Diverzifikace pěstebních systémů neboli jejich obohacování o další rostlinné druhy se v posledních letech stalo významným tématem ovlivňujícím dění na polích v Evropě. Z ryze technického hlediska je snaha o dosažení vyšší druhové bohatosti na polích spíše pro pěstitele komplikací. Proto je nutné, věříme-li v její přínos, propagaci tohoto přístupu založit na něčem jiném než jen na zdůrazňování zvýšení do jisté míry těžko představitelných ekosystémových služeb. Je nutné zaměřit se na praktické dopady, praktické výhody.
V řadě konkrétních případů je jasná souvislost mezi vyšší diverzitou porostů a nižšími ztrátami působenými škodlivými organismy. Znalost konkrétních případů (plodina, škodlivý organismus), pro které to platí, se v době, kdy ze seznamů registrovaných pesticidů mizí jedna účinná látka za druhou a dostupné zůstávají často ty, jež mají jisté slabiny, může velmi hodit. Na druhou stranu se ovšem nesmí zakrývat rizika.
Způsobů, jak zvýšit diverzitu celých polních systémů či jen jednotlivých porostů, je celá řada. Jeden z běžných, tradičních, mnoho století praktikovaných a zřejmě i nejjednodušších způsobů je současné pěstování dvou a více plodin, které se k sobě hodí, na jednom poli ve stejnou dobu. Tedy pěstování směsek.
Pro možnost udržování zaplevelení v porostech polních plodin na úrovni, která není pro plodinu poškozující, bude samozřejmě i nadále v moderním zemědělství velmi důležité používání herbicidů. Ze způsobů, které lze jako alternativy v rámci integrované ochrany proti plevelům s herbicidními aplikacemi kombinovat, připadají v úvahu (mimo celý způsob střídání plodin a uplatňované metody zpracovávání půdy v podniku) mechanické způsoby ničení plevelů v porostech. Jedná se ale o zásahy poměrně náročné z hlediska spotřeby času, lidské práce a financí. Často se přitom nebere příliš v úvahu, že kombinací více plodin na jednom pozemku, když je dobře zvolená, lze též dosáhnout potlačení početnosti, intenzity růstu (biomasy) i rychlosti vývoje plevelů. Pěstované kulturní rostliny v porostu si přitom nemusí příliš konkurovat v přístupu ke zdrojům (světlo a živiny v půdě).
Luskoviny a obilniny se kombinují často. Je třeba ale odlišovat mezi účelem jejich pěstování. Luskovino-obilné směsky sklízené pro produkci píce jsou běžné. Nám jde ale o luskovino-obilné směsky s cílem produkovat semeno i zrno. Tyto směsky již tak běžné nejsou, a přitom právě do nich se vkládá budoucnost. Soudíme-li alespoň podle v Evropě řešených a preferovaných témat.
Tímto tématem se zabývá Ing. Msc. María Muñoz Arbeláez s kolektivem autorů z firmy Agritec Plant Research, s. r. o., Šumperk v prosincovém vydání časopisu Úroda (12/2021). Ve svém příspěvku se zaměřují na to, jak se změní podmínky pro růst a vývoj plodiny a dvouděložných plevelů a schopnost plodiny plevelům konkurovat, když je porost založen v jednom případě jako monokultura (hrách) a ve druhém případě jako dvoukomponentní směs (hrách/ječmen). A jak do těchto vztahů zasahuje herbicidní aplikace.*
