Kromě klasických plevelných druhů, tedy rostlin, které se na našich polích vyskytují pouze jako plevele, se můžeme setkat i s plevelnými formami pěstovaných plodin. Většina plodin je u nás nepůvodní, plané formy se u nás přirozeně nevyskytují. V některých případech však došlo k jejich zavlečení a rozšíření na orné půdě. Jejich výskyt následně značně komplikuje především chemickou regulaci zaplevelení. Do této skupiny v našich podmínkách patří především plevelná řepa a plevelné proso, které se již staly obtížnými pleveli. Lokálně se vyskytuje i plevelná slunečnice. Všechny tyto druhy se k nám dostaly až ve druhé polovině 20. století a stále je považujeme za invazní plevele. Informuje o tom v časopise Úroda (10/2024) Ing. Josef Holec, Ph.D., a kol. z České zemědělské univerzity v Praze.
Plevelná řepa je všem pěstitelům cukrovky velmi dobře známá. Její výskyt na pozemku značně komplikuje pěstování této plodiny. Na většině polí, na kterých se u nás řepa pravidelně pěstuje, se plevelná řepa již vyskytuje a kvůli zavlékání osivem cukrovky se velmi rychle dostává i na ty pozemky, na které je řepa nově zařazena.
Plevelné proso seté se na našem území vyskytuje od konce 20. století. Nejedná se tedy o výdrol kulturního prosa, ale o samostatné plané populace, které se liší svou biologií i škodlivostí. Plevelné proso zapleveluje převážně širokořádkové plodiny, které později zapojují porost, hlavně kukuřici, ale i řepu či sóju. Rostliny plevelného prosa jsou velmi podobné kulturnímu prosu. Na rozdíl od odrůd kulturního prosa bývá lata plevelného prosa volná, na všechny strany rozkleslá, široce rozprostřená a obilky ve zralosti samovolně vypadávají. Nezralé obilky bývají nahnědlé, nebo šedohnědé, za zralosti nejčastěji tmavě hnědé až černohnědé, lesklé, stejné velikosti i tvaru jako u kulturního prosa. Hlavně podle tmavé barvy obilek a jejich předčasného vypadávání můžeme plevelné proso odlišit od kulturního.
Plevelná slunečnice se již lokálně uplatňuje jako polní plevel. Dokáže vytvářet mohutné rostliny, které plodině silně konkurují a snižují výnos. Často je však zaměňována za pouhý výdrol kulturní slunečnice a její výskyt tak uniká pozornosti. Na našem území se plevelná slunečnice vyskytuje od konce 60. let 20. století. V devadesátých letech se zdálo, že zavlékání plevelné slunečnice do ČR ustalo, výskyty byly mnohem méně časté a předpokládalo se, že se nijak významným druhem v našich podmínkách nestane. Počátkem 21. století jsme ale v okolí Kolína objevili několik pozemků, kde plevelná slunečnice rostla ve vyšších počtech. V této oblasti kolínského Polabí bylo následně pozorováno šíření plevelné slunečnice na další pozemky a dodnes je zde těžiště výskytu tohoto plevele.
Tyto a další informace se dočtete v článku Ing. Josefa Holce, Ph.D., a prof. Ing. Miroslava Jursíka, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze publikovaném v časopise Úroda (10/2024).
Úvodní fotografie: Plevelná slunečnice se dokáže velmi dobře uplatnit v kukuřici Foto Josef Holec*
