Národní zemědělské muzeum v Praze poodhalilo návštěvníkům význam rostliny v pořadí již třetí výstavou s názvem Rostlina – naděje a skutečnost. Zatímco se předcházející expozice Rostlina jako symbol a Rostlina jako pomocník soustředily na využití plodin v minulosti nebo současnosti, například jako motiv na mincích, ve státních listinách, zvykosloví, náboženské symbolice nebo jako stavební materiál, cílem poslední výstavy bylo ukázat, co všechno si člověk od rostlin slibuje a jak se tento předpoklad plní.
Celá expozice umožnila návštěvníkům nahlížet na téma z několika úhlů. První část zahrnovala pokusy a jejich výsledky s klasickými zemědělskými plodinami kontinentálního až subtropického klimatu v našich podmínkách. Další se zabývala speciálními plodinami a rostlinami s adaptogenními účinky, které mají v současné době širokou oblast použití. Neméně důležitou skupinu tvořily geneticky pozměněné potraviny. Autoři se snažili především vysvětlit, o jaké produkty jde, a upozornili také na to, že potenciální nebezpečí nespočívá ve zdravotním riziku při jejich používání, ale spíše v průniku změněných organismů do ekologického systému. Návštěvníci se také mohli seznámit se závěry známých vědců, jako byl například J. G. Mendel, jehož práce podniknuté při výzkumu dědičnosti s drobnými korekcemi platí dodnes. Zákon minima významného německého chemika Justuse Liebiga nebo pokusy s aklimatizací rostlin Ivana Vladimiroviče Mičurina přilákaly nemenší pozornost.
Energetické plodiny
„Některé rostliny neustále mění způsob využití a objevují se v různých sférách, jakoby cirkulovaly kolem člověka a hledaly své místo,“ upozornil na počátku prohlídky kurátor sbírek Přírodní podmínky rostlinné výroby Ing. Antonín Hájek. Příkladem může být křídlatka japonská, která byla do Evropy dovezena jako okrasná rostlina. Postupem času se stala jedním z našich nejznámějších invazních druhů. V současné době díky svému rychlému růstu a schopnosti tvořit velké množství biomasy našla uplatnění jako rostlina energetická.
„V příštím století dojde ke značnému nebo dokonce úplnému vyčerpání některých fosilních surovin doposud používaných v chemickém průmyslu a energetice. Nabízí se tedy možnost využít k těmto účelům biomasu jako obnovitelný zdroj energie,“ vysvětlil Ing. Hájek. Do této skupiny plodin lze vedle křídlatky zařadit například lebedu, chrastici rákosovitou, rychle rostoucí dřeviny, zbytky po zpracování textilních rostlin, po sklizni obilnin a olejnin nebo piliny po zpracování dřeva. Tato kategorie plodin obsahuje také rostliny s jiným využitím, například kenauf (Hibiscus cannabinus), který se původně používal jako teplomilná textilní plodina. Pěstování energetických plodin je často v konfliktu s jejich invazním charakterem, a proto se jako perspektivní jeví jejich využití v lokalitách s neúrodnou nebo nevyužívanou půdou.
Rýže na Slovensku
Návštěvníci se dále dozvěděli o nových obilninách, mezi které patří čirok a laskavec, ale také o druhé nejdůležitější obilnině, rýži. Ta se jako kulturní plodina pěstuje více než 5000 let. Jak uvedl Ing. Hájek, rýže se u nás zkoušela pěstovat od roku 1948 na Slovensku v Kolárově. Pokusy trvaly deset let a ke konci tohoto období dosáhla její osevní plocha 1517 ha. Plodina dozrála obvykle během září a výnosy se pohybovaly od 20 do 70 q/ha. Pěstování bylo celkem úspěšné, a proto snad každého napadne myšlenka, proč se s ním přestalo. Důvodů bylo podle Ing. Hájka více. Tím nejzásadnějším však byl po otevření trhu dovoz levné rýže ze zahraničí a také některé pěstitelské problémy. Patřil k nim zejména boj s pleveli (ježatka kuří noha, bér přeslenitý, lesknice rákosovitá a rákos), dále vybudování a údržba zavodňovacích kanálů a hrázek i práce v rozbahněném terénu. Podle údajů z informačních panelů jeden hektar rýže spotřebuje za vegetační období přibližně 25 000 m3 vody.
Již zmiňovaná obilnina čirok má různé formy využití – od té, co se pěstuje na zrno až po technickou, ze které se vyrábí košťata a kartáče. Lidé si často myslí, že zdrojovou surovinou těchto výrobků je rýže. Ta je ovšem mnohem jemnější. Další obilninou, která byla na semena pěstováni již před třemi tisíciletími ve střední Americe, je laskavec. Mouka z této plodiny je vhodná i pro lidi s bezlepkovou dietou. Mladé rostlinky a listy se dají využít podobně jako špenát, informoval Ing. Hájek.
Rostlinou proti stresu
Je nesporné, že každé období člověka stresovalo, a proto lidé hledali prostředky ke zmírnění tohoto civilizačního tlaku. Významnou roli v něm hrají rostliny s takzvaným adaptogenním účinkem (rostlinné harmonizátory), které umožňují člověku efektivně reagovat na fyzické i psychické zatížení.
Jednou z nejstarších a nejznámějších je všehoj léčivý neboli ženšen. „Koncem dvacátých let minulého století u nás první pokusy s jeho použitím a vyhodnocením účinků prováděl profesor Julius Stoklasa,“ připomněl Ing. Hájek. Mezi další významné rostliny s adaptogenním účinkem patří eleuterokok ostnitý, aralie mandžuská, echinopanax, šišák bajkalský nebo klanoplaška čínská. Zajímavé je, že tato plodina byla v oblastech jejího výskytu používána lovci k odstranění pocitu hladu a únavy při náročných loveckých výpravách.
Nesprávně se podle Ing. Hájka k této skupině rostlin řadí také přírodní zdroje kofeinu, zejména guarana, kola zašpičatělá (používána například pro výrobu Coca-coly) a další. Oproti kávě nebo čaji má kofein z těchto plodin výhodu, že je doprovázen větším množstvím tříslovin. Účinek – odstranění stresu, pocitu hladu, únavy – nastupuje pomaleji a hladina kofeinu se v krvi a tkáních udržuje poměrně dlouhou dobu, doplnil.
Ekonomika má přednost
Podobně jako většinu adaptogenních plodin je možné v České republice úspěšně pěstovat také rostliny léčivé (např. mák listenatý, lilek ptačí, barvínkovec růžový, námel). Jejich produkce však byla většinou zastavena, protože dovoz suroviny ze zahraničí je levnější.
Podobný osud postihl také pochutiny kávu a čaj, které obsahují purinové deriváty se vzpružujícím účinkem. Pokusy s produkcí těchto plodin se podle Ing. Hájka vztahují k firmě Arnošta Dadáka, která na počátku čtyřicátých let minulého století pěstovala ve sklenících 100 keřů čajovníku čínského a 760 keřů různých odrůd kávovníku. S velkým rozšířením čajovníkových a kávových kultur se u nás nemohlo počítat, protože cenově ani objemem sklizně nemohou konkurovat dovozu. Pokus ale prokázal, že je možné vypěstovat určité množství této pochutiny jako tuzemskou specialitu.
Klíčové informace:
● Národní zemědělské muzeum v Praze se zaměřilo na rostlinu již třetí výstavou.
● Expozice umožnila návštěvníkům nahlížet na téma z mnoha úhlů – vedle důležitých vědeckých objevů a výzkumů se výstava soustředila také na rostliny s adaptogenním účinkem, léčivé a energetické plodiny a jiné.
