Úvodem je třeba zmínit, že používání pesticidních látek v zemědělské praxi ovlivňuje kvalitu povrchových a podzemních vod, nezávisle na tom, zda jsou aplikovány ve stanoveném ochranném pásmu vodních zdrojů či někde jinde. Použití těchto látek v ochranných pásmech vodních zdrojů je rizikovější v tom, že k jejich aplikaci často dochází velmi blízko vlastního zdroje povrchové či podzemní vody, které jsou využívány pro zásobování obyvatel pitnou vodou. Mnohdy tak dochází k bezprostřednímu ohrožení celého tohoto zdroje pitné vody. Proto se stanovují určitá regulační opatření týkající se použití přípravků na ochranu rostlin (POR) právě v ochranných pásmech vodních zdrojů.
Většina přípravků na ochranu rostlin, jejichž rezidua jsou nacházena ve vodách, je představována zejména pesticidními látkami. Skupinu pesticidů lze podle jejich účinku dále rozdělit do několika základních kategoriíí, především se jedná o herbicidy, fungicidy, insekticidy a některé další funkční skupiny látek. Důležitou vlastností většiny z nich, z hlediska výskytu v povrchových a podzemních vodách, je velmi dobrá rozpustnost ve vodě. V praxi to znamená, že rezidua pesticidů jsou ve vodním prostředí transportována na značné vzdálenosti, od místa jejich aplikace až například do vodárenské nádrže. Z hlediska výskytu pesticidních látek v povrchových a podzemních vodách lze za nejrizikovější považovat ty herbicidy, které jsou aplikovány preemergentně, případně časně postemergentně v prvních fázích růstu dané pěstované kultury. Jedná se tedy většinou o aplikace na „holou“ půdu, případně ve fázi vývoje několika prvních listů příslušné plodiny... Rovněž velmi záleží na hydrologických podmínkách v období aplikací těchto látek. Přijdou-li intenzivní nebo dlouhodobé srážky, jsou tyto látky „splachovány“ do povrchových vod, případně dochází k „vymývání“ pesticidů z půdy do drenážních vod a odtud do vod podzemních nebo povrchových.
Z výsledků monitoringu povrchových vod státního podniku Povodí Vltavy je zřejmé, že právě rezidua účinných látek přípravků, jejichž užití je v ochranném pásmu povolené, jsou nacházena v povrchových a podzemních vodách. Jedná se například o masivně používaný herbicid metazachlor, který se preemergentně aplikuje na řepku. Od této látky je v povrchových vodách nacházena jak rodičovská látka, tak i její metabolity, formy ESA a OA. Může se zdát, že z hlediska zlepšení kvality podzemních a povrchových vod, z pohledu vodohospodáře, by bylo nejefektivnější v co největší míře aplikovat zásady tzv. ekologického zemědělství s vyloučením chemických přípravků. Osobně jsem ale toho názoru, že to nemusí být vždy a všude účelné. V určitém měřítku je vhodná aplikace zásad ekologického zemědělství, ale nikoliv plošně.
Například v povodí vodárenské nádrže Švihov na Želivce se snažíme hledat řešení s využitím metod tzv. bezreziduálního, respektive „precizního zemědělství“ tak, aby některé přípravky a aplikační dávky mohly být omezeny na minimální, avšak ještě efektivní hodnoty. Současná zemědělská technika nabízí mimo jiné i možnost vyhodnocení stavu porostu z okamžitých leteckých snímků (např. z dronu), na které navazuje přesně cílená a efektivní aplikace POR v minimálních dávkách, podle stavu a potřeby konkrétního pole. To může být cesta, společná cesta vodohospodářů a zemědělců, vedoucí k ochraně povrchových a podzemních vod, bez zásadních negativních dopadů pro zemědělce.*
