V pěstování jetelovin v České republice došlo v posledních deseti letech k významným změnám, které spočívají jednak v postupném snižování osevních ploch a dále pak v poklesu výnosu píce v průměru o tři tuny sušiny z hektaru. Možné příčiny lze spatřovat jednak ve zhoršeném ošetřování porostů, dále pak v nedostatečné výživě, nízkém využívání inokulačních preparátů obsahujících hlízkové bakterie apod.
Nedodržování základních agrotechnických pravidel, respektive lpění na starých tradičních pěstitelských postupech, které mnohdy úplně nemají svá opodstatnění, to vše má za následek řídké porosty jetelovin a uvolnění prostoru pro plevele.
V předčasně prořídlých nekompletních porostech jetele a vojtěšky pod 100, popřípadě 85 rostlin na 1 m2 již plně nedochází ke kompenzaci výnosu, který klesá minimálně o 20 - 30 %. Vláčení porostů vojtěšky v průběhu vegetace je nerentabilní, navíc přejezdy mohou poškozovat rostliny ať již přímo, nebo nepřímo - zhutněním půdy, popřípadě přenosem bakteriálních či virových chorob.
Otázkou zůstává, zda různě obhospodařované porosty ke konci vegetace, tj. odlišná výška rostlin způsobená termínem poslední seče, ovlivní přezimování, množství zásobních látek v kořenech a kořenových krčcích, vytrvalost porostů, výnos a kvalitu píce. V praxi se názory na výšku rostlin u jetelovin před přezimováním různí. Často se uvádí, že mají být obrostlé jen zkrácenými lodyhami. Vlivem pozdního nástupu zimy bývají porosty jetelovin přerostlé, což se může projevit v přezimování, jarním obrůstání, výnosem a kvalitou píce v následujícím roce.
Přezimování jetelovin je výrazně ovlivněno množstvím zásobních látek v kořenech a kořenových krčcích, kde se shromažďují v průběhu vegetace. Z nich jsou za nejdůležitější z hlediska přezimování považovány sacharidy, zejména sacharóza, fruktóza a škrob. Sacharidy zabraňují dehydrataci buněk, mají schopnost vodu koloidně vázat, ale jsou také schopny svými hydroxylovými skupinami nahradit vodu ve vazbách. Jsou pro jeteloviny nenahraditelným zdrojem energie, který je využit při růstu lodyh na jaře a po sečích. Ukládání a využití sacharidů u jetelovin je ovlivněno systémem jejich pěstování, dobou a počtem sečí, dále dobou výsevu a roztečí řádků. Také průběh počasí, přezimování a utužení půdy mají vliv na obsah zásobních látek.
Uvádí se, že za sedm až čtrnáct dní po seči dochází k maximálnímu snížení obsahu zásobních sacharidů v kořenech, přičemž ze dvou třetin jsou použity pro tvorbu nadzemních výhonků a listů. K postupnému ukládání zpět do kořenů dochází přibližně za 21 dní, přičemž doba přesunu z listů do kořenů trvá až šest dní. V procesu přezimování využívá vojtěška ze sacharidů nejvíce škrob, jenž podrobuje hydrolýze, doplňuje zásoby rozpustných sacharidů, které se spotřebovávají při dýchání. Každý zásah, snižující zásobu rezervních látek, vede ke zhoršení přezimování. O přezimování jetelovin rozhoduje také nashromáždění reservních látek v intervalu mezi předposlední a poslední sečí. Tento interval by měl být asi osm týdnů.
Za účelem zjištění vlivu vývinu jetelovin před přezimováním na výnos a kvalitu píce jsme v roce 2000 založili maloparcelový pokus na školní stanici České zemědělské univerzity v Červeném Újezdě, kde jsou zároveň sledovány půdní charakteristiky, jakož i vliv agrotechnických zásahů. Pro pokus byly vybrány dvě odrůdy jetele lučního - diploidní Tábor, tetraploidní Vulkán, a dvě odrůdy vojtěšky seté - Jarka a Europe. Odlišného vývoje porostů před přezimováním je v modelovém pokusu dosaženo různými termíny poslední (čtvrté) seče, kdy třetina pokusné plochy je posekána v závislosti na povětrnostních podmínkách v první dekádě září, druhá třetina v polovině října a zbytek pak v poslední dekádě listopadu. Tímto opatřením dosáhneme na jednotlivých parcelách rozdílné výšky lodyh před nástupem zimního období a tím i odlišné koncentrace zásobních látek v kořenech.
Na pokusných plochách jsme dělali tato agrotechnická opatření: v roce založení odplevelovací seč s následným odvozem posečené hmoty, poslední seč ve třech různých termínech. V dalších letech provádíme čtyři seče porostu během vegetačního období. Dále sledujeme vliv mechanických zásahů na výše zmíněné ukazatele. Porost jetele lučního v jarním období válíme, porost vojtěšky ošetřujeme vibračními branami.
Z pokusných ploch před nástupem zimy a počátkem jarního období odebíráme vzorky kořenů pro zjištění koncentrace zásobních látek. Zjišťujeme výnos a kvalitu píce, hustotu porostu před přezimováním - počet rostlin, počet, délku a hmotnost lodyh. Podrobnou inventarizaci děláme také na jaře.
Počátkem června letošního roku byly provedeny první seče. Průměrné výnosy suché píce z jednotlivých pokusných parcel jsou zachyceny v tabulce. Jak je patrné z grafů 1 a 2, vláčením vojtěšky a válením jetele bylo dosaženo malých rozdílů ve výnosu píce proti kontrolním variantám. Nejvyšší výnos byl v tomto případě na parcelách, kde byly před zimou rostliny obrostlé delšími lodyhami, 8 - 10 cm, tj. poslední seč provedena 13. září. Sečí 11. října se dosáhlo před nástupem zimního období délky lodyh 4 - 5 cm. Výrazný pokles výnosů na plochách s poslední sečí až 30. listopadu, kde před uvedeným datem dosahovaly lodyhy délky až jednoho metru (před počátkem kvetení), je s největší pravděpodobností způsoben kalamitním přemnožením hrabošů, kterým porost poskytoval dokonalý úkryt před dravci. Délka zkrácených lodyh na těchto parcelách byla před přezimováním 1 – 2 cm. V tomto období se pohybovala hustota porostů jetelovin na všech parcelách do 229 r.m-2.
Z dosud získaných poznatků předpokládáme, že délka lodyh rostlin jetelovin před přezimováním je v úzké vazbě s obsahem zásobních látek v kořenech a kořenových krčcích. To spolehlivě prokáží chemické rozbory probíhající v současné době.
Práce je řešena za podpory Výzkumného záměru AF ČZU v Praze č. MSM/41210-0003.
Ing. Josef Kalista,
Doc. Ing. Jaromír Šantrůček, CSc.,
Ing. Miluše Svobodová, CSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
