Každý z doposud využívaných systémů aplikace kejdy, digestátu a fugátu jako tekutých organických a statkových hnojiv na zemědělskou půdu vykazuje odlišné vlastnosti. Týkají se omezení ztrát živin, požadavků na stav půdy, vlivu na utužení půdy, plošného výkonu a podobně.
Jak uvádí spolu s dalšími autory doc. Ing. Václav Brant, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze v článku v Úrodě č. 7, dosavadní systémy lze rozlišit zejména z hlediska hloubky uložení hnojiv a intenzity jejich promíchání s půdou. V kejdě, digestátu nebo fugátu je obsah nitrátového dusíku podstatně nižší než obsah amoniakálního dusíku a nitráty se v půdě tvoří až následně, což lze regulovat termínem a způsobem aplikace nebo použitím inhibitorů nitrifikace (např. Piadin, N-lock apod.). V textu se pak autoři podrobně zabývají vlastnostmi jednotlivých technologií. V závěru uvádějí, že v souvislosti s rozvojem a rozšiřováním postupů separace tekutých hnojiv jsou řešeny především u fugátu možnosti jeho dalšího čištění a následného využití jako závlahové vody. Následný způsob aplikace je poté možný systémy plošné polní závlahy. Druhou možností je aplikace vyčištěného fugátu pomocí rozstřikových trysek umístěných na rámu čelně neseném na traktoru, do něhož je závlahová kapalina čerpána z taženého zásobníku za tažným prostředkem.
Současná nabídka strojů a technologií pro aplikaci tekutých hnojiv zahrnuje širokou škálu možností. Tekutá organická a statková hnojiva jsou využitelná pro výživu polních plodin a je potřebné hledat takové postupy jejich aplikací, které sníží ekologická rizika spojená s jejich použitím, včetně ekonomických a energetických úspor.*
