Aktuální díl seriálu autorů Ing. Tomáše Khela a Ing. Jana Vopravila, Ph.D., z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy, v. v. i., zveřejněném v časopise Úroda (11/2024), čtenáře seznámí se stavem textu vyhlášky o agrovoltaické výrobně elektřiny. Ten však může být nakonec uveden v platnost v pozměněné formě tak, jak budou vypořádány připomínky, které se k návrhu sešly v hojném množství.
Vyhláška určuje druhy zemědělské kultury evidované podle zákona o zemědělství, které se mohou nacházet na zemědělské půdě, na níž má být umístěna AFV (agrovoltaická výrobna energie). Dále definuje podmínky týkající se technického provedení AFV, podmínky týkající se nezbytných zařízení AFV, včetně ochrany drenážních a závlahových systémů a podmínky následné rekultivace po ukončení provozu elektrárny.
Agrovoltaickou výrobnu elektřiny bude možné podle současného návrhu realizovat pouze na zemědělské půdě evidované v LPIS (Land Parcel Identifical Systém) podle zákona o zemědělství, a to na druhu zemědělské kultury vinice, chmelnice, ovocný sad, školka, plocha s kontejnery nebo plocha s lanýži. Jedná se tedy pouze o speciální kultury a v této podobě tak vyhláška neumožňuje realizaci elektráren na převažující ploše zemědělských půd.
Na rozdíl od „klasické“ fotovoltaické elektrárny kombinuje AFV výrobu energie i zemědělské hospodaření. Není tedy divu, že vyhláška podmiňuje realizaci AFV zachováním a neomezováním zemědělské produkce jako primárního využití půdy. Tam, kde to bude možné, je preferováno konstrukční řešení, které pozitivně ovlivní pěstování uvedených kultur. Míněny jsou především konstrukce zabraňující mechanickému poškození (např. ochrana produkce v sadech), umožňující žádoucí zastínění (snížení výparu, zvýšení teploty v zimním období, ochrana plodin před nadměrným osluněním apod.), nebo umístění konstrukce fotovoltaických panelů tak, aby byla podpořena protierozní ochrana půdy (vodní i větrná). Vyhláška dále definuje technické podmínky konstrukcí (horizontálních a vertikálních). Opět v duchu neomezování pohybu a činnosti zemědělské techniky je za limitní výšku u horizontálního typu konstrukcí považována světlá výška 2,1 m. Pakliže je tato výška nižší, nelze plochu pod konstrukcí považovat za plochu „zemědělsky využitelnou“. Té musí být na ploše AFV nejméně 95 % pro horizontální konstrukce, v případě vertikální konstrukce pak 80 %.
Vyhláška myslí i na zachování vlastností půdního prostředí. Především nesmí instalace, provoz ani odstranění AFV poškodit fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půdy. Preferována bude výstavba na půdách horší kvality (dáno třídou ochrany) a konstrukční řešení nesmí narušit vybudované meliorační zařízení uložené v půdě (odvodnění, ani rozvody závlah). Po skončení provozu AFV musí být odstraněno veškeré technické zázemí a musí být provedena rekultivace, jejíž detailní popis bude předložen spolu s návrhem na výstavbu AFV výrobny elektřiny.
Článek je zveřejněn v listopadovém vydání časopisu Úroda (11/2024).*
Úvodní fotografie: Realizace horizontální konstrukce v sadu Foto Jiří Bím
