Pěstování luskovin má u nás dlouhodobou tradici a luskoviny byly vždy pevnou součástí osevních sledů. V České republice (ČR) ovšem došlo v posledních letech ke značnému útlumu pěstování a k výraznému poklesu osevních ploch. Vždyť v roce 1993 byla osevní plocha luskovin přes 93 tis. ha, od té doby postupně klesla až na samé dno pod 18 tis. ha. V roce 2013 zaujímal hrách dvě třetiny z této plochy. Když k tomuto číslu připočteme plochu sóje, stále jsme na velmi nízkých hodnotách představujících méně než jedno procento orné půdy. Nejen ČR, ale i celá EU a především její krmivářský průmysl se tak staly silně závislé na importu bílkovinných komponentů.
Příčiny tohoto stavu je možno hledat v nízké míře rentability pěstování dané především nízkou a kolísavou úrovní dosahovaných výnosů, realizační cenou na trhu a z hlediska krmného využití konkurencí v importovaných sójových pokrutinách především z amerického kontinentu, založených většinou na pěstování GM odrůd.
Pro zvýšení a stabilizaci výnosů luskovin, což je jedním z důležitých faktorů pro rozšíření pěstování luskovin, je nutné věnovat zvýšenou pozornost základním agrotechnickým opatřením: kvalitní přípravě pozemku, bezchybnému založení porostu, ochranným opatřením a v neposlední řadě výběru vhodné odrůdy.
Z mé praxe v odrůdovém zkušebnictví jednoznačně vyplývá vysoký výnosový potenciál nově registrovaných odrůd, který je v rozporu s výnosy dosahovanými v praxi. Navíc moderní odrůdy luskovin přináší další pozitivní hospodářské vlastnosti vedoucí ke stabilizaci dosahovaných výnosů svojí odolností proti poléhání, vyšší odolností proti napadení chorobami i zlepšenými kvalitativními (krmnými) vlastnostmi. S ohledem na nižší autoregulační schopnost luskovin, menší vzájemnou kompenzaci jednotlivých výnosových prvků a nižší odezvu na intenzifikační opatření, která jsou dnes běžná v rostlinné výrobě, je jedním z nejdůležitějších faktorů volba vhodné odrůdy pro dané půdně-klimatické podmínky.
Luskoviny přitom mají z hlediska využití nezastupitelné místo především jako bílkovinový komponent v krmných směsích, v řadě průmyslových odvětví (olejářství, farmacie a další) jako v potravinářském průmyslu a lidské výživě. Z agronomického hlediska představují kvalitní přerušovač obilních sledů, v symbióze s hlízkovými bakteriemi získávají vzdušný dusík nejen pro svoji potřebu, ale obohacují půdu o dusík i pro plodiny následné, a snižují tak potřebu dusíkatých minerálních hnojiv, zlepšují fyzikální vlastnosti půdy.
Ze všech výše uvedených přínosů luskovin je zřejmé, že jejich pěstování je nutné také finančně podpořit a motivovat tak farmáře k rozšíření ploch, a to nejen u nás, ale i v rámci celé EU. To se již odrazilo v rámci společné zemědělské politiky (SZP) pro období 2015–2020, kde luskoviny, respektive plodiny vázající vzdušný dusík zaujímají důležité místo a jejich pěstování je podporováno v rámci takzvaného ozelenění (greeningu). Česká republika se rozhodla pěstování bílkovinných plodin podpořit i v rámci dobrovolné podpory vázané na produkci. Nárůst osevních ploch luskovin v posledních dvou letech je tak již i výsledkem nové SZP.
Věřím tedy, že bylo zahájeno období vzestupu pěstování luskovin u nás a v budoucnu snad budu moci kladně odpovědět na otázku, zda se u nás pěstuje dostatek luskovin*
