V letošním roce se opět rozhodovalo o nejlepší české biopotravině. Šestičlenná porota, která se rozhodovala mezi osmi výrobky, neměla jednoduchou úlohu. Jednak šlo o produkty různorodé, které sahaly od pečiva a těstovin přes zeleninu k masným a mléčným výrobkům a jednak byl finální souboj dvou nejlepších výrobků dlouho nerozhodný.
Nakonec ale cenu Česká biopotravina roku 2004 obdržel Bio uherák z farmy Sasov Josefa Sklenáře a to nejen kvůli vynikající chuti či inovativnosti, ale také proto, že porota cítila, že by produkt mohl přitáhnout i ty spotřebitele, kteří dosud měli biopotraviny spojené se „zrním“, nanejvýše zeleninou.
Výrobek má vysokou přidanou hodnotu a na tuzemském trhu je zatím jedinečný, finalizují ho Kostelecké uzeniny, a. s. Hlavní surovina, vepřové a částečně také hovězí maso v kvalitě bio pochází přímo z farmy Sasov, koření se dováží z Německa a výraznou inovací je použití mořské soli namísto dusitanové.
Lepší šance pro odbyt
„Dosud jsme měli problémy uplatnit naši produkci s přirážkou bio. Mnohý spotřebitel jedl naše biovepřové a nevěděl o tom, protože se nám ho nedařilo realizovat ve specializovaných prodejnách,“ vysvětluje Josef Sklenář důvody, které ho vedly k finalizaci produkce. Zatím ale neví, jestli bude biouherák impulzem zvyšování stavů chovaných zvířat. Na farmě mají momentálně 800 bioprasat včetně 70 prasnic a pěti kanců. „Troufám si říci, že výsledky chovu máme srovnatelné s konvenčním zemědělstvím, dosahujeme minimálně dvou porodů u prasnice za rok a na jatka jde od ní minimálně 17 zvířat. Těchto výsledků se nám daří dosáhnout proto, že používáme unikátní způsob chovu – zapouštění kojících prasnic, kdy selata od prasnice neodstavujeme klasicky v pěti nebo šesti týdnech, ale až ve třech měsících stáří. Aby prasnice stihla dva porody za rok, tak se zapouští již v době kojení v takzvaných rodinkách, kde se ji daří rozříjet,“ konstatuje Josef Sklenář. Na farmě také začínají s čistým chovem přeštických prasat, u kterého chtějí dosáhnout statutu šlechtitelského chovu. Za vhodné pro ekologického zemědělství ho považují především proto, že není přešlechtěné.
O případném vývozu produktu, který má tříměsíční trvanlivost, zatím teprve přemýšlejí. „Export je skvělá věc, ale první, koho odříznou, když nastanou problémy na domácím trhu, jste vy,“ shrnul farmář. Přesto ale plánuje účast na příštím BioFachu.
A jak naložil s dvacetitisícovou prémií, která je součásti ceny za nejlepší biopotravinu? „U nás na farmě by se našlo hodně věcí, do kterých bychom mohli investovat ku prospěchu našich zvířat, kterým vděčím za toto ocenění. Částku ale věnuji napůl Nadaci na ochranu zvířat a Společnosti pro zvířata, myslím že to bude nejlepší výraz vděku pro ta zvířata, která nám dávají takový krásný a chutný produkt,“ rozhodl Josef Sklenář.
Pikantní zelenina z Lučního údolí
Soubor barevných čínských ředkví a tuřínu byl natolik vážným konkurentem bio uheráku, že porota uvažovala udělit dvě první místa. Nakonec ale tyto produkty získaly čestné uznání, pro které si přišel majitel zahradnictví Luční údolí u Velehradu Ing. Petr Weidenthaler. Porota ocenila nejen vynikající chuť, ostrou a pikantní u ředkví a mírně jemnější u křehkého a šťavnatého tuřínu, ale také zajímavý sortiment a vynikající marketingový koncept. Zákazníci totiž zeleninu z Lučního údolí dobře znají a v obchodě ji požadují. Ing. Weidenthaler hospodaří na dvou hektarech orné půdy, kde pěstuje více než padesát druhů zeleniny. Mimo uvedených specialit původem z Japonska pěstuje například orientální keříčkové fazole s lusky dlouhými půl metru nebo v Česku méně obvyklou červenou a zelenou čekanku, řapíkatý celer či stonkovou cibuli. V sortimentu má samozřejmě zeleninu obvyklou, ředkvičky, salát kedlubny či plodovou zeleninu.
V nově zavedené kategorii Nejlepší bioprodejna roku získal ze sedmi nominovaných prodejen prvenství obchod společnosti Albio v Truhlářské ulici v Praze. Porota ocenila to, že společnost je tvůrcem trendu při prodeji biopotravin, pořádá pro zákazníky informační a vzdělávací kurzy a úzce spolupracuje se zemědělci. „Celý náš koncept spočíval v tom, že jsme se pokusili nabídnout zejména cetifikované biopotraviny. Pro zákazníka je to určitá garance jistoty, ale celkový nákup ho vždy přijde dráž. Hodně jsme investovali do toho, abychom získali co nejvíce produktů v biokvalitě a stále se snažíme nahrazovat to, co ještě na trhu není,“ zdůraznila Mgr. Hana Zemanová z Albia. Dodala, že se snaží ve všech provozovnách dodržovat pravidla ekologického provozu.
Podpora tuzemských biopotravin
O možnostech podpory tuzemské produkce biopotravin hovořil Mgr. Evžen Staněk, ředitel odboru pro marketing Státního zemědělského intervenčního fondu. Připomněl biopotraviny mají svoji vlastní privátní značku „biozebru“, kterou vlastní KEZ, o. p. s., se kterým nyní jednají. „Můžeme ji spravovat a propagovat podobným způsobem, jako to děláme u značky Klasa, kterou také máme v péči. KEZ se nejprve musí rozhodnout, jestli značka zůstane nadále v jeho vlastnictví, nebo ji převede na stát. Kdyby ji převedli, například na ministerstvo zemědělství, neměli bychom s propagací žádný problém. Pokud by zůstala i nadále ve vlastnictví KEZu, museli bychom vytvořit jiný marketingový koncept,“ shrnul Mgr. Staněk. Evropská unie totiž kontroluje a povoluje akce na podporu marketingu na které jdou státní peníze. S propagací značky která patří státu ale v EU podle Mgr. Staňka žádné problémy nejsou, protože se jedná o běžný postup.
Evropská komise také každý rok vyhlašuje určité podporované oblasti, a profesní organizace mohou přihlásit svoje marketingové projekty. Na ně může jít z unijních peněz příspěvek ve výši až 50 %. „Po vstupu do EU se většina konceptů velmi zpřísnila. Požaduje se aby samotný žadatel, kterým smí být profesní svaz, dal minimálně 30 % prostředků na zaplacení konceptu, zbytkem může přispět stát. Nyní se zvažují nová pravidla pro bioprodukty a vypadá to tak, že na ně bude komise nahlížet příznivěji. Předběžné zprávy ukazují, že na propagaci bioproduktů by mohl přispět stát celými padesáti procenty a vlastní bioproducenti tím nebudou zatíženi. Schváleno to ale ještě není, oficiální informace obdržíme v lednu,“ konstatoval Mgr. Staněk.
Mimo to bude marketingový odbor dotovat výstavní plochu na únorovém Biofachu v Německu a rozjíždí i akce obchodní podpory v zahraničí, které jsou ale značně specifické.
Trh s biopotravinami bude růst
Domácí trh s biopotravinami by měl v dalších třech až pěti letech meziročně růst o 20 až 30 procent, předpokládá Mgr. Tomáš Václavík z agentury Green marketing. Loni obrat na trhu s tímto zbožím činil v České republice podle odhadů asi 180 milionů korun, což byl meziroční nárůst o 16,6 procenta. Bioprodukty ale tvořily 0,073 procenta celkové spotřeby potravin. Průměr EU je přitom dvě až tři procenta. V letošním roce očekávají největší čeští obchodníci a výrobci biopotravin vzestup svých obratů v průměru o pětinu, někteří dokonce počítají s nárůstem o 40 až 50 procent, uvedl Mgr. Václavík. Na trhu se pozitivně projevuje vstup Česka do EU a s ním spojené zrušení cel a povinnosti znovu certifikovat v tuzemsku výrobky dovážené z EU. „Narůstá počet dovážených biopotravin, objevují se noví obchodníci a roste zájem zahraničních výrobců o český trh,“ konstatoval Mgr. Václavík. Průměrná spotřeba biopotravin v bývalé evropské patnáctce představuje asi 24 eur (756 korun) na hlavu ročně. Nejnižší je v Řecku a Portugalsku, kde se pohybuje kolem pěti, respektive osmi eur. Potenciál růstu spotřeby biopotravin je podle Mgr. Václavíka v Česku obrovský, tuzemská úroveň je asi 0,6 eura na hlavu ročně. Ceny biopotravin jsou přitom o 20 až 100 procent vyšší než u běžných potravin. Je to dáno složitější produkcí s velkým podílem ruční práce i náročnějším zpracováním.
V minulém roce se vyvezlo z tuzemska 3579 tun bioproduktů, což je asi 10 % produkce, dovezlo se celkem 3021,8 tuny. V nejbližším období lze očekávat podle Mgr. Václavíka dovoz především nápojů, ovoce a zeleniny, lahůdkářského sortimentu, dětské výživy, trvanlivého pečiva a sušenek.
Nejvíce přes obchodní řetězce
Hlavním prodejním místem ekologicky produkovaných potravin jsou v Česku řetězce supermarketů a hypermarketů a to i přesto, že jejich nabídka obsahuje jen desítky položek. Na trhu se podle Mgr. Václavíka podílejí 75 procenty. Specializované bioprodejny a obchody se zdravou výživou mají asi 15 procent a přímý prodej z farmy tvoří asi 7,5 procenta.
Mgr. Václavík zdůraznil, že oboru stále chybí dostatečná propagace a marketingové schopnosti většiny podniků v oboru jsou velmi omezené. K výraznému růstu spotřeby pak podle něj může přispět jedině zásadní stimulace poptávky, jakou by mohla být například plošná informační a vzdělávací kampaň.
