Součástí mezinárodních veletrhů v rakouském Riedu, který proběhl na začátku tohoto měsíce, byl odborný veletrh osiv EURO-SAAT. Na více než 1200 metrech čtverečních představilo přes 45 firem širokou nabídku osiv, hnojiv a prostředků na ochranu rostlin. Součástí výstavy bylo i jednodenní sympózium, na kterém se odborníci ve svých přednáškách vyjadřovali k aktuálním tématům produkce osiv.
Osivo a vertikální integrace
O vývoji kvality osiva v posledních desetiletích obsáhle referoval Ing. Michael Oberforster z rakouského výzkumného zemědělského ústavu. Jak uvedl, pojem „kvalita“ se používá z mnoha hledisek. Nejčastěji se dělí mezi vnější znaky (hektolitrová hmotnost, podíl zrna) a vnitřní znaky (obsahy žádoucích a nežádoucích látek). Suma dílčích kritérií určuje vhodnost ke zpracování (pekařská jakost, varný typ), výtěžnost (mouky či cukru) či výživnou hodnotu. Podle způsobu využití mohou být požadavky na kvalitu velmi rozdílné i v rámci jednoho rostlinného druhu (např. u pšenice je to pekárenské, pivovarnické či krmivářské využití).
V praxi podléhá kvalita mnoha vlivům a je výsledkem souhry genotypu (odrůda) a okolního prostředí (obsah bílkovin, pádové číslo). Z různých důvodů však při šlechtění na kvalitu klesá výnos. Čím více znaků je třeba vzít v úvahu, o to hůře lze na tento znak selektovat. Navíc je syntéza proteinů a tuků pro rostlinu energeticky náročnější než syntéza tuků. Proto existuje více či méně zřetelný negativní vztah mezi výnosovým potenciálem a obsahem proteinů.
Výsledky šlechtění
vybraných rostlin
Na základě dlouhodobých výsledků odrůdových zkoušek (1963 – 2001) stanovil ing. Oberforster následující změny znaků u jednotlivých plodin. U ozimého ječmene vzrostla v posledních třech desetiletích hektolitrová váha o 1-3 kg a frakce nad sítem (přes 2,2 mm) o 2 – 6 %. Výživná hodnota (využitelná energie v MJ/kg) vykazuje také stoupající tendenci, ačkoliv obsah proteinů mírně klesá. Nadprůměrnou krmnou hodnotu vykazují odrůdy Anita, Astrid, Ibiza, Montana, Romina a Virginta.
U ozimého žita pracují šlechtitelé již dlouho na lepší rezistenci proti porůstání, vyšším pádovém číslu a dalších znacích. Amilo, Avanti, Esprit a Picasso dávají dostatečnou kvalitu i při vlhkém počasí během dozrávání.
Ozimá pšenice v podhůří Alp vykázala v posledních čtyřech desetiletích nárůst hektolitrové hmotnosti z průměrných 75 kg na 78-79 kg u pekařské pšenice. U výtěžnosti mouky není viditelný žádný trend (krátká doba zkoumání). Na základě negativní korelace mezi výnosovým potenciálem a obsahem proteinů poklesl jejich obsah o přibližně 1,5 %. Přesto však vzrostla pekařská hodnota. Šlechtění se dalo cestou dosažení určité pekařské kvality při nižším obsahu bílkovin, které jsou však kvalitnější. Jen tak je možné udržet roční nárůst genetického potenciálu výnosu 0,5 – 0,6 q/ha. To však může představovat určitý problém, pokud se i přes omezení dusíkatého hnojení (v důsledku některých ekologických programů) bude cena pekařské pšenice striktně stanovovat až od obsahu proteinu 12,5 %, popř. 12,0 %. Sladovnický ječmen dosahuje v hlavních pěstebních oblastech Rakouska podílu nad sítem 2,5 mm průměrně 87 – 95 %, zatímco v sedmdesátých letech to bylo jen 78-85 %. Obsah extraktu se díky úsilí šlechtitelů zvedl v posledních třiceti letech v původních 78,6 – 79,6 % na 81,7 – 83,0 u odrůd Angie, Barke, Betty, Bodega, Cheri, Penelope, Prosa, Scarlet, Viva1 a již ho nelze prakticky dále zvyšovat.
U ozimé řepky se olejnatost nových odrůd pohybuje mezi 45 –47
% oproti dřívějším 42-45 %. V budoucnu by mohly být zajímavé odrůdy s různými druhy mastných kyselin, přizpůsobených „na míru“ například požadavkům průmyslu.
Kvalitní cukrová řepa je charakteristická vysokým obsahem cukru a nízkým podílem necukerných látek (aminodusík). Díky šlechtění vzrostl obsah cukru v řepě z původních 2-6 % na 16-18,5 %. Obsah cukru u prvních odrůd tolerantních k rizománii (Ritmo, Mondoro, Dora povolené v letech 1982 a 1983) byl o 0,5 – 1,0 procenta nižší než u běžných odrůd. Tento kvalitativní nedostatek však šlechtitelé mezitím odstranili.
Nové odrůdy kukuřice,
ječmene i tritikale
Firma Syngenta představila v Riedu novou odrůdu kukuřice Oldham s číslem FAO 260. Ta je vhodná především do vlhčích oblastí na lehké až těžké půdy. Rostlina je středně velká až velká, s pravidelnou tvorbou palic a velkými zrny. Firma u ní zdůrazňuje velký výnosový potenciál a časné ukládání škrobu v zrně. V případě silážního využití se doporučuje 85 – 95 000 rostlin na hektar, při pěstování na zrno je to rozmezí 85 – 90 000. Firma Saatbau Linz prezentovala hned několik novinek: Ludmilla je ozimý ječmen, který podle firemních údajů překonal v odrůdových zkouškách výnosy všech rakouských odrůd této plodiny. Tritikale Ticino má podle stejného zdroje enormní výnos zrna, je zdravé a odolné k poléhání. Krmná pšenice Komfort přináší také výborný výnosový potenciál, má krátké stéblo, a proto nevyžaduje postřik retardanty růstu. Pro suché oblasti je vhodná pšenice Saturnus, (pekařská kvalita ve skupině 7) s vysokou hektolitrovou hmotností a obsahem proteinů.
David Bouma
