Národní zemědělské muzeum nabízí v Praze řadu zajímavých expozic. Přinášejí podnětné informace pro nezemědělskou veřejnost, ale nutí k zamyšlení i nad obecně známými fakty. Například nad fotosyntézou, která opravdu výrazně změnila tvář Země. Nebo nad tím, jak moc je ve skutečnosti stará ochrana rostlin a používání pesticidů. Nebo jak spletitá je historie cukru.
Rozsáhlá expozice věnovaná zemědělství ukazuje řadu historických reálií včetně nářadí, ale poukazuje i na některá zajímavá fakta. Například na historii cukru. Ten se v Evropě kdysi vyráběl z cukrové třtiny, trávy, jejíž pravlastí je nejspíše přední Indie. V Čechách se dal sehnat již za vlády Karla IV, ale bylo ho málo a byl drahý. Tradičně se sladilo medem. Hledaly se i další alternativy jako cukr z mrkve, břízy či javoru, upozorňuje expozice. Po objevení Ameriky se tam třtina rozšířila a produkce cukrové třtiny ve Středomoří skončila, uvádějí další zdroje.
Během napoleonských válek byl dovoz cukru z Ameriky zakázán a díky tomu se začala pěstovat cukrová řepa. První řepný cukrovar na světě pak založil v roce 1801 Franz Karl Achard (1753–1821) v Kunerách (dnešní Polsko). Tento pruský chemik byl nejen zdatným vynálezcem, díky kterému máme postup rafinace cukru z cukrové řepy, ale také úspěšným šlechtitelem. Zabýval se totiž pěstováním cukrovky s co nejvyšším obsahem cukru. Cukrovary začaly záhy poté vznikat i v českých zemích. Například cukrovar v Dobrovici byl postaven v roce 1831 a dvojice „téček“ v názvu dnes fungující firmy odkazuje na jeho zakladatele, kterým byl Karl Anselm Thurn-Taxis.
Cukrovka pak mimochodem sehrála značnou roli v tuzemské politice. Významný český politik a statkář Antonín Švehla (1873–1933) si vydobyl politické ostruhy rozbitím cenového kartelu cukrovarů, který jim umožňoval vykupovat komoditu od zemědělců velmi levně. České cukrovarnictví kdysi představovalo významné hospodářské odvětví včetně důležitého exportu; Rakousko-Uhersko patřilo ke třem největším vývozcům řepného cukru v Evropě. Mimochodem právě před sto lety, v roce 1925, dosáhla v Československu plocha cukrové řepy maxima: 239 881 ha, vyplývá z údajů Českého statistického úřadu. Nyní plocha kolísá kolem 60 000 ha. Produkci cukru ale již tehdy provázely opakované světové krize z nadvýroby, které vedly k prvním regulacím a ke vzniku de facto produkčních kvót. Plocha cukrovky kvůli ekonomickým obtížím z uvedeného maxima mimochodem během deseti let padla zhruba o 100 000 ha.
Celou reportáž najdete v Úrodě č. 3.*
