Svoji reakci na položenou otázku si dovolím začít krátkou reminiscencí. V období prvního předsednictví České republiky v Radě EU v roce 2009 bylo využití geneticky modifikovaných organismů jedním z nosných témat pro zemědělský sektor. Byli požádáni přední čeští i evropští odborníci, aby shrnuli dosavadní poznatky o GMO a pokusili se popsat výhody či rizika. Byla vydána tzv. Bílá kniha o GMO. Vyznění knihy bylo jednoznačné. Nebyl zaznamenán žádný výrazný rizikový faktor a bylo doporučeno minimálně ve výzkumu genetických modifikací především u rostlin pokračovat. Nicméně následná politická rozhodnutí Evropské komise postavila využívání GMO mimo zákon.
A potom přišel objev žen výzkumnic, které za ně obdržely Nobelovu cenu. Jedná se, zkráceně řečeno, o možnost upravit genom přesunem části genetické informace na správné místo. Jak správně tušíte, hovořím o nových genomických technikách a metodě CRISPR. Tato metoda umožňuje opravit či upravit genetickou informaci a zvýraznit vlastnost, kterou chceme u nových odrůd akcentovat. Hlavním rozdílem mezi GMO a rostlinami vzniklými novými genomickými postupy je, že u nových technologií pracujeme pouze v rámci jednoho organismu. A takto pracuje i příroda. Je známa celá řada přirozených mutací, kterými se rostlinné druhy přizpůsobují například podmínkám prostředí. Z mého pohledu bohužel, i tyto techniky byly evropským soudním dvorem dány na úroveň GMO a tedy zakázány.
Je velkým kladem právě ukončeného českého předsednictví Rady EU, že Ministerstvo zemědělství se velmi zasadilo i ve spolupráci s českou výzkumnou komunitou o otevření otázky znovu povolení těchto nových technologií. Také z vyjádření bruselských kolegů se zdá, že návrh dopadl na úrodnou půdu a snad se blýská na lepší časy. Jen by bylo potřeba, aby bruselská administrativa byla v jednání pružnější. Pokud chce Evropa naplňovat Green Deal, tak v oblasti zemědělství, například při trendu neustálého snižování objemu aplikací přípravků na ochranu rostlin, se bez nové genetiky neobejde. Musíme hledat nové genotypy s novými vlastnostmi, které umožní vytvoření plastičtějších odrůd s rezistencí vůči biotickým činitelům či tolerantních k abiotickým faktorům. V rámci implementace cílů Green Dealu se chce i výrazně snížit objem aplikací minerálních hnojiv. Bez makroprvků, a především dusíku, ale není optimální růst rostlin možný. Zkusme si pomoci i v této oblasti například tím, že zvýšíme geneticky schopnost fixovat vzdušný dusík u druhů, kde je tato vlastnost přirozenou a geneticky ji můžeme zdůraznit. Novými technikami to půjde výrazně rychleji.
Moje odpověď na úvodní otázku je tedy ano. Je třeba metody editace genomů urychleně odblokovat a umožnit výzkumu, při respektování všech pravidel předběžné opatrnosti, s rostlinným materiálem těmito technikami pracovat.
Realizace programů Evropské unie, jako je Farm to Fork a Biodiversity, jež tvoří součást Green Dealu, přinese podle analýz expertů z univerzity ve Wageningenu snížení výnosů zemědělských plodin v průměru o 10 až 20 % a u některých plodin až o 30 %. Vzhledem k tomu, že nebude možné rozšiřovat plochu zemědělské půdy, a naopak bude žádoucí, aby se část zemědělské půdy vrátila do přírody, budeme muset chybějící zemědělskou produkci dovézt. To je nepříjemné z několika hledisek. Naroste naše závislost, což v současné situaci jistě není žádoucí. Stoupne cena potravin, což je za dnešní inflace a vzestupu cen nejen potravin, ale i energií, pohonných hmot a dalších komodit fenomén vážně ohrožující sociální smír ve společnosti. V neposlední řadě bude pro produkci potravin, které dovezeme, nutné rozšířit plochy zemědělské půdy v jiných částech světa. To znamená, že se ekologický dopad naší spotřeby potravin pouze přestěhuje z Evropy někam jinam.
Manévrovací prostor pro zvýšení produkce za sníženého použití umělých hnojiv, pesticidů a v podmínkách postupující změny klimatu máme jako země EU oproti okolnímu světu zúžený, protože evropská legislativa výrazně omezuje využití moderních biotechnologií, především geneticky modifikovaných plodin a plodin získaných tzv. novými genetickými technikami (NGT). Přitom plodiny získané pomocí biotechnologií mohou zajistit zvýšení výnosů, snížit spotřebu pesticidů, posílit odolnost plodin vůči škůdcům i odolnost vůči suchu a dalším nepříznivým vlivům vnějšího prostředí.
Důvody, kterými EU odůvodňuje odmítavý postoj ke geneticky modifikovaným plodinám a plodinám získaným pomocí NGT, nejsou podepřeny vědeckými argumenty a jsou v příkrém rozporu s celosvětovými trendy. To platí plnou měrou především pro plodiny získané pomocí NGT. Ty navozují v dědičné informaci rostlin stejné změny, jaké vznikají zcela spontánně nejen v běžných zemědělských plodinách a v planě rostoucích rostlinách, ale i v tělech živočichů včetně člověka. Těchto změn dědičné informace se nemusíme děsit nebo si je ošklivit. Umožňují evoluci života na Zemi a díky nim jsme se vyvinuli v Homo sapiens. O tom, že se charakter změn navozených pomocí NGT neliší od spontánně vzniklých změn DNA svědčí výmluvně fakt, že řadu změn vyvolaných pomocí NGT nerozezná od spontánně vzniklé změny ani ta nejlepší světová genetická laboratoř.
Geneticky modifikované zemědělské plodiny a plodiny získané pomocí NGT nejsou všelékem na bolesti současného světa. Nevyřeší bezezbytku produkci dostatku kvalitních potravin, nezažehnají ekologickou a klimatickou krizi. Mohou ale přispět k řešení problémů, jimž budeme čelit i bez realizace Green Dealu. Neměli bychom si k nim předem uzavírat cestu na základě politicky motivovaných kroků, jež nemají oporu ve vědě. Mohli bychom na to krutě doplatit. Riskujeme, že se s produkcí potravin ocitneme v podobné situaci, v jaké vězíme poté, co si Evropa zlikvidovala jadernou energetiku, vsadila na ruský plyn a dnes děkuje globálnímu oteplení za mírnou zimu.*
