Obě obilniny, jimž je věnována tato tematická příloha, zaujímají v současné době mezi obilninami u nás nejmenší pěstitelské plochy. Historie pěstování, vývojové trendy i konečné využití produkce jsou u obou druhů odlišné, přesto však mají některé společné vlastnosti. Obě plodiny jsou adaptabilní na horší agroklimatické podmínky, a proto mohou být pěstovány i na pozemcích s menší přirozenou úrodností, zejména ve výše položených oblastech. Pouze v těchto polohách jsou schopny konkurovat intenzivnějším druhům obilnin.
Využití produkce sklizeného zrna je většinou účelové - tritikale je plodinou krmnou, žito je naopak pěstováno výhradně s cílem produkce pro potravinářské účely a ke krmným účelům je využíváno pouze zrno s neodpovídající kvalitou.
Žito a tritikale společně s ovsem tvoří skupinu plodin, jejichž rozšíření nepřesahuje 5 % pěstitelské plochy obilnin. Pěstitelské plochy žita v dlouhodobém trendu klesají, stejně jako jeho celková produkce a spotřeba. Plochy i produkce tritikale naopak výrazně stoupají (viz tabulku a grafy 1 a 2). Součet pěstitelských ploch i celkové produkce žita a tritikale však je poměrně stálý.
Pěstování ozimého žita má v naší zemi dlouholetou tradici. Do druhé světové války bylo žito nejrozšířenějším obilním druhem a poskytovalo výnosy porovnatelné s výnosy pšenice i ječmene. Po válce však začínají pšenice i ječmen dosahovat při vyšší intenzitě pěstování i vyšší produkce. Méně výrazná reakce žita na intenzifikační faktory a jeho nahrazování intenzivnějšími druhy obilnin měly za následek pomalejší růst jeho průměrných výnosů proti pšenici i ječmeni. To vedlo k postupné redukci sklizňových ploch. V posledních letech poklesl podíl žita na plochách obilnin ze 4,47 % v roce 1997 na 2,68 % v roce 2000.
Jak udává graf 1, roky 1960 až 1990 byly charakterizovány rostoucími hektarovými průměrnými výnosy zrna (v průměru asi o 77 kg ročně), v první polovině devadesátých let ale dochází k prudkému poklesu výnosů (průměrně o 217 kg ročně). V roce 1996 bylo dosaženo nejnižšího výnosu za posledních dvacet let (3,19 t.ha-1).
Do roku 1992 byly v České republice pěstovány výhradně odrůdy populační, v posledních letech došlo k rozšíření ploch hybridního žita. Povolením odrůdy Marder v roce 1992 se sortiment registrovaných odrůd začal rozšiřovat o hybridní odrůdy s výkonností vyšší až o 15 - 20 %. Nyní má zemědělská praxe k dispozici pro pěstování na zrno čtyři hybridní a tři populační odrůdy žita. Rostoucí podíl hybridních odrůd na produkci žita se promítá i do vyššího zastoupení hybridních odrůd v přihlášených množitelských plochách. V roce 2000 dosáhly hybridy 27 % z celkových množitelských ploch žita.
Podle údajů ČSÚ bylo žito v roce 2000 pěstováno pouze na 44,2 tisíce ha osevních ploch. Nepříznivý vývoj počasí v roce 2000 (suché jaro a srážky v období těsně před sklizní a v jejím průběhu) měl za následek snížení hektarových výnosů zrna a jeho nízkou potravinářskou kvalitu. Podle odhadů bude ze sklizených 151 tisíc tun žita možno pro potravinářství použít přibližně pouhou polovinu. Průměrná roční spotřeba potravinářského žita se v naší republice pohybuje kolem 170 tisíc tun. Z toho vyplývá, že domácí trh není letos domácí sklizní z roku 2000 plně zajištěn.
Nízká nabídka kvalitního potravinářského žita na trhu vyvolala výrazný růst jeho ceny. V červnu 2000 byla průměrná měsíční cena na úrovni 2490 Kč, v říjnu dosáhla 3108 Kč a v prvním čtvrtletí roku 2001 překročila hranici 4000 Kč. Cena kvalitního potravinářského žita se tak vyrovnala ceně potravinářské pšenice. Nedostatek kvalitního žita a jeho rostoucí cena se projevily při podzimním zakládání porostů. Semenářské firmy zabývající se žitem shodně potvrzovaly zvýšený odbyt osiv. Podle statistických šetření ke 30. 11. 2000 dosáhla plocha osetá žitem úrovně 43,3 tisíce ha. Tato výměra očekávaný nárůst ploch žita nepotvrzuje, ale v porovnání s loňským rokem poklesly plochy pouze o 830 ha, což představuje meziroční pokles o necelá 2 % (na rozdíl od předešlých let s poklesem o 24 % v roce 1999, a o 20 % v roce 2000). Vzhledem k přibližně stejné pěstitelské ploše, nárůstu prodeje osiv a očekávaným možnostem lukrativního zhodnocení produkce lze očekávat založení kvalitních porostů pro sklizeň v roce 2001.
Neporovnatelně kratší historii pěstování má tritikale, kříženec žita a pšenice. Vzhledem k pěstitelské nenáročnosti a jeho vynikající krmné kvalitě zájem pěstitelů o pěstování tritikale roste. Důkazem je rostoucí plocha osetá touto plodinou. Podle statistických údajů k 30. 11. 2000 dosáhla plocha tritikale pro letošní sklizňový rok 50 tisíc ha. V porovnání s předchozím rokem to je nárůst o 15 tisíc ha, což představuje meziročně + 25 %. Poprvé tak tritikale osetou plochou předstihlo žito. Zvýšený zájem se odrazil i v rozšiřující se odrůdové skladbě. Nyní mají zemědělci na výběr šest registrovaných ozimých odrůd a jednu odrůdu tritikale jarního. Každá nově registrovaná odrůda s sebou přináší zvýšení výnosového potenciálu. Stále výkonnější odrůdy a rostoucí zkušenosti pěstitelů jsou dva významné faktory, které ovlivňují i růst průměrných výnosů.
Až do nedávné doby bylo ve všech statistikách a přehledech tritikale zahrnováno do kategorie ostatní obilniny. S rostoucím zastoupením mezi pěstovanými obilninami se postupně stává samostatnou kategorií. Od roku 1999 byla o tritikale rozšířena například i každoročně vydávaná publikace "Přehled odrůd obilnin" (vydává ÚKZÚZ, odbor odrůdového zkušebnictví). Tritikale se stává obilninou, která bude mít v odrůdové skladbě i na pěstitelských plochách své stálé místo.
Ing. Lenka Nedomová,
Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o.
