ploch, protože to je jediné opatření, před kterým mají některé podniky respekt. Co vše se bude do těchto ploch počítat, jak tyto plochy budou muset vypadat? Technikálie budou předmětem dalších jednání na národní úrovni a bude se střetávat snaha o účelné a skutečně přínosné nastavení greeningu a snaha o benevolentní nastavení, které umožní čerpat prostředky rovnoměrně maximálním počtem farmářů.*
