Nádorovitost kořenů brukvovitých, jejíž původcem je půdní patogenem Plasmodiophora brassicae, Wor. se v poslední době stala jedním z nejškodlivějších při pěstování řepky olejky v Evropě.
Tématem se v Úrodě č. 6/2023 zabývá Mgr. Veronika Konradyová, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze. Připomíná, že patogen patří do samostatné říše Rhizaria. Infekce probíhá v půdě ve dvou cyklech, nejdříve jsou napadeny kořenové vlásky primárními zoosporami, které se uvolňují z trvalých spor. Sekundární zoospory uvolněné z infikovaných kořenových vlásků pak pronikají kořenovou pokožkou do kořenové kůry a tvoří tu sekundární plasmodia (mnohojaderné útvary). Infekce stimuluje hypertrofii a hyperplazii kořenových tkání, což má za následek charakteristické příznaky – nádory. Jak kořen dozrává, plasmodia se přeměňují v miliony trvalých spor a uvolňují se do půdy, jakmile se nádory rozloží. Některé trvalé spory mohou přežívat v půdě až 20 let, většina z nich má nižší vitalitu. V rámci opakujících se cyklů tak dochází k hromadění spor (inokula) na pozemku a při dostatečném množství spor pak propukne infekce v celé síle. Při příznivém průběhu počasí (teplo a vlhko) na podzim může být tímto patogenem infikováno až 100 % rostlin na pozemku.
V České republice se nádorovitost na řepce objevila okolo roku 2011. Ve světě, hlavně v Kanadě, s tímto fenoménem zápasí na jarní řepce již od roku 2003, kdy bylo zaznamenáno výrazné poškození polí v okolí Edmontnu (provincie Albeta).
Na zamořené pozemky rezistenty Existuje celý systém doporučení (viz níže), která použít při výskytu nádorovitosti, faktem ovšem zůstává, že jakmile je pozemek jednou zamořen, spory již z půdy prakticky odstranit nelze. Proto je nejefektivnějším řešením použití rezistentních odrůd řepky, které poskytují úplnou nebo částečnou ochranu. Problematika rezistence je bohužel celkem komplikovaná, protože Plasmodiophora brassicae se v půdě vyskytuje ve více patotypech (rasách, mutacích) a ne všechny odrůdy zahrnují rezistenci proti všem patotypům. První rezistentní odrůda Mendel byla na trh uvedena již v roce 2000, zakládala se na jednom rezistentním genu (na chromosomu A03) a zahrnovala rezistenci proti převládajícím evropským patotypům. Tato rezistence byla také zašlechtěna do kanadské jarní řepky – canoly a označuje se zde za rezistenci první generace. Kvůli pěstování canoly bez přerušení, tedy každou sezónu, se brzy na kanadských polích vyselektovala nová skupina patotypů, které dokázaly obejít (prolomit) rezistenci první generace a napadnout řepku.*
