Pásové aplikace herbicidů za sebou mají více než 40 let starou historii. Doposud nepředstavovaly dominantní systém herbicidní regulace, ale také nikdy nebyly označeny za slepou uličku vývoje. Problematiku pásových aplikací lze vnímat v několika rozdílných rovinách. Jedním z aktuálně vyzdvihovaných přínosů je ekologizace zemědělství, zejména ve vztahu k ambicím změny zemědělství v EU. Zde pásové aplikace představují významnou cestu k naplnění požadavků na snížení spotřeby pesticidů. Mnohem prozaičtějším důvodem je ekonomika a energetika systémů. Nejde zde pouze o samotnou úsporu při regulaci plevelů snížením jejich spotřeby na plochu a o sloučení aplikace s další pracovní operací (jediný aplikátor herbicidů dnes není jen konvenční postřikovač), ale také o eliminaci negativního vlivu herbicidů na kulturní rostliny s dopadem do výnosu (meziřádková, podlistová, pulzní aplikace apod.).
Pásové aplikace herbicidů však umožňují další vývoj technologií, které cíleně pracují se zonálním (pásovým), či lokálním (bodovým) přístupem k pozemku. Historicky byly pásová aplikace spojeny s kultivací půdy během vegetace v širkořádkových plodinách, kde se uplatňoval systém postřiku řádku plodiny a kultivace meziřadí, nebo aplikace do meziřádku s vhodnou nechemickou metodou omezení růstu plevelů v řádku (dnes s novým rozměrem s vývojem robotiky). Dnes je pásová aplikace prováděna přímo při setí plodin do širších řádků, dvouřádků, pásů apod. Kombinace pásové aplikace při setí a poté během vegetace umožňuje i multispektrální práci s herbicidy na pozemku (preemergenty řádek při setí, postemergenty do meziřádku později). V širším kontextu pásové aplikace snižují ekologická rizika a ekonomické ztráty i při případných opravných opatřeních. Variabilita použití účinných látek při pásových aplikací může snižovat i riziko vzniku rezistence u plevelů, včetně omezení aplikací snížených dávek herbicidů při plošných aplikacích. Pásové aplikace vrátily „do hry“ preemergentní přípravky v půdoochranných technologiích, kde se aplikují na povrch půdy v řádku plodiny vyčistěný od rostlinných zbytků u strip tiil po zasetí, nebo obecně při setí do mulče.
Každá technologie je však spojena s investicemi do technických prostředků a s otázkou ekonomické návratnosti. A zde je potřebné vidět zásadní změnu v potenciálu pásových aplikací herbicidů. Před třiceti lety se kalkulovalo s cukrovkou a s kukuřicí, dnes se jedná o většinu plodin s vhodnou optimalizací struktury porostu. Dostupnost autonomních nádrží pro aplikaci kapalných látek (čelně nesené, umístitelné na stroje pro zpracování půdy, montované k dalším zásobníkům na tzv. ferti-vozech apod.), široká nabídka systémů rozvodů a aplikačních koncovek umístitelných na většinu stávajících strojů, včetně systémů automatického řízení aplikace, otevírají zemědělství nové možnosti. Zásadní význam pro ekonomickou návratnost má výrazný nárůst skupin kapalných látek (pomocné látky, kapalná hnojiva, antistresové látky, bioagens apod.), pro které lze obecně cílené pásové aplikace použít. Tím dochází ke zvýšení pracovního využití systémů.
Osobně tedy v pásových aplikacích spatřuji významný inovační potenciál s velkým praktickým dopadem.
