Bob obecný (Vicia faba L.), spolu s ostatními luskovinami, má v ekosystému na orné půdě vyjímečné postavení, které je dané jeho schopností poutat vzdušný dusík na základě symbiózy s bakteriemi rodu Rhizobium. Patří k plodinám zlepšujícím úrodnost půdy, má příznivý vliv na její strukturu a mikrobiální zralost. Zároveň je svým olistěním a stavbou porostu dobrým konkurentem vzcházejícím plevelům.
Bob jako krmná luskovina je významným bílkovinným komponentem v krmných směsích hospodářských zvířat. Z hlediska krmivářského můžeme zařadit bob hned za soju, a to nejen pro vysoký obsah hrubých bílkovin (32 – 34 %), ale i pro jejich skladbu. Vedle produkce zrna se část ploch využívá k produkci píce, kdy zároveň může tento porost sloužit jako vhodná krycí plodina pro víceleté pícniny a kmín. K výrobě objemné píce zemědělci využívají i metodu sklizně celých rostlin, tzv. metodu GPS. Bob do letních směsek lze úspěšně použít jen v oblastech s vlhčím klimatem, protože bob má vyšší HTS než ostatní luskoviny a potřebuje v době vzcházení více srážek k rovnoměrnému zapojení porostu.
Odrůdy
Sortiment odrůd dnes zastupují nejen klasické barevně kvetoucí odrůdy indeterminantního typu (Borek, Merkur, Stabil, Stan, Uran), rané nižší typy (Aribo a determinantní odrůda Tista), ale i bíle kvetoucí beztaninová odrůda Amazon. V loňském roce úspěšně ukončila registrační řízení dvě bělokvětá novošlechtění, takže je předpoklad k rozšíření sortimentu o další beztaninové odrůdy českého původu. Při volbě odrůdy je rozhodující oblast pěstování a jeho účel. Zatímco nižší rané typy s krátkou lodyhou slouží k produkci semene nebo jako krycí plodina, vyšší klasické odrůdy mají všechny předpoklady pro využití i na píci.V intenzivnějších řepařských podmínkách je možné na vlhčích a hlinitějších půdách úspěšně pěstovat jak nižší odrůdy bobu, včetně bělokvětých, tak i klasické vyšší odrůdy. Ve vyšších polohách řepařské a bramborářské oblasti, na půdách dobře zásobených srážkami, lze očekávat vysoké výnosy při pěstování klasických odrůd, avšak delší vegetační doba může způsobit těžkosti při sklizni.
Při zakládání množitelských porostů je třeba mít na paměti, že bob je částečně cizosprašná plodina a že míra cizosprášení je z poloviny závislá na aktivitě hmyzu. Proto je zcela nezbytné dodržovat předepsanou izolační vzdálenost (1 km) mezi odlišnými typy odrůd.
Agroekologické požadavky
Bob je pro pěstitele náročnou plodinou a vyžaduje přesné dodržování agrotechnických zásad. Nejlépe se mu daří v oblastech s mírným, spíše chladnějším podnebím s dostatkem srážek a dobrou zásobou vody v půdě. Nároky na teplo nemá bob vysoké - klíčí při 3 - 4 0C, mladé rostliny snášejí i jarní mrazíky do - 40C. Na vláhu je bob náročnější než hrách a okamžitě reaguje na její nedostatek, optimální jsou pravidelně rozdělené srážky v období od začátku kvetení až do dozrávání. Pozemky s těžší půdou jsou nejvhodnější, jílovitohlinité až hlinité v nevýsušných polohách kukuřičné, řepařské a bramborářské oblasti. V nárocích na zařazení v osevním sledu se neliší od hrachu a pelušky, je velmi vhodným přerušovačem v osevním postupu s četným zastoupením obilovin. Nejvhodnější následnou plodinou je ozimá pšenice, která dokáže využít vysokou předplodinovou hodnotu bobu. Ten zanechává půdu v příznivém fyzikálním stavu s dobrou zásobou živin, 10 - 30% asimilovatelného vzdušného dusíku zůstává v půdě k dispozici následné plodině. S ohledem na riziko rozšiřování půdních chorob dbáme na to, aby se množitelský porost nepěstoval po sobě dříve než za 4 - 5 let.
Doporučená agrotechnika
Příprava půdy se neliší významně od postupu u ostatních jarních luskovin. Po sklizni předplodiny, kterou je nejčastěji obilovina, je třeba provést podmítku a na podzim kvalitní hlubokou orbu. Při jarní předseťové přípravě půdy je nutno se vyvarovat utužení půdy, jež by vedlo k rozvoji kořenových chorob. Proto je vhodnější i z hlediska zachování půdní vláhy minimalizovat polní operace použitím kompaktoru. Bezprostředně před výsevem prokypříme
půdu do hloubky seťového lůžka, tj. do 8 - 10 cm. S případnou hrudovitostí si kůlovitý kořen bobu dobře poradí a ve svůj prospěch dokáže využít i vyšší půdní vlhkost.
Zárukou pěstitelského úspěchu je zdravé, mechanicky vytříděné osivo s vysokou biologickou hodnotou, z hlediska čistoty a klíčivosti musí odpovídat normě. Sledovaným parametrem u osiva bobu je procento výskytu semen napadených houbovou chorobou Ascochyta fabae (strupovitost bobu), která je přenosná osivem. Moření osiv jarních odrůd bobu není zcela běžné, ačkoliv při nebezpečí zvýšeného výskytu Ascochyty ssp. , Fusaria ssp. , Pleospory herbarum a některých dalších patogenů lze použít takové mořidlo, které je zaregistrované pro hrách. V dohledné době proběhne registrace vhodného přípravku i pro bob.
Při hnojení bobu je nutno brát v úvahu jeho specifické zvláštnosti, především schopnost symbiotické fixace dusíku a schopnost přijímat živiny z těžko rozpustných sloučenin. Vyšší hladina minerálního dusíku v půdě snižuje tvorbu i aktivitu kořenových hlízek a tím omezuje příjem dusíku z ovzduší. Bob dovede znamenitě využít staré půdní síly, takže o výši výnosu zpravidla rozhoduje úroveň hnojení v celém osevním sledu. Při hnojení semenářských porostů by měl být určující agrochemický rozbor půdy. Hnojiva ve středních dávkách lze aplikovat při předseťové přípravě půdy v dávce 20 - 30 kg P/ha a do 50 kg K /ha, vyšší dávky draslíku nejsou příliš vhodné kvůli negativnímu vlivu na klíčení. Hnojení dusíkem není zpravidla nutné, lze použít startovací dávku do 20 kg/ha v případě, kdy zásoba pohotového N je velmi nízká. Tato plodina je vděčná za organické hnojení, na rozdíl od hrachu snáší i přihnojení chlévským hnojem. Půdní reakce pro bob by měla být neutrální či mírně kyselá.
Bob se seje v čisté kultuře, optimální výsevek při pěstování normálních indeterminantních odrůd na semeno je 450 - 500 tisíc klíčivých zrn a u nízkých typů (bělokvěté a TI-formy) se výsevek zvyšuje na 600 - 700 tisíc. Výsevné množství stanovíme na základě hmotnosti 1000 semen (HTS běžně od 450 do 600 g), užitné hodnoty osiva (klíčivost x čistota) a normovaného počtu semen na ha. Běžné jsou výsevky od 250 - 350 kg/ha. Bob sejeme co nejdříve na jaře do řádků širokých 15 - 25 cm a do hloubky 6 - 8 cm. Pozdější setí, v druhé polovině dubna, vede k poklesu výnosů. Rovněž se nedoporučuje mělčí setí, protože rostliny potom nemají potřebnou stabilitu, nutnou k odolnosti proti poléhání a zároveň je zde nebezpečí poškození preemergentními herbicidy. Výhodné jsou hustěji seté a užší řádky k vytvoření dobré konkurenční schopnosti rostlin vůči plevelům. Po zasetí je zapotřebí kvůli obnovení půdní kapilarity pozemek za příznivého počasí uválet, nejlépe rýhovanými válci.
Bob je nejčastěji zaplevelován jednoletými dvouděložnými pleveli a jednoděložnými travami. Z vytrvalých plevelů je nejvíce rozšířen pýr plazivý a pcháč oset. Protože na počátku vegetace je konkurenční schopnost bobu slabší, je nutné u semenářských porostů přistoupit k účinnému hubení plevelů, zvláště v prvních týdnech po zasetí. Přitom je nutné podle možností využívat také agrotechnické zásady při přípravě půdy. Základním chemickým opatřením proti běžným dvouděložným plevelům je preemergentní postřik jedním nebo kombinací herbicidů, např. Topogard 50WP s Commandem 4EC a řadou dalších. Při pravidelném výskytu lipnicovitých plevelů je účelné použít graminicidy v době, kdy trávy mají 2 - 4 listy a bob je na začátku intenzivního růstu, tj. 15 - 20 cm vysoký. Postemergentní hubení dvouděložných plevelů je metodicky náročné, protože bob je v tomto období vůči chemikáliím citlivý. Je zapotřebí postupovat podle metodik, tj. použít vyšší dávky vody, ošetřovat v době slabého slunečního svitu při teplotě do 22 0C. Bob neošetřujeme bezprostředně po dešti, protože dochází ke smývání ochranné voskové vrstvy na listech. Nejvhodnější používané herbicidy a další informace lze vyhledat v aktuálním Seznamu registrovaných prostředků na ochranu rostlin.
Nejvážnější příčinou úbytku a poškození rostlin během vzcházení a vegetace jsou choroby a škůdci. Vyšší výpadek rostlin při vzcházení u bělokvětých odrůd je dán absencí taninu, který plní v životě rostlin úlohu obrany proti chorobám a škůdcům zejména v tomto raném období. Z chorob přenosných semeny se nejčastěji setkáváme s bakteriózami a s patogenními houbami jako je Ascochyta, Fusarium, Alternaria, Cladosporium. Mořením osiv lze snížit nebezpečnost bakterióz a některých houbových chorob, ale proti strupovitosti (Ascochyta fabae) nebyla významnější účinnost prokázána. Tato houba způsobuje světle hnědé, lehce propadlé skvrny na listech i luscích lemované tmavým okrajem. Nejefektivnější ochranou proti tomuto patogenu je pouze výsev certifikovaného osiva, které podléhá normě o množství napadených semen.
Komplex kořenových a krčkových chorob (Fusarium ssp., Phomopsis fabae, Pythium debaryanum, Rhizoctonia solani) se může projevit jak na právě vzešlých, tak na vývojově starších rostlinách černáním báze lodyhy a vadnutím listů. Jde o choroby dispoziční, projevující se především u porostů oslabených nevhodnou agrotechnikou jako je například pozdní setí, mělký zásev, špatné dávky herbicidů, výsev bobu brzy po sobě nebo umístění na trvale zamokřený pozemek.
Hnědá skvrnitost (Botrytis fabae) se projevuje drobnými rudohnědými skvrnami, které se za vlhkého počasí mohou zvětšovat a přejít v agresivnější formu této choroby. Napadá především přehoustlé porosty a způsobuje defoliaci až odumření celých rostlin. Chemická ochrana během vegetace je možná s využitím registrovaných fungicidních přípravků, i když v zemědělské praxi to není běžné pro neuspokojivou účinnost.
Na bobu se vyskytuje i celá řada viróz, jedná se většinou o komplexní napadení několika druhy virů. Účinnou ochranou je především prostorová izolace od porostů jetelovin a včasná chemická ochrana proti přenašečům viróz, tj. proti mšicím a třásněnkám. Protože poškození savým hmyzem rovněž otevírá cestu ostatním patogenům, je efektivní tento postřik podle potřeby provést. Silněji jsou napadány beztaninové bělokvěté odrůdy, proto je třeba zejména těmto porostům věnovat pozornost a včas je ošetřit insekticidy.
V teplejších oblastech, hlavně v sušších ročnících, může být porost poškozen výskytem rzi bobové (Uromyces fabae). Ochranou je včasný výsev a výběr odolnější odrůdy, fungicidy proti rzi u nás nejsou zatím povoleny.
Ze škůdců je zapotřebí sledovat výskyt listopase čárkovaného, který je žírným škůdcem na listech vzcházejících rostlin, přičemž jeho larvy vyžírají kořeny a hlízky. Jeho aktivitu omezuje nižší teplota a při větším napadení je chemický postřik nezbytný do fáze 3 - 4 pravých listů.
Třásněnky - svým sáním poškozují vrcholy rostlin, poupata, květy i mladé lusky a přenášejí některé virové choroby.U semenářských porostů je nutné chemické ošetření, které je zároveň účinné i proti dalšímu savému škůdci bobu – mšici makové. Dospělci jsou černé barvy, vlivem jejich silného sání se listy i lusky deformují a jsou také nebezpečnými přenašeči viróz.
Zrnokaz bobový – způsobuje pokles klíčivosti napadených semen, znehodnocuje osivo i tím, že otvory způsobené larvami jsou branou pro vstup houbových chorob. Likvidace v porostu je obtížná, nejúčinnější je postřik v době květu vhodným chemickým přípravkem za dodržení aplikačních zásad s ohledem na včelstva. Ve skladech je možné hubit škůdce plynováním.
O termínu sklizně bobu rozhoduje způsob jeho pěstování. U porostů určených k výrobě píce je nejčastěji využívána metoda sklizně celých rostlin systémem silážování drtě, tzv. metoda GPS. Principem této metody je sklizeň nadzemní části rostlin a její rozdrcení speciální sklízecí řezačkou s vícenožovým bubnem tak, aby došlo k narušení semen. Optimální doba sklizně je tehdy, když sušina drtě dosáhne 35 – 40 %, monokulturně pěstovaný porost je na počátku žluté zralosti, semena jsou pevná a lusky ve spodní třetině již černé. Tato sklizňová technologie zaručuje produkci kvalitní, vysoce bílkovinné krmné píce pro skot s výnosem až 1,6 t dusíkatých látek z hektaru. Výhodou této metody je snížení nákladů v důsledku úspory pesticidů a včasné uvolnění pozemku pro pěstování následné plodiny.
Další způsob pěstování bobu, jako krycí plodiny pro podsev jetelovin, vyžaduje zpravidla dělenou sklizeň. Po dosažení sušiny 20 - 22% lze bob posekat na řádky, kde se nechá zavadnout na sušinu 40 - 45% a následně sklidit sběrací řezačkou. Nevýhodou tohoto způsobu sklizně je značná závislost na vhodném počasí.
Sklizeň semenného porostu se provádí přímo kombajnem – optimální doba je v plné zralosti při poklesu vlhkosti semen na 20 – 22 %. Pro výmlat je nutné snížit počet otáček mlátícího bubnu tak, aby nedošlo k poškození zrna. Při nízké vlhkosti výrazně stoupá procento mikropoškození, snižuje se klíčivost a vitalita osiva. Po sklizni je zapotřebí i zdánlivě suché osivo 24 hodin ventilovat a poté vyčistit, případně dosušit na optimálních 15% vlhkosti.
Oživení trhu
Přes nesporný význam této plodiny na orné půdě má současná produkce stále klesající tendenci. Podle výhledové zprávy MZ ČR došlo v loňském roce opět k poklesu ploch všech luskovin o více než 13%, přičemž bob zaujímal pouze 2500 ha z celkových 40587 ha, na kterých největší část plochy (34445 ha) byla oseta hrachem. Hlavní příčinou tohoto stavu je nízká rentabilita jeho pěstování daná nízkou realizační cenou a neuspokojivým využitím výnosového potenciálu bobu v praxi. I když v současné době došlo k oživení trhu a je předpoklad pro zvýšení ploch v příštích letech, kvalifikovaný odhad pro rok 2001 není vyšší než 3000 ha bobu obecného.
Ing. Alena Macháčková
Šlechtitelská stanice Chlumec nad Cidlinou
Selgen a.s.
