Proteinové hydrolyzáty vyrobené z kolagenních a keratinových odpadů kožedělného, potravinářského a textilního průmyslu lze využít v zemědělské výrobě jako kořenové a listové hnojivo. Kromě zdroje organického dusíku obsahují také organickou síru.
Proteinové hydrolyzáty mají použití také jako biostimulátory podporující klíčivost semen a růst vyklíčených rostlinek. Působí také jako induktory rezistence pro biologickou ochranu pěstovaných rostlin. Nemalou výhodu je nízký obsah dusičnanů v konzumní části takto hnojených zeleninových produktů, uvádí v Úrodě č. 11/2021 prof. Ing. Karel Kolomazník, DrSc., z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Dodává, že hlavním organickým dusíkatý hnojivem dodávající potřebné živiny pěstovaných rostlin jsou chlévská mrva, močůvka, drůbeží trus, guáno, komposty atd. V 70. letech minulého století začala koncentrace kožedělného průmyslu, který vedle cenných produktů generuje bílkovinné odpady různé kvality a různého množství. Zvyšující se výroba, v důsledku rostoucí populace, měla za následek také větší produkci odpadů potravinářského, textilního a zejména masného průmyslu. Vznikající proteinové odpady bylo třeba řešit.
"Jako příklad uveďme koželužský průmysl, který zpracovává vedlejší produkty průmyslu masného – surové kůže," konstatuje prof. Kolomazník. Zpracováním jedné tuny surových kůží vznikne jen 200 kg hlavního produktu: stabilizované usně. Zbytek tvoří odpad, tj. 250 kg nečiněné kůže, 200 kg činěné kůže a 50 000 kg odpadních vod obsahujících 3 kg chromu a zbytkový protein. Jednoduché řešení, jako je uložení odpadů na otevřených skládkách a spalování, komplikuje vznik nebezpečných spalných produktů (dioxiny, oxidy dusíku, síry a sloučeniny šestimocného chromu) a ukázalo se jako časově neperspektivní. Velmi nebezpečné je skládkování zejména odpadní chromočiněné usně v důsledku možnosti vyluhování trojmocných chromitých solí, jejich migrace do zdrojů pitné vody a následující oxidace na karcinogenní chromité soli hořčíku a vápníku. Z uvedených důvodů je třeba řešení spalováním a skládkováním odpadů kožedělného průmyslu do budoucna vyloučit.
V současné době se jeví jako optimální a perspektivnější způsob využití bílkovinových odpadů jejich hydrolytické zpracování.*
