Rostlinolékařskou karanténní regulaci je možné považovat za pevnou součást systému ochrany před zavlékáním škodlivých organizmů pro zemědělskou produkci, ale i životní prostředí. V domácím prostředí ji lze možná obtížně vnímat, ale již na trhu EU má zřetelné důsledky a v mezinárodních obchodních vztazích je důležitou součástí netarifních omezení přesunu nejen rostlinných komodit, ale prostřednictvím dřevěných obalů i průmyslového zboží všeho druhu.
Jak upozorňuje Mgr. Michal Slanina, z odboru dovozu a vývozu, Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Úrodě č. 11/2019, v platnost vstupuje nová legislativa týkající se karantény. Vysvětluje, že s ohledem na výrazný rozvoj globálního obchodu, který zvyšuje rizika zavlékání nových škodlivých organismů, a rovněž s přicházejícími klimatickými změnami, které mění mapy citlivosti rostlinných společenstev a areály rozšíření škodlivých organismů, vznikla politická poptávka po revizi systému ochrany území EU. S ohledem na potřeby hladkého fungování vnitřního trhu je také potřeba, aby správa veřejných zájmů reflektovala na možnosti integrace a vývoje nových technologií. V novém pojetí zemědělské politiky EU se dozor nad dováženými zásilkami rostlin a rostlinných produktů stal součástí jednotného rámcového přístupu úředního dozoru v potravinovému řetězci, kam byly vedle zmíněných integrovány i správy politik potravin, krmiv, welfare, GMO, ekologické produkce, používání pesticidů a chráněných označení původu potravin.*
