„Tam, kde je skot – tam je lejno. Kde je lejno – tam je i mucha, kde je mucha – tam je i ptáček, a tam je i člověk.“ Tímto citátem začal prof. Ing. František Hrabě, CSc., vedoucí oddělení Pícninářství, Ústavu výživy zvířat a pícninářství Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně (MZLU) popisovat roli pícninářství v České republice a změny, kterými tato významná oblast zemědělství prošla od roku 1964 do současnosti.
Prof. Hrabě uvádí, že v posledních dvaceti letech došlo k významnému snížení ploch pícnin na orné půdě, z původních 31 % na současných 14 %. „Stalo se tak zejména kvůli poklesu stavu skotu z téměř 3,5 milionu kusů na nynějších 1,4 milionu kusů. Pozitivním jevem je rozšiřování ploch trvalých travních porostů (TTP) na takřka jeden milion hektarů,“ dodává vedoucí oddělení pícninářství. Nízké stavy skotu však umožňují produkčně využívat pouze tři čtvrtiny jejich rozlohy. „Proto se tyto změny promítly také do celkové produkce objemných krmiv. Došlo ke snížení podílu pícnin na orné půdě na 54 % a na zvýšení podílu krmiva z luk a pastvin na 46 %,“ konstatuje prof. Hrabě a dodává: „Povážlivé je snížení ploch víceletých jetelovin (vojtěšky seté, jetele lučního), zejména pak plochy a také produkce píce z jetelotrav. Jejich nízký, osmiprocentní podíl na orné půdě může z dlouhodobého hlediska vést k narušení půdní úrodnosti a staletého ekosystému.“
Trendy u pícnin na orné půdě
„Cílem u pícnin na orné půdě je intenzivní a racionální produkce nejen kvalitní píce, ale i její vysoká přijmatelnost skotem a zhodnocení pro tvorbu živočišné produkce,“ popisuje prof. Hrabě. Výchozím zdrojem krmivové základny z jednoletých pícnin zůstane vysoce produkční kukuřice na siláž s precizně propracovanou agrotechnikou, technologií sklizně, skladováním a krmením. „Upřednostňování této plodiny je dáno širokou nabídkou kvalitních hybridů, včetně GMO,“ přibližuje prof. Hrabě. U víceletých jetelovin, zvláště vojtěšky seté, jetele lučního a jetele plazivého, je zaměřena pozornost na výběr vhodných odrůd z hlediska vyšší odolnosti proti suchu a produkční vytrvalosti.
„Specifickou otázkou je využití jetelotravních porostů. Jednak z pohledu výběru vhodných druhových či odrůdových partnerů s antagonickými či synergickými konkurenčními vztahy s nízkým obsahem sekundárních látek, jako jsou saponiny, estrogenní látky, kyanovodíkové látky a další. Ale také proto, že druhy a odrůdy musí splňovat požadavky intenzivnější agrotechniky pro žádaný způsob využití na senáž, výrobu sena nebo pro intenzivní pastvu dočasných porostů,“ uvedl. „V tomto směru naši šlechtitelé poskytují širokou škálu diploidních a tetraploidních forem jetelovin a mezirodových hybridů trav s uplatněním i v trojkombinaci vojtěška setá – jetel luční – travní druh,“ dodal.
Mimoprodukční přínos pícnin
Prof. Hrabě dále sdělil, že podíl pícnin na hrubé zemědělské produkci v rostlinné výrobě činí pouze 16 % , a proto by tento údaj mohl zemědělce svádět k pěstování tržně atraktivnějších plodin. „Nutné je si však uvědomit význam nejen produkčního, ale zejména mimoprodukčního přínosu víceletých jetelovin pro zúrodňování půdy (kořenové fytomasy a jejich kvality), fytosanitární vliv a stabilitu agrosystému,“ zdůraznil.
Hnojení trvalých travních porostů
Podle vedoucího oddělení pícninářství v Brně bude u trvalých luk a pastvin z celkového pohledu převládat na větší části ekologicky méně vhodných stanovišť extenzivní exploatace. Pod tímto pojmem si lze představit spíše nízkou (25 % normativu hnojení) až semiintenzivní úroveň (50 % normativu) výživy a hnojení s přihlédnutím k přirozené produkční schopnosti stanoviště, zvláště u luk. Pastevní využívání porostů lze podle výběru realizovat u 35 – 40 % z celé produkce TTP. „Pastva, respektive systém pastvy, se stává významnějším regulačním prvkem ve vztahu ke snížení „nadbytku“ produkce píce z TTP, zvláště při zavádění pastevního odchovu krav bez tržní produkce mléka,“ upozorňuje prof. Hrabě, který dále podotýká: „Při tomto způsobu odchovu je uplatněn systém takzvané kontinuální neboli permanentní pastvy, založené na spásání obrůstajícího porostu.“
Pozitivem kontinuální pastvy je vytváření hustšího drnu s podporou rozvoje výběžkatých trav a potlačování pýru plazivého, zvyšování dominance jetele plazivého a tedy celkově i vyšší kvality píce a v neposlední řadě k přírůstku masa zvířat. „Permanentní spásání však snižuje akumulační plochu rostlin, a tím i jejich produkci, čímž sice řeší „nežádoucí“ nadbytek píce, ale zároveň při dlouhodobější jednostranné aplikaci se tvoří slabší kořenová soustava, což může na svažitých pozemcích vést k nebezpečí eroze půdy,“ upozorňuje.
Poslání a úkol pícninářství
„V době evropského nadbytku potravin můžeme hovořit spíše o racionální extenzifikaci produkce. Je nezbytné zavádět nové systémy zvyšující produkci. Úkolem pícninářství bude zajistit setrvalost vazby mezi klesající produkční funkcí a význačnými mimoprodukčními funkcemi, především ekologickými, jako jsou čistá voda nebo protierozní účinnost,“ uvedl. V oblasti pícnin na orné půdě půjde o racionální a efektivní využití víceletých jetelovin v jetelotravních porostech s cílem snížení vstupů energie (využití symbiózy pro vazbu dusíku) a obzvláště zvýšení obsahu živin, zdravotní nezávadnosti krmiva a chutnosti píce. „Důležitým úkolem bude přesvědčit laickou veřejnost na základě experimentálních výsledků o nenahraditelné mimoprodukční, ekologické, krajinné a společensko-kulturní funkci travních porostů a účelnosti finančních prostředků vynakládaných zemědělcem na jejich udržitelnost,“ doplnil prof. Hrabě.
