Nové silo v Lovosicích je hotovo

Téměř sto tisíci tunami skladovací kapacity disponuje od konce minulého roku akciová společnost Zemědělské zásobování a nákup v Děčíně. V Lovosicích totiž postavila nové, moderní silo s kapacitou 40 000 tun, přičemž investice přesáhla 150 milionů korun. Vzhledem k navazujícím dopravním trasám by komodity ze skladu měly putovat do zahraničí a do průmyslového lihovaru v Trmicích.

„Této jednotce říkáme proexportní skladová kapacita. Podle našeho názoru je sklad logisticky umístěn nejlépe v České republice. Přes Lovosice exportujeme zhruba 80 % zboží, proto jsme tuto lokalitu vybrali pro výstavbu,“ vysvětluje Martin Kolář, ředitel společnosti a majitel rozhodujícího balíku jejích akcií. Areál disponuje železniční vlečkou s vlečkovým košem, přístavem a snadným přístupem na karlovarsko-mosteckou a litoměřicko-českolipskou trasu. V roce 2010 by se mimo to měla spojit dálnice z Prahy, která v Lovosicích končí, německou sítí dálnic. „Do budoucna bychom proto rádi využili cenový schod mezi českou a německou stranou, která za komodity platí mírně lépe,“ konstatuje ředitel s tím, že v současné době již obchodují s některými německými mlýny a plánují zvýšení objemu.

Usuší tisíc tun kukuřice za den
Silo má 24 buněk od společnosti Cordoba, do kterých se vejde v závislosti na objemové hmotnosti zhruba 1700 t zrna. Další dvě buňky o objemu 800 t slouží jako vyrovnávací pro sušičky. Firma zvolila dvojici GDB-XN 2/8-S a MDB-XN 2/7 SU od bavorské společnosti Stela, které dokáží za den vysušit 400 a 600 tun mokré kukuřice. Jako topné médium slouží plyn. „Výběrové řízení na dodavatele technologií trvalo několik měsíců. Prověřovali jsme reálné parametry sušáren, kterých bylo v počátku deset až dvanáct. Stela tu stojí mimo jiné také proto, že jsme se s výrobci domluvili na příznivé ceně. Myslím, že jde o jednu z největších sušících kapacit v republice na jednom místě. Například na našich ostatních střediscích se pohybujeme kolem 100 tun za den,“ uvádí Martin Kolář.
Sušičkám sekunduje dvojice čističek TAS 154A-4RE společnosti Schmidt- Seeger AG a dvě příjmová místa, každé s kapacitou 75 t/hod. Teplotu v každém sile, vysokém 23 metrů, sleduje trojice teploměrů spuštěných do buňky, každý má sedm měřících bodů. Vše je řízeno počítačem. Sklad obsluhují dva silomistři, dvě laborantky, jedna účetní a vedoucí sila Ing. Jiří Pech. Ten konstatuje, že se použité technologie, i přes obvyklé porodní bolesti, osvědčily. Sila, s jejichž stavbou se započalo loni v březnu, běží od 16. října ve zkušebním režimu. Kapacita je obsazena ze 30 %, ve čtvrtině je kukuřice, ve zbytku tritikale a pšenice.

Stavěli v nájmu
Stavba je pozoruhodná také tím, že stojí na pronajatém pozemku. Dlouhodobou smlouvu nabídly děčínskému ZZN Česko-saské přístavy, s. r. o. Jak uvedl Martin Kolář, investice do skladové kapacity přesáhla 150 mil. Kč. Z toho stála 103 mil. Kč nadzemní technologická část (dvanáctiletý leasing), zbytek připadl na stavbu. Sila mimochodem stojí kvůli vysoké vodě na přibližně metrovém podstavci. Společnosti ZZN v Děčíně investovala z vlastních zdrojů 25 mil. Kč. „Je to zhruba tříletý kladný hospodářský výsledek za poslední období,“ uvedl M. Kolář. Středisko, kde se prodávají i pohonné hmoty, se musí samozřejmě financovat samo. Obrátkovost je podle ředitele pro první roky stanovena na 1,5. Ročně by mělo odsušit minimálně 20 000 tun kukuřice. „Účtujeme 45 korun za odsušek jednoho tunoprocenta, což je na slušné úrovni, protože běžně se platí i 60 korun. Dodavatelům mokré kukuřice z letošní sklizně do lihovarů jsme slíbili, že jim budeme účtovat sušení až od 17 % vlhkosti, takže jim dvě procenta vlhkosti dáme k dobru,“ míní M. Kolář.

Líh má ještě budoucnost
Děčínské ZZN spolupracuje s průmyslovým lihovarem PLP, a. s. v Trmicích, který rozběhl výrobu lihu pro přimíchávání do motorových paliv na podzim loňského roku. Zpracovat může 260 – 270 tis. tun obilí ročně. „Jsme smluví dvoutřetinový dodavatel obilovin, tedy pšenice, kukuřice a tritikale,“ uvedl M. Kolář. Odhaduje, že do budoucna se přesune těžiště odběru především k poslední dvojici. Je to důsledek růstu ceny pšenice z 2,5 – 3 Kč/kg na 6 Kč/kg. „Máme rok a půl uzavřeny pevné smlouvy se 174 dodavateli na prodej obilovin pro výrobu lihu pro energetické účely. Zemědělci nám je dodávají za nižší cenu než je na trhu. Snažíme se najít kompromisní cenu, kterou je lihovar schopen zaplatit, aby vyráběl,“ vysvětluje M. Kolář. Dodal, že původní cena, která dosahovala 3000 Kč/t, byla již dvakrát navýšena o příplatek a jedná se o dalším.
Jak ředitel společnosti uvedl, budou se snažit zemědělcům horší výkupní cenu obilovin vynahradit. „Lihovar produkuje výpalky, nabízíme je s mimořádnou slevou těm, kteří do něj dodávali. Jsou registrovány jako krmivo. U skotu a prasat se podíl z denní dávky může pohybovat až kolem 20 – 30 %. U drůbeže je to jen několik procent. Na užití jako hnojiva se pracuje. Výpalky obsahují až 33 % dusíkatých látek. Bude to určitě atraktivní surovina vzhledem k růstu ceny jak dusíkatých hnojiv, tak bílkovinných krmiv,“ řekl D. Kolář s tím, že je lze také po sušení a peletizaci spalovat.
Cenová tvorba sklizně roku 2007 by se měla uzavřít na jednání v dubnu a výsledky, stejně tak jako ceny pro rok 2008, by se zemědělci měli následně dozvědět. Před osevem na podzim letošního roku by také měli dostat doporučení deseti až patnácti nejškrobnatějších odrůd. Výkup ho připravuje na základě dvouletých rozborů a zkušeností lihovaru se zpracováním.
Škrob je při výkupu komodit rozhodujícím faktorem. Při nákupu od zemědělců se bezsrážkové a bezpříplatkové pásmo u pšenice a tritikale pohybuje při jeho obsahu v rozmezí 59 – 60 %, u kukuřice je to 67 – 68 %, informoval ředitel s tím, že u dodávek z loňské sklizně se příplatky pohybovaly zpravidla v rozmezí 200 – 250 Kč/t.
Martin Kolář je přesvědčen, že i přes diskuse o smysluplnosti biopaliv se bude líh za účelem přimíchávání do benzínu vyrábět. Je samozřejmě možné, že nastoupí biopaliva druhé generace, nebo jiné zdroje energie. „V současné době ale platí směrnice Evropské unie i nařízení vlády České republiky, která přimíchávání lihu ustanovují,“ zdůraznil s tím, že očekává růst podílu biopaliv ze dvou na 10 – 15 %.

GMO plodiny nejsou překážkou
V Lovosicích nakupují pro zpracování v lihovaru také Bt-kukuřici, z loňské sklizně to bylo asi 4500 tun. „Pokud její objem nepřesáhne možnosti zpracování, budeme v tom pokračovat,“ konstatuje M. Kolář. Pro letošní sklizeň plánuje vyčlenit jednu linku na GMO, a samozřejmě budou komoditu zvlášť skladovat a manipulovat, jak stanoví předpisy. „Nákupní cena je stejná jako u nonGMO, což není obvyklé, někdy je obchodníci znevýhodňují,“ uvedl M. Kolář s tím, GM kukuřice je z pohledu kvality pro lihovar vhodnější a měla by se lépe platit. Dodal také, že pro výrobu krmných směsí používají GM sóju stejně jako další evropské podniky, není tedy problém přidávat Bt-kukuřici.
Jak Martin Kolář dále informoval, společnost loni dosáhla obratu 800 mil. Kč a letos očekává nárůst až o 500 mil. Kč. Celkem 200 mil. Kč obratu tvořil obchod s krmnými směsmi. Ročně zobchoduje zhruba 200 tis. tun obilovin, které pro ZZN kontrahuje šest regionálních zástupců. Jejich obchodní oblast zabírá 35 % plochy České republiky a mají na starost také prodej agrochemie, osiv, hnojiv, sóji a krmných směsí. Akciová společnost zaměstnávala k 31. 12. 2007 celkem 44 lidí (přepočtený stav).