Biopaliva jako složky motorových paliv jsou dnes běžnou součástí našeho každodenního života, bioetanol a bionafta vyrobené z potravinářských plodin jsou přítomny prakticky v každém litru automobilového benzínu, respektive motorové nafty. Dovoluji si tvrdit, že použití biopaliv je v Evropě především politickou a sociální záležitostí. Je potřeba najít zaměstnání pro zemědělce, pro vylidňující se venkov. Evropská unie předpokládá, že 1 % náhrady motorových paliv biopalivy může vytvořit až 40 tisíc nových pracovních míst. Ostatní přínosy, jako je úspora fosilních paliv a menší zatížení životního prostředí jsou pak minoritní a diskutovatelné.
Biopaliva první generace vyráběná z potravinářských plodin – bioetanol a bionafta, mají některé nepříliš vhodné fyzikálně-chemické vlastnosti (například vysoká vnímavost k vodě, agresivita vůči konstrukčním materiálům, špatná oxidační stabilita, tendence k tvorbě úsad), které omezují jejich přídavek ropnému uhlovodíkovému základu na hodnoty okolo 5 %, max. 10 % obj., tudíž zde nelze očekávat zásadní úspory fosilních paliv. Největším problémem použití biopaliv první generace je bezesporu velmi špatná dlouhodobá skladovatelnost a tendence tvorby úsad v palivovém systému a motoru, zejména u moderních konstrukcí vozidel splňujících nejpřísnější emisní normy EURO 6. Řada výrobců automobilů je na použití biopaliv velmi opatrná. Zásadní je i etická otázka vhodnosti využívání potravinářských plodin pro výrobu biopaliv za situace, kdy země třetího světa trpí nedostatkem potravin.
Výroba biopaliv je svázána s řadou různých dotačních titulů a daňových úlev, které mohou deformovat trh, jedná se i o komoditu rizikovou z hlediska hospodářské kriminality. To vše nahrává tomu, aby se podpora výroby biopaliv minimalizovala, ovšem poté významně roste riziko nekonkurenceschopnosti biopaliv, do výrobních zařízení se přitom investovalo obrovské množství prostředků. Uvádí se, že situaci by mohla vyřešit výroba biopaliv čistě z odpadu – ze slámy, z odpadů po těžbě dřeva nebo i z biologického odpadu, který zatím končí na komunálních skládkách. Dnes je cena odpadní biomasy prakticky nulová, za ukládání se musí dokonce ještě platit. Ale to se pravděpodobně brzy změní, z odpadu se stane žádaná komodita, jeho cena půjde nahoru. Jak vysoko? To nikdo dnes neví. Takže i tady lze vidět v budoucnu velké problémy s ekonomickou bilancí. Avšak pozor, vedle biopaliv pro dopravu je tu ale i další povinnost, totiž využití biomasy pro přímé energetické účely. Biomasa se spálí, teplo se použije pro výrobu elektřiny a pro vytápění domácností i výrobní účely. Obávám se však, že pro splnění obou těchto povinností – pro dopravu i energetické účely, v plné míře nenajdeme u nás dostatečné zdroje biomasy. Tvrdím, že ve většině případů je lepší biomasu energeticky zpracovat v místě, třeba v malých obecních energetických zdrojích, než ji svážet z širokého okolí do velkých závodů, a tam ji nákladně chemicky transformovat. K masovému využití biopaliv pro dopravu zůstávám proto velmi skeptický.*
