Možnosti zásobního hnojení hořčíkem

Pro letní a podzimní období je obvyklé hnojení některými živinami do půdy, zejména z důvodu jejich doplnění po předchozí sklizni (tzv. nahrazovací hnojení) a zároveň dodání přijatelných forem pro následné plodiny v osevním postupu. Hořčík (Mg) se tradičně řadí mezi živiny, které se v uvedeném období aplikují. S ohledem na specifické vazby Mg v půdě je však důležité vybírat vhodná hnojiva (formy Mg), aby jejich působení bylo přiměřené daným podmínkám.

Tímto příspěvkem navazuje autor článku Ing. Jindřich Černý, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze na téma jarního hnojení hořčíkem, z únorového čísla časopisu Farmář, kde byl popsán především význam Mg pro rostliny. Aby ho měly v půdě dostatek během celé vegetace (a v přístupné formě), musíme se přizpůsobit stanovištním podmínkám, neboť Mg v půdě má určitá specifika (viz dále).

Vliv stanoviště

Hořčík se přirozeně vyskytuje v horninách, resp. minerálech, ale skutečný obsah v půdách je výsledkem jeho přirozeného biogeochemického cyklu i antropogenního působení. Jedná se zejména o zvětrávací procesy a s nimi spojené postupné uvolňování Mg do podoby iontu (Mg²⁺), jeho sorpci na půdní částice, vyplavování mobilních forem, odběr rostlinami, resp. export z pole ve sklízených produktech (viz Farmář č. 2/2026). Celkový obsah Mg na konkrétních stanovištích je tedy v prvopočátku ovlivněn složením matečných hornin. Ty se však vyznačují odlišnou rozpustností minerálů s následným uvolňováním do mobilnějších forem. Na zadržování těchto mobilních forem v půdě významně působí půdně-klimatické podmínky, především sorpční schopnost půd, zastoupení jiných kationtů, systém hnojení, srážkové úhrny, jejich intenzita a v této souvislosti také promyvnost půd. Vlastní hnojení hořčíkem by proto mělo tyto souvislosti respektovat.

Minerální hnojiva pro hnojení Mg

Hořečnatá hnojiva z různých minerálních zdrojů se liší svým chemickým složením a velikostí částic. S ohledem na chemické složení a funkci dalšího doprovodného prvku (Ca, K, N, P, S, Cl aj.) mají účinné složky hnojiv s hořčíkem odlišnou rozpustnost a také mohou jinak působit na půdní vlastnosti a růst rostlin. Rozpustnost Mg ve vodě klesá ve sloučeninách chlorid = dusičnan >> málo hydratovaný síran >> uhličitan > fosforečnan > oxid > křemičitan. Proto v půdách (nebo při podmínkách) s větším rizikem vytěsňování Mg ze sorpčního komplexu a následném vyplavování volíme méně rozpustné, a tedy dlouhodoběji působící formy hořečnatých hnojiv. Nejpoužívanější jsou hnojiva s uhličitanem hořečnatým (Magnezit MgCO₃, 29 % Mg, dolomity MgCO₃ + CaCO, 12–13 % Mg, dolomitické vápence, 3–7 % Mg), která jsou především využívána jako vápenaté hmoty pro úpravu pH půdy a také dosycení Ca a Mg do půdního sorpčního komplexu. Působení uhličitanů hořečnato-vápenatých je pozvolné. Z tohoto důvodu je možné jejich využití na všech půdách. Podle zastoupení Mg (resp. MgCO₃) jsou rozdělovány vápenaté hmoty obvykle do čtyř skupin: 1) vápenec (0–10 % MgCO₃), 2) dolomitický vápenec (10–23 % MgCO₃), 3) vápenatý dolomit (23–41 % MgCO₃), 4) dolomit (41–46 % MgCO₃).

Celý článek si můžete přečíst v časopisu Farmář č. 7/2026.

Úvodní foto: Půdy v České republice mají v jednotlivých lokalitách rozdílný obsah Mg Foto Lucie Poláková