Nový rok přináší i změny v nabídce producentů osiv. Společnost Pioneer Hi-Bred Services GmbH má v katalogu pro rok 2005 celkem dvacet hybridů kukuřice, osm s nich jsou novinky převzaté ze společného evropského katalogu a jeden (PR39H84) čeká na ukončení státních odrůdových zkoušek. Firma ale chce nabízet i jednu speciální odrůdu navíc.
„Ve Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin je momentálně 17 Bt-kukuřic, šest z nich jsou produkty firmy Pioneer a z nich jeden, Bolsa s FAO 400, je vhodný pro pěstování na jižní Moravě. Tedy právě v oblastech, kde způsobuje zavíječ kukuřičný největší škody. Naším záměrem je nabídnout tento produkt tuzemským zemědělcům již v roce 2005,“ uvedl Ing. Jan Hitzger, vedoucí obchodního zastoupení společnosti Pioneer v ČR. Očekává přitom zájem ze strany zemědělců, ale také určitou opatrnost vzhledem k často negativním postojům veřejnosti k transgenním plodinám nejen u nás, ale především při vývozu suroviny do zahraničí. Mimo to mají již za sebou první rok ve Státních odrůdových zkouškách tři Bt-hybridy s FAO 290, 330, 390.
Pro pěstování transgenních plodin ale bude nutné nejprve znát pravidla koexistence, která by mělo ministerstvo zemědělství stanovit podle posledního vyjádření do jara příštího roku. Klíčová bude především otázka izolační vzdálenosti, která má zabránit, aby obsah modifikované DNA v sousedních porostech přesáhl 0,9 %, což je hranice, při jejímž překročení je produkt nutné značit. Na základě letošního rozsáhlého pokusu v Německu stanovili vědci jako dostačující vzdálenost dvacet metrů. „Ve Španělsku se Bt-kukuřicí osévá 58 tisíc hektarů, tedy 12 % všech ploch. Používají izolační vzdálenost 25 m, jež se prokázala jako dostačující. Kdo pěstuje normální hybridy sklízí 10 t/ha, kdo použije transgenní odrůdy tak 13 t/ha,“ uvedl Ing. Hitzger. Dodal, že klasické způsoby ochrany bude i nadále nutné používat v takzvaných refugiích, které zabrání vzniku rezistence. „Budeme vyžadovat, aby sedlák pěstoval minimálně dvacet procent klasické kukuřice, kterou bude muset ošetřit jinak než Bt-insekticidy.“
Pro kopce i roviny
Osmička novinek jsou ale dvouliniové hybridy pocházející z klasického šlechtění a podrobně o nich na semináři v Červené nad Vltavou hovořil Ing. Ladislav Babůrek ze společnosti Pionner. Hybrid PR39A98 (FAO siláž 280, zrno 270) je určen především pro produkci siláže v lepší bramborářské a řepařské výrobní oblasti. Do bramborářské a podhorské je určen PR39H32 (220/220), který snáší i vlhká a studená stanoviště a je odolný vůči suchu, pro lepší bramborářskou a méně příznivou řepařskou oblast je určen PR39R86 (260/250) s rychlým počátečním růstem. Tam je také vhodné sít univerzální PR39G83 (280/260), který se vyznačuje stabilním výnosem i za méně příznivých podmínek.
Do řepařské výrobní oblasti je určen PR39F58 (300/290), který velmi dobře snáší sucho a vyznačuje se kvalitou silážní hmoty. Do stejné oblasti s rozšířením na lepší bramborářskou patří PR39H84 (270/270), u kterého zubovitá forma zrna umožní rychlé uvolnění vody. Do intenzivní řepařské oblasti je pak určena dvojice se stejným typem zrna PR38A67 (320/340) a PR380H20 (330/350).
Moření je vhodná prevence
Na vzcházející rostlinky kukuřice ale v půdě čeká mnoho škůdců. Hovořil o nich Ing. Jaroslav Novotný ze společnosti Pioneer, s použitím podkladů Ing. Karla Říhy z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Na prvním místě by se mohl úspěšně umístit drátovec, jehož škodlivost postupně vzrůstá. Napadené rostliny krní a ve fázi tří až čtyř listů žloutnou a hynou a jdou snadno vytáhnout. Zvýšené riziko je při setí po víceletých pícninách.
Ohniskovitě na vlhčích stanovištích se vyskytují šedohnědé a válcovité larvy tipic. Na jaře překousávají kořenové krčky a ožírají kořínky vzcházejících rostlin, které hynou. Na přelomu dubna a května probíhá let první generace květilky všežravé, která klade vajíčka do blízkosti rostlin. Její šest až osm milimetrů dlouhá, bílá až průhledná larva, se vžírá do klíčících zrn a prvních lístků s obvyklými důsledky.
Napadení škůdci snižuje vzcházivost a způsobuje mezerovitost porostu. Potřeba je tedy vhodná ochrana. Na semináři padlo jasné doporučení: mořit přípravkem Gaucho.
Raději dříve než později
Kdy začít sklízet silážní kukuřici? To je v některých případech dilema, při kterém nerozhoduje jen zemědělec. „Lepší je začít sklízet hned na začátku optimální zralosti,“ zdůraznil Ing. Novotný a vysvětlil, že pokud se do porostu vjede až při maximálním výnosu sušiny a energie, často se sklidí dvě třetiny ploch až po optimu. Pozdní sklizeň (nad 36 % sušiny) přitom nemá téměř žádné výhody, zato mnoho nedostatků. Fermentační proces neprobíhá příznivě, protože rostlina má nízký obsah cukrů a na povrchu suchých listů se již rozmnožily nežádoucí plísně a kvasinky, zvláště pokud se sklízel porost přemrzlý nebo za deště. Výsledkem je siláž s nedostatkem kyselin, v horším případě zaplísněná, která je zvláště v letním období nestabilní. Výhodou je vyšší obsah škrobu a nulový odtok šťáv.
Časná sklizeň (sušina pod 28 %) přináší nižší výnos sušiny a energie, popřípadě její další ztráty během fermentace a riziko velkého odtoku silážních šťáv, zvláště po příliš intenzivním dusání. Vysoký obsah cukru a zdravější porosty jsou ale pro fermentaci příznivé.
Jedním z řešení, jak podpořit správně probíhající procesy v siláži je používání inokulantů. „Aditiva nejsou zázračné kapky, které by napravily hrubé technologické chyby při silážování,“ varoval ale Ing. Vladimír Černík z poradenského servisu společnosti Pioneer. Zdůraznil mimo jiné dodržení hygieny při navážení řezanky, které zamezí vnesení nevhodné mikroflóry do materiálu například na kolech mechanizace nebo z povrchu žlabu. Navážení musí být rychlé a rozhodující je správné zakrytí siláže, a to jak na konci, tak i při případném přerušení práce. Samozřejmostí je řezanka s optimální sušinou, nařezaná na správnou délku a dobře udusaná. Dodržení těchto opatření má pak podle Ing. Černíka na výslednou kvalitu siláže většinou výraznější vliv než použití aditiv.
