Meziplodiny jsou beze sporu tématem dnešní doby. Pro spoustu jejich příznivců se stalo každodenním chlebem hledání podstaty využívání meziplodin a zejména těžko ekonomicky vyčíslitelných benefitů z jejich zařazení do osevního postupu. Na misce vah se nám na jedné straně ocitnou náklady na osivo, naftu, čas a často i stres z požadavků na založení porostu zejména při špičce letních prací. To, co máme dát na protiváhu, by nemělo být pouze splnění zákonných požadavků, ale měla by to být zejména práce samotných meziplodin, kterou musíme dokázat najít, vnímat a cítit právě prací s nimi.
Meziplodiny hrají klíčovou roli ve výživě rostlin, jelikož dokáží akumulovat velké množství živin (Wendling et al. 2016). Přispívají tak k redukci ztrát dusíku vyplavením či pomáhají ke změnám využitelnosti fosforu a draslíku v orných půdách. Meziplodiny svým působením podporují příznivou mikrobiální aktivitu v rhizosféře, a to s využitím bakterií a hub, díky nimž je fosfor mobilizován (Maltais-Landry 2014). Bakterie schopné mobilizovat fosfor jsou označovány jako P-solubilizující bakterie. Solubilizace je proces zpřístupnění fosforu v rámci osevního postupu pro využití následnými plodinami (Whitelaw 2000, Branch 2012), uvádí to Ing. Antonín Kintl ze Zemědělského výzkumu, spol. s r. o., Troubsko v Témtu týdne v Zemědělci č. 7/2024.
Fosfor
Jedním z nejhojněji využívaným prvkem v zemědělství je fosfor. Jeho deficience v půdě je limitujícím faktorem pro produkci zemědělských plodin, a tudíž je klíčovým prvkem pro plnění cílů udržitelného zemědělství (Eichler et al. 2008) a zároveň je to živina, kterou žádná jiná látka nemůže nahradit.
Draslík
Draslík je nejdůležitějším prvkem v počáteční fázi růstu rostlin, následně výrazně ovlivňuje vzcházení rostlin, což se projeví i na tvorbě výnosu (Grzebisz 2012). Deficit draslíku se u rostlin projevuje nekrózou pletiv (Rejšek a Vácha 2018), neefektivním využíváním vody rostlinou a zvýšenou náchylností k chorobám (Grzebisz 2012). Zásoba půdního draslíku se pohybuje přibližně okolo 27 tun na hektar, tudíž na první pohled se zdá jeho množství dostatečné. Rostliny jsou schopny přijímat pouze přístupný draslík z půdního roztoku, kterého je oproti celkovému množství jen zlomek. Proto je nutné doplnit přístupný draslík z jiných zdrojů, aby byly zajištěny živinové nároky pěstovaných rostlin.
Biologická fixace dusíku (BNF) je nejčastěji spojována s hospodářsky významnými rostlinami z čeledi bobovitých – Fabaceae. Na jejich kořenech dochází k symbióze hostitelské rostliny s bakteriemi rodu Rhizobium, při niž dochází k tvorbě kořenových hlízek (obr. 5) a následně již ke zmíněné BNF. Obecně lze za efektivně fixující hlízky považovat takové, které jsou velké, dobře vyvinuté, na řezu růžové, zbarvené leghemoglobinem. Bílé a zelené hlízky jsou málo efektivní až parazitické (fixují velmi málo dusíku, odebírají organické látky od rostliny). Hnědé hlízky odumírají a rozpadají se, tedy uvolňují dusík obsažený v pletivech (Möllerová 2006). Autoři Mikanová a Šimon (2013) uvádějí, že porosty jetelovin jsou schopné nafixovat mezi 200 až 300 kg dusíku na hektar.*
Další informace naleznete v Zemědělci č. 7/2024.
