Obsah draslíku v půdě v závislosti (nejen) na intenzitě hnojení

Při charakteristice přijatelných živin v půdě se v minulosti soustřeďovala pozornost především na stanovení chemické přijatelnosti. V současnosti je zdůrazňováno, že pro živiny, které jsou transportovány ke kořenům převážně difuzními procesy a v menší míře tokem půdního roztoku (např. P, K), má značný význam prostorová přijatelnost živin. Úměrně s omezenou prostorovou přijatelností musí být zvyšována chemická přijatelnost.

Nové pohledy na dostupnost živin

Potřeba hlubších informací o sorbovaných živinách vzrůstá zejména v souvislosti s trendem využívání nových pěstitelských technologií. Na druhé straně však samotné informace o chemické přijatelnosti živin poskytují poměrně dobrou představu o výživných poměrech stanoviště a o možnostech dosažení požadovaných výnosů. Jak vyplývá z dlouhodobých pokusů, hnojení dusíkem je efektivní pouze za předpokladu odpovídající úrovně výživy fosforem a draslíkem. U těchto živin (P, K) platí obecné pravidlo, že na výživě rostlin se podílejí především dostupné formy z půdní zásoby a podstatně menší je přímý vliv hnojení.

U živin jako jsou P a K, kde je nízký jejich obsah v půdním roztoku a zároveň relativně vysoký odběr živin rostlinami, dochází k vyčerpání zóny těsně kolem kořene a k tvorbě tzv. ochuzených zón. Je velmi důležité, jak je půda schopna tyto ochuzené zóny doplňovat. Obecně platí, že rychlost doplňování je závislá na obsahu „přijatelného“ draslíku (tzv. staré půdní síle) a také na vlhkosti půdy.

Závěry dlouhodobých pokusů

Sledování dynamiky změn obsahu draslíku v půdě probíhalo v rámci dlouhodobých stacionárních polních pokusů KAVR, které byly založeny v roce 1996 na pěti stanovištích s různými půdně klimatickými podmínkami (pro článek byly vybrány pouze tři lokality).

• Základním předpokladem dobré výživy rostlin draslíkem je dostatečný rozvoj kořenového systému. To se dá dobře zabezpečit zejména kvalitní agrotechnikou. Dále je důležitý dostatečný obsah vody v půdním profilu. Proto se ve vlhkých letech setkáváme méně s nedostatky draslíku ve výživě rostlin než v suchých.
• Dávky K hnojiv je nutno určovat především podle odvezeného množství K ve sklízených produktech (exportu). V kategorii „dobrý obsah“ by se aplikovaná dávka K měla rovnat exportu, a to v dlouhodobém časovém horizontu (např. šest až deset let).
• Hnojení draslíkem je nutno soustředit především k náročným plodinám na K – tj. bramborám, cukrovce a kukuřici.
• Změny obsahu přístupného K (metoda Mehlich 3 – K_M3) a výměnného K (metoda octan amonný – K_ex) jsou v dobré korelaci s dlouhodobou bilancí K. Obě metody jsou vhodné pro stanovení obsahu K v ornici.
• Velmi důležitá je zásoba K v podorničí. V podorničí činil obsah přístupného K (K_M3) 97 % ve srovnání s ornicí (100 %). V podorničí byl vyšší obsah “pseudo-celkového“ K v průměru asi o 16 % oproti obsahu v ornici.
• Podíl K z podorničí činí asi 15–40 % z celkového odběru K rostlinami, což je důležitý zdroj K. Proto je také klíčový rozvoj kořenového systému pro zásobování rostlin draslíkem.
• V půdách ČR je poměrně velká zásoba potenciálně přijatelného draslíku. Množství draslíku uvolněné z „nevýměnných“ vazeb činilo na kontrolní nehnojené variantě 46–70 kg K/ha/rok.
• Významným zdrojem K v celém systému hospodaření na orné půdě jsou statková a organická hnojiva (hnůj, močůvka, kejda, digestát, fugát). Při jejich používání je důležité důsledně počítat bilanci draslíku na pozemcích, kde jsou aplikována.

Tyto a další informace přináší článek v časopise Úroda (9/2024) odborníků z ČZU (prof. Ing. Jiří Balík, CSc., dr. h. c., Ing. Jindřich Černý, Ph.D., Ing. Ondřej Sedlář, Ph.D., doc. Ing. Martin Kulhánek, Ph.D., a Ing. et Ing. Simona Procházková).*

Úvodní graf: Tvorba ochuzených zón v blízkosti kořenů řepky při třech různých obsazích K (9 % jílu; 74 % písek) po sedmi dnech (upraveno podle Jungk a Classen 1986)