Genová banka Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně (VÚRV) patří mezi významná pracoviště, na kterých se uchovávají kolekce genetických zdrojů béru a zároveň zde probíhá šlechtění pomocí selekce. Výsledkem této práce jsou odrůdy béru italského Ruberit (ochranná práva udělena v roce 2014) a Rucereus (ochranná práva udělena v roce 2017), jejichž šlechtitelem je Ing. Jiří Hermuth, kurátor kolekcí obilovin v Genové bance. Na základě dlouholetých zkušeností s bérem předává Ing. Hermuth s kolektivem autorů dosavadní znalosti pěstitelům této plodiny v nové publikaci Pěstební technologie a praktické využití českých vyšlechtěných odrůd béru italského.
Publikace, která je mimo jiné dostupná i na internetových stránkách VÚRV, nabízí zemědělské praxi bér italský jako alternativní plodinu s českými vyšlechtěnými odrůdami, které jsou vhodné do stále více se měnících podmínek prostředí České republiky. Zabývá se historií i současností pěstování a univerzálním využitím, a to jak pro výživu lidí (zrno také pro bezlepkovou dietu) i domácích a hospodářských zvířat (zrno, píce), tak například také v krajinářské architektuře.
Z hlediska původu publikace připomíná, že bér italský [Setaria italica (L.) Beauv.] známý také jako bér vlašský, senegalské, německé, maďarské nebo sibiřské proso je druh pocházející z Číny, Indie a Malé Asie. Nejpravděpodobněji vznikl z béru zeleného [Setaria viridis (L.) Beauv.], který se i v současné době spontánně vyskytuje jak v Číně, tak i v Indii. V ČR se vyskytuje jako běžný plevelný druh nejčastěji v kukuřici. Rozdíl mezi planým druhem a kulturním je zřejmý ve zralosti, kdy u planého druhu zrno vypadává samovolně z lichoklasu, oproti tomu u kulturního druhu zůstávají obilky v plodenství. Setaria italica se vyskytuje ve dvou poddruzích, a to Setaria italica subsp. italica, bér italský (vlašský) pravý s používaným názvem čínského původu „čumíza“ z čínského jao-mi-tsa – česky (drobné zrno) a Setaria italica subsp. moharia Alef ex Hegi, bér italský mohárový „mohár“.
Mnoho dalších informací se dozvíte v nové publikaci, na jejímž vzniku se podíleli jak vědečtí pracovníci, akademičtí pracovníci, tak i zástupci zemědělské praxe, studenti vysokých a středních odborných škol.*
